18 Co 249/2024-149 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 710 361 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 513 040 Kč od 1. 3. 2017 do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení (výrok II.). Výrokem III. byla žalobci uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 28 416 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 6.2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení zahájeném žalobou došlou soudu dne 31. 7. 2017, jíž se žalobce proti neznámým dědicům po , jméno FO, , narozeném , datum, , zemřelém , datum, , naposledy bytem , adresa, , domáhal zaplacení částky ve výši 710 361 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené odměny za právní pomoc v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. , spisová značka, .3. Řízení bylo přerušeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 26. 7. 2018, č. j. , spisová značka, , do doby pravomocného skončení řízení o pozůstalosti (vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , spisová značka, ). Poté, kdy všichni v úvahu přicházející dědici výše jmenovaného zůstavitele dědictví odmítli, započal soud I. stupně na místě žalované jednat s , Orgán veřejné moci, , neboť případně zjištěný majetek zůstavitele by připadl státu jako odúmrť podle § 1634 o. z.4. Soud I. stupně v řízení již dříve rozhodl usnesením ze dne 2. 11. 2022, č. j. , spisová značka, , jímž řízení zastavil. Vyšel ze zjištění, že zůstavitel zemřel bez zanechání jakéhokoli pořízení pro případ smrti, všichni v úvahu přicházející dědici ze zákonné dědické posloupnosti dědictví odmítli, a dědictví po zůstaviteli by tak připadlo státu jako odúmrť, avšak vzhledem k tomu, že zůstavitel zanechal majetek pouze nepatrné hodnoty, bylo pozůstalostní řízení analogicky podle § 154 odst. 1 z. ř. s. zastaveno a nepatrný majetek vydán státu, „nedošlo k přechodu dědictví, resp. práv a povinností, na právní nástupce zůstavitele“, a tedy že se stát „nestal procesním nástupcem zůstavitele“, a s odůvodněním, že „povaha věci, resp. absence právních nástupců zůstavitele, neumožňuje v řízení pokračovat“, zastavil řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř.5. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že žalovaný (ani jiná osoba) neodpovídá za dluhy zůstavitele vůbec, neboť zůstavitel nemá procesního nástupce, s nímž by bylo možné v řízení pokračovat, a uzavřel, že povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení, a že soud I. stupně postupoval v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2010, sp. zn. , spisová značka, , jestliže řízení zastavil podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř.6. Toto řešení neobstálo v řízení o dovolání, podaném žalobcem. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 12. 2023, č. j. , spisová značka, , zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 11. 2022, č. j. , spisová značka, , společně s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení.7. Soud I. stupně poté rozhodl o žalobě shora označeným rozsudkem. Učinil tento závěr o skutkovém stavu: Zůstavitel zemřel bezdětný a svobodný, bez zanechání jakéhokoli pořízení pro případ smrti, všichni v úvahu přicházející dědici ze zákonné dědické posloupnosti dědictví odmítli. Po provedeném šetření o majetku a dluzích zůstavitele bylo zjištěno, že zůstavitel zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty ve výši 10 011 Kč, soudní komisařka usnesením ze dne 26. 8. 2021, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 26. 8. 2021, rozhodla analogicky podle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s. o zastavení řízení a o vydání majetku nepatrné hodnoty státu. Žádný jiný majetek zůstavitele po vydání citovaného usnesení, kterým bylo dědické řízení zastaveno, dohledán nebyl, a nebyl tedy v rámci citovaného dědického řízení po zůstaviteli ani dodatečně projednán. Zůstavitel, zastoupený žalobcem, se v řízení Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. , spisová značka, , domohl proti žalovanému , jméno FO, , nar. , datum, , určení, že je vlastníkem jednotky č. , hodnota, v obci , adresa, , k. ú. , adresa, (bytová jednotka). Tento rozsudek nabyl právní moci dne 22. 10. 2013 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu. V tomto řízení žalobce zastupoval zůstavitele jako advokát. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 7. 2019, č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 18. 9. 2019, byla zamítnuta žaloba žalované jako právní nástupkyně zůstavitele, podaná původně zůstavitelem, kterou se domáhala na , jméno FO, zaplacení částky 3 733 000 Kč s tvrzením, že jde o cenu bytové jednotky ke dni smrti zůstavitele, založená na tvrzení, že , jméno FO, způsobil, že bytová jednotka byla vydražena v exekučním řízení vedeném proti , jméno FO, jako povinnému, , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, , přestože rozsudkem Obvodního soudu Prahu 6, č. j. , spisová značka, bylo rozhodnuto, že vlastníkem jednotky je zůstavitel, a tedy již nelze jinak dosáhnout toho, aby se jednotka dostala do dědické podstaty v dědickém řízení vedeném k projednání pozůstalosti po zůstaviteli.8. Právní posouzení zjištěného skutkového stavu soudem I. stupně vychází ze závěrů zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 29. 3. 2023, č. j. , spisová značka, , v němž dovolací soud řešil jako otázku zásadního právního významu, zda mezi aktiva pozůstalosti po zůstaviteli náležela také (žalobcem tvrzená) pohledávka zůstavitele z bezdůvodného obohacení, kterou však zůstavitel do svého úmrtí neuplatnil u soudu, a zda lze – i přes žalobcem tvrzené aktivum pozůstalosti – zastavit řízení o zaplacení dluhu zařazeného do pasiv pozůstalosti po zůstaviteli pouze z důvodu, že pozůstalostní řízení bylo zastaveno pro nepatrný majetek, který byl vydán státu analogicky dle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s., a tedy že zůstavitel nemá právního nástupce, s nímž by bylo možné v řízení pokračovat.9. Soud I. stupně v souladu se závěry vyslovenými dovolacím soudem, uzavřel, že vzhledem k tomu, že pozůstalostní řízení po zůstaviteli bylo zastaveno pro nepatrný majetek podle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s. a majetek nepatrné hodnoty byl vydán státu analogicky dle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s., čímž bylo řízení o pozůstalosti skončeno (§ 155 z. ř. s.), bylo tím vyloučeno, aby soud mohl komukoli potvrdit nabytí dědictví, včetně potvrzení, že dědictví připadlo státu z titulu odúmrti ve smyslu ustanovení § 1634 o. z. Protože zůstavitel v takovém případě nemá žádného univerzálního právního nástupce, který by převzal jeho práva a povinnosti, je třeba uzavřít, že zde není žádné osoby, která by byla nositelem hmotného práva (tedy žalobcem tvrzené povinnosti), o něž v řízení jde. Vzhledem k tomu, že žalované s ohledem na zjištěný skutkový stav nesvědčí věcná pasivní legitimace ohledně nároku uplatněného žalobcem, soud I. stupně žalobu zamítl.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario; žalovaná, která by podle výsledků řízení měla zásadně právo na náhradu nákladů řízení, soudu I. stupně sdělila, že náhradu nákladů řízení nepožaduje.11. Tento rozsudek napadl žalobce v rozsahu výroků I. a II., včasným a přípustným odvoláním, z důvodů dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), písm. e), písm. g) o. s. ř.12. Vytýkal soudu I. stupně, že při posouzení důvodnosti žaloby vycházel z právních závěrů, vyslovených Nejvyšším soudem, že žalovaný není ve věci pasivně věcně legitimován, neboť není v právním postavení dědice zůstavitele, aniž se zabýval tvrzeními žalobce o existenci dalšího majetku zůstavitele ke dni jeho úmrtí. Usnesení, jímž bylo pozůstalostní řízení po zůstaviteli skončeno, není pro žalobce, vzhledem k tomu, že nebyl účastníkem, závazné. Bylo tedy na soudu I. stupně, aby v tomto řízení objasnil, jaký majetek zůstavitel zanechal. K tomu žalobce uvedl rozhodná tvrzení o majetkovém právu zůstavitele k pohledávce na vydání bezdůvodného obohacení vůči osobám, kterým byl v exekuci vedené proti povinnému , jméno FO, (exekuci vedla soudní exekutorka , tituly před jménem, , jméno FO, , , Orgán veřejné moci, , pod sp. zn. , spisová značka, ) vyplacen exekutorem rozdělený výtěžek 1 910 000 Kč z dražby zůstavitelovy nemovitosti bytové jednotky č., hodnota, v domě , adresa, . Soud I. stupně neměl pouze odkázat na závěry dovolacího soudu, nýbrž se měl zjištěním rozsahu a hodnoty zůstavitelova majetku řádně zabývat a provést k tomu dokazování.13. Odvolatel dále soudu I. stupně vytýkal, že se nezabýval posouzením „správy pozůstalosti státem“, a to zda ji stát vykonával v souladu s ustanoveními občanského zákoníku o správě pozůstalosti, neboť má za to, že nebýt označení předmětné pohledávky za spornou, zařadil by ji dědický soud do aktiv dědictví a stát jako správce pozůstalosti by ji