19 Co 273/2024-66 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně rozhodoval k návrhu žalobce, jímž se tento domáhal po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši , částka, s příslušenstvím dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“).2. Žalovaná k žádosti o odškodnění ze dne , datum, vyplatila žalobci dne , datum, částku , částka, , další nárok neuznala.3. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně postupem dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zamítl žalobu na zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, (výrok II.).4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že u Okresního soudu v , adresa, bylo dne , datum, pod sp. zn. , spisová značka, zahájeno k návrhu žalobce řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Po výzvě k zaplacení soudního poplatku a vyjádření žalované bylo dne , datum, nařízeno jednání na , datum, . Další jednání proběhla dne , datum, (výslech žalobce), dne , datum, (výslech svědků, odročeno na neurčito za účelem vyčkání uzdravení svědkyně), dne , datum, (odročeno na neurčito z důvodu , podezřelý výraz, svědkyně a vyjádření se ke znaleckému posudku žalované), dne , datum, (listinné důkazy, výslech svědkyně, odročení na neurčito za účelem pokračování ve výslechu svědkyně), jednání dne , datum, bylo odročeno pro dovolenou právního zástupce žalované, jednání dne , datum, bylo odročeno pro , podezřelý výraz, svědkyně, jednání dne , datum, bylo odročeno pro omluvu svědkyně na neurčito, dále se konalo jednání dne , datum, (výslech svědkyně v jejím bydlišti) a dne , datum, , jež bylo odročeno pouze za účelem vyhlášení rozsudku, jímž byla žaloba zamítnuta. Věc byla pak byla po odvolání žalobce předložena dne , datum, odvolacímu soudu, který dne , datum, napadený rozsudek zrušil pro pominutí skutkových tvrzení. Další jednání u soudu prvního soudu proběhla dne , datum, (listinné důkazy) a dne , datum, (odročeno na neurčito za účelem doložení důkazů a ustanovení znalce). První znalec, ustanovený dne , datum, , odmítl znalecký úkol, ustanovení dalšího dne , datum, bylo zrušeno ke dni , datum, . U jednání dne , datum, byl vyhlášen další zamítavý rozsudek. Dne , datum, bylo odvolání žalobce předloženo odvolacímu soudu, kde proběhla jednání dne , datum, a , datum, (odročení za účelem mimosoudního vyřešení věci na neurčito), dne , datum, (zopakován výslech svědkyně), dne , datum, (odročeno na neurčito z důvodu nouzového stavu v ČR), dne , datum, (poučení dle § 118a o. s. ř.), další jednání dne , datum, bylo odročeno pro , podezřelý výraz, soudkyně a dne , datum, z důvodu opatření vlády proti epidemii. Dne , datum, byl prvostupňový rozsudek opět zrušen pro procesní vady. Následovalo poučení žalobce dle § 118a o. s. ř. a jeho žádost o prodloužení lhůty z důvodu zpracovávání znaleckého posudku. Další jednání proběhla dne , datum, (výslech znalce, odročeno na neurčito) a dne , datum, , kdy byl vyhlášen další zamítavý rozsudek. K odvolání žalobce ze dne , datum, byl napadený rozsudek dne , datum, změněn tak, že výpověď z pracovního poměru je neplatná. Právní moc nastala dne , datum, .5. Soud prvního stupně se zabýval tím, zda v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 odst. 1 OdpŠk a z něj plynoucí újmě, za kterou přísluší zadostiučinění dle § 31a OdpŠk, a to v souladu s článkem 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“), judikatury Nejvyššího soudu, především Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko Cpjn 206/2010“) a judikatury ESLP.6. Vyšel z toho, že posuzované řízení trvalo ode dne , datum, do , datum, , tj. 11 let a 9 měsíců, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, bylo složité (skutkově – 6 důvodů výpovědi, což si vyžádalo složité dokazování: rozsáhlé množství listin, znalecké posudky, výslechy svědků a žalobce; procesně – opakované odročování pro , podezřelý výraz, stav svědkyně, pro opatření spojená s epidemií COVID-19), že se žalobce na délce řízení nepodílel, že význam řízení pro něj je zvýšený (pracovněprávní spor), že postupem soudů došlo k průtahům v celkovém trvání 4 let a byl vydán jeden nepřezkoumatelný a jeden částečně nepřezkoumatelný rozsudek. Dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení byla vzhledem k okolnostem případu nepřiměřená, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, za který náleží žalobci peněžité zadostiučinění.7. Při jeho výpočtu vyšel z částky , částka, /rok s krácením na polovinu v prvních dvou letech. Základní částku stanovil ve výši , částka, . Tu následně moderoval dle § 31a odst. 3 OdpŠk tak že ji pro složitost snížil o 50 %, pro jednání žalobce ji nemoderoval, pro význam zvýšil o 30 %, pro postup orgánů veřejné moci zvýšil o 10 %, a takto dospěl k částce , částka, . Za situace, kdy žalovaná plnila dne , datum, částku ve výši , částka, , již žalobci další nárok, včetně příslušenství s ohledem § 15 odst. 1 OdpŠk, nepřiznal.8. Výrok o náhradě nákladů řízení ve prospěch úspěšné žalované odůvodnil dle § 142 odst. 1 o. s. ř., výši náhrady stanovil dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „Vyhláška“).9. Včasným odvoláním napadl rozsudek žalobce. Nesouhlasil s výší stanovené základní částky, když řízení bylo extrémně dlouhé. Dále nesouhlasil se snížením základní částky o 50 % pro složitost, když ani není zřejmé, jak k uvedené modifikaci soud dospěl. Namítal, že skutečnost, že věc probíhala na více stupních soudní soustavy, nelze přičítat k jeho tíži, když uvedené bylo důsledkem nesprávného postupu soudu (viz rozsudek ESLP ze dne , datum, ve věci Patta proti ČR, č. 12605/02). Všechny úkony hodnocené soudem jako “velmi složité”, zvládl soud v časovém úseku od , datum, (první jednání) do , datum, (naposledy slyšena svědkyně Kejíková), tedy za 2 roky a 7 měsíců. Odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1303/21. Stejně tak nesouhlasil s navýšením základní částky pro postup orgánů veřejné moci pouze o 10 %, když byly zjištěny průtahy v trvání 4 let, nadto jeden nepřezkoumatelný a jeden částečně nepřezkoumatelný rozsudek (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Poukázal na to, že první jednání bylo konáno až po 2 letech po zahájení řízení, jednání byla minimálně 3x odročena na neurčito, bylo zvažováno zadání znaleckého posudku, avšak následně od něj bylo upuštěno. Nesouhlasil ani s navýšením základní částky o 30 % pro význam řízení, když se až po 11 letech a 9 měsících domohl svého práva na trvání pracovního poměru, který mu byl neplatně ukončen, a který zajišťoval obživu jeho rodiny. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a vyhověl žalobě co do částky , částka, včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení. K jednání se omluvil a souhlasil s jednáním ve své nepřítomnosti.10. Žalovaná se k jednání omluvila, souhlasila také s jednáním ve své nepřítomnosti a navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného a přiznání nákladů řízení.11. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 3 o. s. ř, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.12. Soud prvního stupně správně posuzoval nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy dle OdpŠk, článku 6 a 13 Úmluvy a judikatury Nejvyššího soudu. Jeho závěry ohledně nepřiměřené délky řízení vychází ze základních kritérií pro posouzení nesprávného úředního postupu, tedy že délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení.13. Soud prvního stupně správně vázal vznik nemajetkové újmy k okamžiku podání žaloby, tedy ke dni , datum, . Délku řízení posuzoval správně do právní moci konečného rozhodnutí ve věci samé, tedy do , datum, , což je 11 let a 9 měsíců dle kritérií § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, například Stanoviskem sp. zn. Cpjn 206/2010. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěry o složitosti posuzovaného řízení, dále o tom, že žalobce k průtahům v řízení nepřispěl, že postup orgánů činných v řízení byl zatížen průtahy