18 Co 289/2024-87 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za období ode dne , datum, do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z částky , částka, za období od , datum, do , datum, (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do , datum, (výrok II.) a do 15 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku , částka, (výrok III).2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě podané dne , datum, , kterou žalobce zdůvodnil tvrzením, že nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce dědického řízení vedeného Okresním soudem , adresa, -západ pod sp. zn. , spisová značka, , v období od , datum, do , datum, , mu byla způsobena nemajetková újma, kterou žádá odškodnit částkou , částka, s příslušenstvím. Žalobce u žalované předběžně nárok uplatnil dne , datum, . Ze strany žalované, po částečném uznání uplatněného nároku, byla žalobci dne , datum, vyplacena částka ve výši , částka, , soud I. stupně řízení usnesením ze dne , datum, co do uvedené částky zastavil.3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a s odkazem na provedené dokazování spisem posuzovaného řízení a vloženého řízení vedeného u Okresního soudu , adresa, -západ pod sp. zn. , spisová značka, soud I. stupně zjistil, že řízení vedené Okresním soudem , město, pod sp. zn. , spisová značka, bylo zahájeno soudem dne , datum, , ke dni vyhlášení napadeného rozhodnutí nebylo skončeno, tedy trvá více než 16 let. Po shrnutí obsahu spisu posuzovaného řízení (viz bod 6 napadeného rozsudku), ve kterém nezjistil průtahy, konstatoval jeho složitost spočívající v nutnosti ustanovit kolizního opatrovníka nezl. dědici , jméno FO, , vedení řízení vůči jednomu z dědiců o omezení způsobilosti k právním úkonům, úmrtí tohoto dědice a řešení právního nástupnictví a zejména vedení řízení jednoho ze synů zůstavitelky a vnuka zůstavitelky proti druhému synovi zůstavitelky (nynějšímu žalobci) o popření dědického práva. Toto řízení bylo zahájeno u Okresního soudu , adresa, -západ pod sp. zn. , spisová značka, dne , datum, a bylo skončeno právní mocí rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání nynějšího žalobce dne , datum, . Poté, co soud I. stupně podrobně konstatoval obsah spisu vloženého řízení (viz bod 7 napadeného rozsudku), svá skutková zjištění právně posoudil podle § 1 odst. 1, § 2, §5, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) a s odkazem na dosavadní judikaturu uvedl, že posuzované řízení nebylo skončeno a doposud trvalo více než 16 let, přičemž žalobce se domáhá náhrady nemajetkové újmy za 13 let a 8 měsíců. K samotné délce řízení soud I. stupně uzavřel, že jde o nepřiměřenou délku posuzovaného řízení, úkony však byly činěny průběžně a bez průtahů. Dřívější rozhodnutí bylo znesnadněno skutečností, že soud vyčkával rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , které bylo zahájeno na základě žaloby jednoho z dědiců na popření dědického práva druhého dědice. Do pravomocného skončení tohoto vloženého řízení nebylo možné skončit ani samotné dědické řízení. Ke stanovení výše odškodného nalézací soud vyšel z judikatury Nejvyššího soudu a ESLP a dospěl k závěru o adekvátnosti částky , částka, za rok trvání posuzovaného řízení, za první dva roky v poloviční částce. Základní částku odškodnění stanovil ve výši , částka, . Přisvědčil obraně žalované, že základní částku odškodnění je třeba snížit z důvodu právní, a to zejména procesní složitosti vloženého řízení. V tomto řízení bylo třeba zejména provádět dokazování opakovanými znaleckými posudky na prokázání , podezřelý výraz, stavu zůstavitelky, včetně jejich doplnění. Navíc do délky řízení se projevilo i řízení o zbavení svéprávnosti manžela zůstavitelky a následné řízení o ustanovení opatrovníka či řízení o schválení právního jednání za nezletilého žalobce a řízení o ustanovení opatrovníka pro tohoto žalobce. Dále pak bylo nutné rozhodovat i o nedůvodné námitce podjatosti znalce. Soud proto snížil základní částku z důvodu složitosti o 20 %. Dále soud snížil částku o 10 % z důvodu průběhu řízení na třech stupních soudní soustavy. Důvody k další korekci neshledal. Význam řízení pro žalobce hodnotil jako standardní, neboť věc s ohledem na svůj obsah nespadá mezi řízení, kde se zvýšený význam presumuje, a ani z tvrzení žalobce soud nedospěl k závěru, že by bylo na místě význam řízení pro žalobce hodnotit jako zvýšený. Dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou délkou řízení je částka , částka, snížená o 30 %, tedy částka , částka, . Vzhledem k tomu, že žalovaná již tuto částku žalobci plnila, soud žalobu ve zbylé části zamítl. Přiznal však žalobci zákonné úroky z prodlení z této částky od období po uplynutí 6 měsíců od předběžného uplatnění nároku do uhrazení této částky žalobci. Ve zbylé části požadované zákonné úroky z prodlení do uplynutí 6 zákonné měsíční lhůty k plnění žalované soud zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a žalobci přiznal částku , částka, .4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání do zamítavého výroku I. Žalobce shledává za nepřesvědčivé dvojí uplatnění téhož kritéria složitosti řízení s odkazem na ustanovení § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk, které vedlo soud ke snížení základní částky o 20 % a 10 % bez toho, že by soud přiměřeně zohlednil kritérium podle písm. b) a c) citovaného ustanovení, tj. postup účastníků a postup orgánů veřejné moci během řízení. Má za to, že z provedené rekapitulace nesporného průběhu řízení plyne, že obě strany sporu byly nuceny opakovaně uplatňovat prostředky k urychlení postupu soudů a tento aktivní přístup účastníků by měl vést k pozitivní moderaci. Soud I. stupně se však tomuto kritériu vůbec nevěnoval, bez povšimnutí ponechal i nevhodnou obranu žalované, která naopak účastníkům vytýká nedůvodnost jejich aktivních kroků k urychlení řízení a kritérium podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠK pominul. Zdůrazňuje, že 3,5 roku potřeboval dědický soud k tomu, aby uložil odporujícímu dědici podání určovací žaloby, a není tak důvodná obrana žalované, že v době před podáním určovací žaloby probíhalo dědické řízení bez průtahu. Soud I. stupně však tuto obranu bez dalšího přijal a uzavřel, že nepřiměřená délka celého řízení byla způsobena pouze řízením o určovací žalobě. Tato nepřesnost však měla najít odraz v posouzení kritéria dle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk. Další namítanou okolností, kterou lze podřídit témuž ustanovení a která vedla k hrubému prodloužení řízení, ale i ke změně důkazní situace, je skutečnost, že opakovaně zdůrazňoval opomenutí soudu I. stupně ustanovit jednomu z účastníků z úřední povinnosti kolizního opatrovníka. Žalobce na tuto vadu v průběhu vloženého řízení upozorňoval. Toto pochybení odstranil až odvolací soud z úřední povinnosti, z tohoto důvodu také bylo meritorní prvostupňové rozhodnutí zrušeno, aniž by se odvolací soud mohl zabývat odvolacími námitkami protistrany. Má za to, že tuto okolnost rozhodně nelze podřizovat pod složitost řízení, ale jde o ryze nesprávný postup soudu, který nijak nesouvisí ani s předmětem řízení a ani s postupem účastníků. Další procesní vývoj řízení byl zatížen dalšími průtahy v komunikaci mezi soudem nalézacím a soudem opatrovnickým, na což žalobce rovněž poukazoval jako na nesprávný úřední postup orgánů veřejné moci podřaditelný pod dané kritérium. Tyto okolnosti, které žalobce opakovaně zdůrazňuje, nebyly zohledněny ani při předběžném uplatnění nároku, ani v napadeném rozsudku a byly zcela opomenuty. Žalobce rovněž namítal, že uvedená pochybení zintenzivnila jeho frustraci a nejistotu samu o sobě, nemluvě o další psychické zátěži po zrušení rozsudku soudu I. stupně v posuzovaném řízení. Došlo ke zbytečnému návratu do stavu před koncentrací řízení a následující absurdní turbulenci důkazní situace, která výsledek již jednou rozhodnutého sporu zcela zvrátila v žalobcův neprospěch. S obecným odkazem na judikaturu ESLP má za to, že soud I. stupně byl povinen každý případ posuzovat individuálně, i když se nejedná o případ, kde je zvýšený význam judikován. Soud měl také při stanovení základní částky přihlížet k míře inflace, která způsobuje, že od roku 2011, kdy bylo sjednocující stanovisko vydáno, do roku 2024, kdy byl nárok rozsudkem stanoven, klesla hodnota peněz o 38 %. Také význam řízení pro žalobce nelze hodnotit jako standardní, neboť v žalobě uvedl, čím vším zasáhlo řízení do jeho osobnostní sféry a jakou trvalou ztrátu subjektivních jistot pro něj představuje. Zůstává tedy soudem opomenuté právo na zvýšení základní částky na základě hrubých procesních vad v postupu soudů podle ustanovení § 31 odst. 3 písm.