28 Co 219/2024-153 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyním náhradu nemajetkové újmy každé po , částka, (výrok I.) a uložil žalobkyním, aby každá z nich zaplatila žalované na náhradě nákladů řízení , částka, (výrok II.).2. Žalobkyně se podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále také „OdpŠk“, žalobou ze dne , datum, , domáhaly na žalované přiměřeného zadostiučinění v penězích, která jim měla být způsobena nepřiměřenou délkou soudního řízení ve věci žaloby o určení neplatnosti usnesení shromáždění společenství vlastníků , adresa, , projednávané před Městským soudem v Praze pod sp. zn. , spisová značka, , jako soudem prvního stupně, a následně před soudy vyšších instancí, a to od prosince 2012 do , datum, , tedy v trvání 9 let.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že přiznala každé žalobkyni pouze odškodnění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jakožto odpovídající kompenzační prostředek plně způsobilý reparovat vzniklou nemajetkovou újmu. Odkázala pak na průběh posuzovaného řízení, jehož délka činila 8 let a 11 měsíců, a též příslušnou judikaturu. Argumentovala dále, že řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy a také u Ústavního soudu s tím, že v řízení nebyly výraznější průtahy, soudy postupovaly v zásadě v přiměřených lhůtách, přičemž věc nebyla skutkově a právně zcela jednoduchá, kdy předmětem žaloby byl návrh na určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků bytových jednotek, kterým byla a) žalobkyně odvolána z funkce člena statutárního orgánu společenství. Dle žalované v daném případě byly přítomny okolnosti, které nemajetkovou újmu žalobkyň podstatně snižovaly a zpochybňovaly, zejména pak s ohledem na jejich výraznou procesní aktivitu, kdy svých procesních práv využívaly až obstrukčním způsobem.4. Soud prvního stupně již jednou ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který však byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušen pro vady žaloby.5. Po upřesnění žaloby žalobkyněmi soud prvního stupně znovu o věci rozhodl, přičemž po provedeném dokazování, na základě prokázaných skutečností podrobně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, soud prvního stupně s odkazem na § 1 odst. 1, § 13 odst. 1, § 26 a § 31 odst. 1 OdpŠk, jakož i na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu dospěl k následujícím závěrům.6. Předmětem posuzovaného řízení bylo usnesení společenství ze dne , datum, , jímž byla a) žalobkyně odvolána ze statutárního orgánu společenství, přičemž v řízení se vyskytl ojedinělý průtah v době po výzvě tamnímu žalovanému k vyjádření k žalobě, když jeho vyjádření bylo rozesláno účastníkům , datum, , a po 4 měsících bylo poté dne , datum, nařízeno ústní jednání na den , datum, . Ojedinělý průtah je však soudní judikaturou i ESLP tolerován, přičemž vyjma tohoto období se v řízení průtahy neobjevily. Soudy činily úkony v regulérních, přiměřených lhůtách.7. Posuzované řízení se projevovalo náročností zejména po procesní stránce (žalobkyně využívaly svých práv obstrukčním způsobem). Ve věci rozhodovaly soudy na všech stupních soudní soustavy a také soudem Ústavním (ústavní stížnost byla odmítnuta), vyjma procesních rozhodnutí rozhodoval nalézací soud meritorně jednou, soud odvolací, soud dovolací dvakrát. Využití těchto zákonných procesních práv nelze jistě klást k tíži účastníkům řízení, nicméně tyto úkony se podílely na celkové době řízení, což evidentně navýšilo délku řízení, a proto tuto okolnost nebylo lze klást k tíži žalované.8. Co se týče významu předmětu řízení, nelze tento typ sporu řadit mezi řízení, která jsou typově spojena s vyšším významem, jako řízení , podezřelý výraz, , opatrovnické, pracovně právní, věci osobního stavu, věci sociálního zabezpečení, věci týkající se zdraví nebo života. Žalobkyně by pro sebe z důvodu již jim uplynulého funkčního období tehdejší žalobkyně a) ve výboru společenství (ke dni , datum, ) nemohly ani eventuální úspěch ve sporu smysluplně využít. Význam řízení pro ně tedy byl standardní.9. Žalobkyně se výrazně na podílely celkové době posuzovaného řízení a výrazně zatěžovaly jeho průběh. Z chování žalobkyně a) jako advokátky bylo lze uzavřít, že jí muselo být zřejmé zatěžování soudu skutečnostmi, které s předmětem sporu nesouvisely a atakovala tak jimi členy výboru SVJ. Tento postup nelze přičítat k tíži žalované, neboť ta nese odpovědnost toliko za průtahy, které jdou na vrub soudu. Poslední dva roky trvání řízení jdou k tíži žalobkyň, a to v souvislosti s podáním dovolání a po rozhodnutí Nejvyššího soudu s podáním ústavní stížnosti. Druhé dovolání žalobkyň bylo totiž Nejvyšším soudem odmítnuto nikoli pro nepřípustnost, ale pro vady, pro které nebylo možné v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyň z důvodu, že neobsahovalo údaj o tom, v čem spatřovaly splnění předpokladů přípustnosti dovolání a nebyl v něm vymezen dovolací důvod, v dovolání byla hlavní námitkou pouze nepřezkoumatelnost. Ústavní stížnost žalobkyň byla odmítnuta zčásti pro nepřípustnost, ve zbytku pro zjevnou neopodstatněnost s tím, že závěr dovolacího soudu, že dovolání neobsahovalo údaj o tom, v čem stěžovatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, resp. neobsahovalo vymezení dovolacího důvodu, nebyl svévolný a odpovídal obsahu podaného dovolání. Druhé dovolání a ústavní stížnost žalobkyň byly tedy zřejmě předem zbytečnými mimořádnými opravnými prostředky.10. Samotná délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená, tudíž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, avšak konstatování porušení práva jako poskytnuté zadostiučinění se jeví s ohledem na okolnosti posuzovaného řízení dostatečným prostředkem k odškodnění vzniklé újmy žalobkyň, a proto byla žaloba zamítnuta.11. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.12. Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně včas odvolání, ve kterém s poukazem na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne , datum, , sp. zn. , číslo, , uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, namítly, že do celkové doby posuzovaného řízení bylo nutné zahrnout i řízení o ústavní stížnosti, i když bylo pro ně bylo neúspěšné, přičemž poukázaly na prodlevy a nekoncentrovanost v posuzovaném řízení, které také s odkazem na své předchozí odvolání popsaly. Akcentovaly dále, že první jednání bylo nařízeno až po více než 2 letech od podání žaloby, že byly v posuzovaném řízení opakovaně vadně vyzývány k platbám soudních poplatků. Zdůraznily dále, že k celkové délce řízení nijak nepřispěly, všechna svá podání činily řádně a včas, nečinily žádné obstrukce, že řízení nebylo složité a že soud mohl rozhodnout na první jednání, neboť měl všechny podklady pro rozhodnutí již v žalobních tvrzeních a předložených listinných důkazech. Vyjádřily také názor, že průtahy v posuzovaném řízení přispěly k neutěšené situaci ve společenství, které nadále pokračovalo ve svých praktikách. V této souvislosti uvedly, že po celou dobu prožívaly stres z nekonečného řízení a obavy z dalšího rozhodnutí, což se přenášelo i na jejich rodiny, přičemž význam řízení pro ně byl veliký, neboť v žalovaném společenství vlastníků měly každá byt, když žalobkyně a), ač nerada, v průběhu řízení prodala, a žalobkyně b) se ze svého bytu odstěhovala. Navrhly tedy, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a přiznal jim náhradu nemajetkové újmy podle svého uvážení.13. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na správné závěry soudu prvního stupně. Uvedla, že v řízení bylo provedeno rozsáhlé dokazování, na základě kterého soud prvního stupně učinil závěr, že v posuzovaném řízení se vyskytl ojedinělý průtah v řízení, přičemž řízení nebylo jednoduché, bylo náročné zejména po procesní stránce, a že žalobkyně se na délce řízení jednoznačně podílely, a to svou výraznou zbytečnou procesní aktivitou, když svých procesních práv využívaly až obstrukčním způsobem. Žalovaná také poukázala především na samotný význam posuzovaného řízení pro žalobkyně, když funkční období žalobkyně a) ve výboru společenství vlastníků uplynulo již dne , datum, a po dvou a půl letech řízení, tudíž žalobkyně nemohly využít ani případný procesní úspěch ve sporu, posuzované řízení pro ně bylo nadále bez významu.14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle s § 212 odst. 1 písm. b) § 212a odst. 1 a 5 a § 214 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věc