17 Co 257/2024-120 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, (výrok II.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení uvedené částky s tvrzením, že žalovaný v období od , datum, do , datum, neoprávněně čerpal na území Polska , podezřelý výraz, služby na její účet, když nebyl účasten systému veřejného , podezřelý výraz, pojištění v České republice a v rozhodném období zneužil průkaz , podezřelý výraz, pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném , podezřelý výraz, pojištění po skončení pojištění nevrátil. Žalovaný čerpal , podezřelý výraz, služby ve , podezřelý výraz, zařízeních na území Polska v celkové výši , částka, . Tyto , podezřelý výraz, služby žalobkyně uhradila prostřednictvím , právnická osoba, , a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužných částek, avšak bezúspěšně.3. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka namítal, že není zřejmé, zda , podezřelý výraz, služby skutečně čerpal, jaké služby byly skutečně poskytnuty, a že služby byly řádně uhrazeny. Vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku, s tím, že péče byla čerpána již v roce 2018.4. Soud I. stupně vyšel po provedeném dokazování ze zjištění, že , právnická osoba, vyzvala žalobkyni k úhradě částky , částka, za , podezřelý výraz, služby čerpané v Polsku na základě předložení 173 průkazů EHIC vystavených žalovanou, na , podezřelý výraz, péči poskytnutou žalovanému byla vynaložena částka , částka, , jednalo se o péči , podezřelý výraz, , žalovaný byl , podezřelý výraz, v období od 22. do , datum, a náklady na , podezřelý výraz, činily 4 899 PNL, žalobkyně platbu provedla dne , datum, . Evropský průkaz , podezřelý výraz, pojištění na jméno žalovaného měl uvedenou platnost do , datum, . Žalovaný byl účasten systému veřejného , podezřelý výraz, pojištění v České republice jako zaměstnanec zaměstnavatele , právnická osoba, do , datum, a následně jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, . v likvidaci od , datum, , v domovském státě nebyl pojištěn. Žalobkyně v souladu s nař. ES 987/2009, kterým se stanoví postup při provádění nař. č. 883/2004, kontaktovala Centralu Narodowego Fundusu Zdrowia ve Varšavě – domovském státě žalovaného, s žádostí o doručení výzev k úhradě částek uhrazených za neoprávněně čerpanou , podezřelý výraz, péči, přičemž tyto se nepodařilo doručit. Vyslovil skutkový závěr, že žalovaný byla na území České republiky opakovaně účasten , podezřelý výraz, pojištění, v roce 2018 byl pojištěn jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, do , datum, a následně od , datum, jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, . v likvidaci. V období 22. – , datum, mu byla poskytnuta , podezřelý výraz, péče na území Polska, a to na základě předložení stále platného Evropského průkazu , podezřelý výraz, pojištění, nicméně v daném období již účasten , podezřelý výraz, pojištění v České republice nebyl. Žalobkyně uhradila za péči čerpanou žalovaným na území Polska celkem částku , částka, , vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou , podezřelý výraz, péči fakturou č. , hodnota, , která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu, žalovaný ničeho neuhradil.5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil po právní stránce podle § 3 odst. 1, 2, § 12 písm. j. bod 1. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném , podezřelý výraz, pojištění, § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle čl. 2 rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S9 ze dne , datum, o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004. Dospěl k závěru, že žalovaný byl účasten na veřejném , podezřelý výraz, pojištění v České republice, z důvodu svého zaměstnání, k datu, kdy skončil jeho zaměstnanecký poměr tj. ke dni , datum, , jeho , podezřelý výraz, pojištění zaniklo, ve lhůtě osmi dnů tj. do , datum, měl vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce, tuto povinnost porušil a průkaz nevrátil. Ačkoli si musel být vědom toho, že jeho zaměstnání v ČR skončilo, předložil, případně umožnil předložit neoprávněně držený průkaz pojištěnce , podezřelý výraz, zařízení ve třetím státě, za účelem čerpání bezplatné , podezřelý výraz, péče. V době, kdy byla , podezřelý výraz, péče na základě průkazu vystaveného na jméno žalovaného poskytována tedy 22. - , datum, , nebyl , podezřelý výraz, pojištěn ani v domovském státě v Polsku. Tím, že při poskytování , podezřelý výraz, služeb byl předložen formálně platný , podezřelý výraz, průkaz cizího státu, nebyla účast žalovaného na , podezřelý výraz, pojištění zdr. zařízením automaticky ověřována. Žalobkyně musela v souladu s nař. Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 (čl. 35) a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009 náklady vynaložené na , podezřelý výraz, péči žalovaného uhradit, a uhrazením nákladů jí vznikla škoda ve výši žalované částky. Dovodil, že v řízení bylo prokázáno porušení povinnosti žalovaným, vznik škody na straně žalobkyně i příčinná souvislost.6. Žalovaným vznesenou námitku promlčení posoudil podle § 609 a násl. o.z. se závěrem, že není důvodná, neboť žalobkyni byla způsobena škoda dnem úhrady dlužné částky, platba byla uhrazena dne , datum, , tímto dnem začala běžet jak subjektivní tříletá, tak objektivní desetiletá promlčecí lhůta, která do podání žaloby dne , datum, neuplynula.7. S uvedenou argumentací soud I. stupně žalobě vyhověl, žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády. S ohledem na cizí prvek v řízení (žalovaný je státním příslušníkem Polské republiky), se zabýval i otázkou své mezinárodní příslušnosti, dovodil, že je dána dle čl. 7 odstavec 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 – Brusel I bis, že rozhodným právem je dle čl. 10 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní vztahy (Řím II) právo české.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., jejich náhradu přiznal v řízení úspěšné žalované, jejich rozsah a výši specifikoval dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.9. Rozsudek napadl žalovaný včasným odvoláním, namítal, že se soud I. stupně zcela nevypořádal s jeho námitkami, zejména s tím, že není zjevné, zda to byl skutečně žalovaný, kdo čerpal , podezřelý výraz, péči v Polsku, která byla žalobkyní hrazena, když , podezřelý výraz, péče byla poskytnuta na základě předložení evropského průkazu , podezřelý výraz, pojištění, aniž by totožnost žalovaného byla ověřena. , právnická osoba, mohla být poskytnuta jiné osobě, která mohla , podezřelý výraz, průkaz žalovaného zneužít např. v důsledku jeho ztráty nebo odcizení. Žalovaný žalobkyni průkaz pojištěnce nevrátil, nebylo prokázáno, zda se tak stalo v důsledku opomenutí nebo odcizení průkazu. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, aby žaloba byla zamítnuta a aby žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení.10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost, s tím, že není zřejmé, které námitky žalovaného zůstaly nevypořádány, když soud I. stupně dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům. Měla za irelevantní, z jakého důvodu nedošlo ze strany žalovaného k vrácení průkazu pojištěnce v zákonné lhůtě, stěžejní zůstává, že , podezřelý výraz, péče byla žalovanému poskytnuta po předložení formálně platného průkazu pojištěnce, poté co již pojištěncem nebyl a s průkazem neměl disponovat. Argumentaci, že místo žalovaného čerpala , podezřelý výraz, péči jiná osoba měla za ničím nepodloženou domněnku, ani skutečnost, že by péči čerpala jiná osoba nemůže jít k její tíži, když žalovaný průkaz pojištěnce nevrátil, ani neoznámil jeho ztrátu či odcizení, což by případně představovalo další porušení zákonné povinnosti.11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo dle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.12. Soud I. stupně ve věci provedl dostatečné dokazování, spolehlivě zjistil skutkový stav a věc zcela správně posoudil po právní stránce. Odůvodnění napadeného rozsudku vyhovuje ust. § 157 odst. 2 o.s.ř., soud I. stupně se pečlivě vypořádal se všemi obrannými námitkami žalovaného. Odvolací soud se zcela ztotožňuje jak se skutkovými, tak i právními závěry soudu I. stupně a na jeho odůvodnění rozhodnutí odkazuje, neboť nevidí důvod k tomu, aby jeho správné závěry opakoval.13. Odvolací soud velmi dobře chápe postavení opatrovníka