18 Co 263/2024-102 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost souhlasit s vydáním motocyklu , podezřelý výraz, , č. karoserie , hodnota, , RZ , SPZ, (dále jen „motocykl“) ze soudní úschovy do rukou žalované (výrok I.), zamítl žalobu, podle které by byla žalovaná povinna souhlasit s vydáním motocyklu ze soudní úschovy do rukou žalobkyně (výrok II.), zastavil řízení co do vzájemného návrhu žalované, dle kterého, pakliže bude nahrazen souhlas žalované s vydáním motocyklu ze soudní úschovy do rukou žalobkyně, je povinna žalobkyně zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 110.000 Kč (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení souhlasu s vydáním motocyklu ze soudní úschovy. Řízení o úschově motocyklu je vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 Sd 50/2002. Žalobkyni byl odepřen souhlas s vydáním úschovy, následně podala žalobu dle § 299 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.“) a domáhá se nahrazení souhlasu protistrany. Žalobkyně tvrdila, že dne , datum, uzavřela jako kupující smlouvu se společností , právnická osoba, , jejímž předmětem byla koupě motocyklu, za který uhradila kupní cenu ve výši 160.000 Kč, přičemž 50.000 Kč uhradila ve splátkách a 110.000 Kč uhradila hotově jako doplatek při uzavření kupní smlouvy. Motocykl byl přivezen panem , jméno FO, , dříve , jméno FO, (dále jen „, jméno FO, “), ze zdravotních důvodů však nedošlo k přepisu vlastnictví motocyklu, který byl stále evidován na prodávajícího , právnická osoba, Žalobkyně poté zjistila, že zmizely dokumenty od motocyklu, včetně klíčů a že vlastnictví motocyklu bylo převedeno na žalovanou, aniž by měla úmysl motocykl prodat.3. Žalovaná nárok neuznala a podala protinávrh. Uvedla, že uzavřela kupní smlouvu dne , datum, , vlastníkem motocyklu byl pan , jméno FO, . Obchodní společnost , právnická osoba, vykonávala při prodeji pouze zprostředkovatelskou činnost. , jméno FO, byl uveden jako vlastník motocyklu v osvědčení o registraci vozidel. Uzavření kupní smlouvy mezi původním vlastníkem , jméno FO, a žalovanou předcházela vzájemná komunikace. Žalovaná motocykl koupila přes pana , jméno FO, , který jí dne 11. 3. 2019 tento osobně přivezl, a ona uhradila sjednanou kupní cenu ve výši 110.000 Kč. Návrh na zaplacení částky 110.000 Kč vzala zpět a soud I. stupně v tomto rozsahu, s odkazem na § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), řízení zastavil.4. Soud prvního stupně provedl podrobné dokazování zahrnující listiny předložené účastníky, jednotlivé listiny z trestního spisu obsahující zejména podání vysvětlení účastnic a jimi označených svědků, sám provedl výslech účastnic a svědků a po citaci § 299 z.ř.s. a § 1109 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), měl za prokázané, že žalovaná koupila motocykl prostřednictvím zprostředkovatele , právnická osoba, , za kterou vystupoval pan René Lipšer (nevlastní otec pana , jméno FO, ), od pana , jméno FO, . Dne , datum, uzavřela platnou smlouvu s panem , jméno FO, , který byl v té době evidován jako vlastník v osvědčení o registraci vozidla. Žalovaná také zaplatila kupní cenu ve výši , částka, . Uzavřel, že žalovaná postupovala při koupi motocyklu standardním způsobem, vycházela z relevantních informací a po celou dobu obchodní transakce byla v dobré víře, že motocykl kupuje od vlastníka. Dostála svým povinnostem vyplývajícím z kupní smlouvy, zaplatila kupní cenu, převzala motocykl a došlo i ke změně údajů o vlastnictví v osvědčení o registraci vozidla. Žalovaná, podle závěrů soudu I. stupně, byla po celou dobu v dobré víře a postupovala s odpovídající obezřetností, kterou lze v takové situaci předpokládat, s důrazem na předcházení škodám. Odlišně hodnotil předcházející období převodu vlastnictví motocyklu počínající jeho koupí společností , právnická osoba, ke dni 11. 7. 2016, kdy byl motocykl bez jakéhokoliv vymezeného smluvního základu dán do užívání panu , jméno FO, . Z výslechu svědků měl za prokázané, že pan , jméno FO, hradil částky po dobu užívání motocyklu na základě neformální dohody možná jako splátky zálohy na budoucí kupní cenu, případně jako nájem. Neformálnost a neurčitost vzájemných dohod vycházela z osobních vazeb zúčastněných osob. Vyjádřil názor, že motivací takového postupu byla snaha obejít rizika koupě movité věci osobou v exekuci – panem , jméno FO, , případně jistá forma bezúročné půjčky. Měl za to, že uvedené dokládá ochotu zúčastněných osob nepostupovat v souladu s právním řádem, ale i absenci a důslednost při vymezování vzájemných práv a povinností. Žalobkyně doložila kupní smlouvu ze dne , datum, , kterou došlo k prodeji motocyklu od společnosti , právnická osoba, dle které žalobkyně uhradila kupní cenu 110.000 Kč, z výslechu svědků však vyplynulo, že veškerá jednání vedl pan , jméno FO, , po celou dobu vystupoval jako osoba jednající ve věci motocyklu, žalobkyně se jednání nezúčastnila. Na základě podrobně zhodnocených důkazů dospěl k závěru, že panu , jméno FO, byl žalobkyní svěřen motocykl, což tak vnímali i ostatní zúčastněné osoby, a to i pan , jméno FO, , který motocykl kupoval pro dalšího zapsaného vlastníka , jméno FO, . Žalovaná nemohla ani při náležité péči zjistit, že v roce 2018 došlo k převodu motocyklu ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni, neboť nedošlo ke změně v registru vlastnictví motorových vozidel. Co se týče otázky nabytí motocyklu panem , jméno FO, , kterou považoval za zásadní v řetězci převodu nabývacích titulů jednotlivých osob, měl nalézací soud za prokázané, že pan , jméno FO, po celou dobu nakládal s motocyklem, vedl veškerá jednání ohledně jeho odkupu v roce 2018, zajišťoval jeho převoz. Ze svědeckých výpovědí měl za prokázané, že převod motocyklu byl proveden úplatně na základě ústní smlouvy s panem , jméno FO, , o kterém byli všichni přesvědčeni, že je osobou, které motocykl žalobkyně svěřila a byl oprávněn s ním nakládat, tj. i převést vlastnické právo, ačkoliv žalobkyně tuto skutečnost popírá. Soud I. stupně konstatoval, že žalobkyně měla možnost kdykoliv v období červenec 2018 až březen 2019, kdy byl motocykl prodán žalované, projevit vůli, že tak učinit nechce, a to minimálně při převozu motocyklu z bydliště jejích rodičů do prodejny, které nemohlo uniknout její pozornosti. Uzavřel, že pan , jméno FO, se podle § 1109 OZ stal vlastníkem motocyklu, neboť byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že pan , jméno FO, je osobou, které žalobkyně motocykl svěřila a je oprávněn vlastnické právo k motocyklu převést za úplatu. Tomu odpovídá i obsah kupní smlouvy ze dne , datum, a zápis v evidenci vozidel. Uvedený závěr považoval za spravedlivý i ve vztahu k nejasné komunikaci, odlišnému chápání situace a následnému zpochybňování učiněných kroků mezi partnery (žalobkyní a panem , jméno FO, ), jejichž důsledky nelze přenášet na ostatní subjekty, které realizovaly právní jednání v dobré víře v určitost a jednoznačnost. Žalovaná zcela v dobré víře vycházela i ze zápisu vlastnického práva v osvědčení o registraci vozidla, nabyla vlastnické právo motocyklu od vlastníka a ode dne 12. 3. 2019 je vlastníkem motocyklu, proto rozhodl o nahrazení souhlasu žalobkyně s jeho vydáním. O náhradě nákladů řízení rozhodl, podle § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně nebyla ve své žalobě úspěšná a žalovaná byla úspěšná pouze částečně, tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.5. Proti tomuto rozsudku podala včasné přípustné odvolání žalobkyně. Namítá, že soud prvního stupně nepodřadil svůj úsudek ohledně odvození nabytí vlastnického práva od nevlastníka pod konkrétní ustanovení § 1109 OZ, což zakládá nepřezkoumatelnost rozsudku. Dále se nijak nevypořádal s opakovaně uváděnou námitkou žalobkyně, že v dané věci existuje výluka dle ustanovení § 1111 OZ, neboť žalobkyně prokázala, že věc pozbyla ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu, což se týká nejenom možnosti nabytí vlastnictví žalované od nevlastníka pana , jméno FO, , ale i možnosti, kterou uvádí soud v rozsudku, tedy že vlastníkem se stal pan , jméno FO, . V tomto bylo zkráceno právo žalobkyně na spravedlivý proces. Z účastnického výslechu žalobkyně a dalších listinných důkazů dovozuje, že pan , jméno FO, vzal motocykl žalobkyni, bez jejího vědomí a souhlasu s prodejem, za situace, kdy byla v pracovní neschopnosti a pod vlivem léků. Je také zřejmé, že motocykl měl sloužit žalobkyni, která jej neměla v úmyslu prodat. Z výše uvedených skutečností dovozuje, že pozbyla motocykl činem povahy úmyslného trestného činu – , podezřelý výraz, , na kterém se podílel minimálně pan , jméno FO, , případně pan , jméno FO, . Z dikce ustanovení § 1111 OZ dovozuje, že se nepožaduje, aby trestný čin byl prokázán v trestním řízení, ale stačí, je-li prokázáno pozbytí věci činem povahy úmyslného trestného