29 Co 225/2024-118 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I), co do částky , částka, s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od , datum, do zaplacení žalobu zamítl (výrok II) a žalované uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).2. Takto soud I. stupně rozhodl o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“), když se žalobce nespokojil s částkou přiměřeného zadostiučinění dobrovolně vyplaceného žalovanou ve výši , částka, .3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, neboť poskytnuté zadostiučinění považovala za dostačující.4. Soud I. stupně činil podrobná zjištění především ze spisu týkajícího se posuzovaného řízení, která podrobně popsal v bodě 4 až 6 napadeného rozsudku. Odvolací soud pro stručnost na jeho zjištění odkazuje s výhradou dále uvedeného. Posuzované řízení, ve kterém žalobce vystupoval na straně žalované, bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne , datum, , elektronický platební rozkaz byl žalobci doručen dne , datum, . Platební rozkaz byl k odporu žalobce zrušen. Pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, probíhalo posuzované řízení jen před soudem I. stupně, byť byla řešena řada procesních otázek, a to i v odvolacím řízení (v souvislosti s ustanovením znalců a rozhodováním o znalečném). Posuzované řízení skončilo soudním smírem uzavřeným na jednání dne , datum, , který nabyl právní moci téhož dne. V průběhu posuzovaného řízení byl opakovaně ustanovován znalec, byl vypracován znalecký posudek, revizní znalecký posudek, bylo zpracováváno i doplnění znaleckého posudku, z podnětu stran byly činěny i výzvy znalcům.5. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 1, § 13 odst. 1, § 15, § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, odkázal také na čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu včetně stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“). V podrobnostech odvolací soud opět odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.6. V poměrech posuzovaného řízení dospěl soud I. stupně k závěru, že rozhodná doba ve vztahu k žalobci začala běžet dne , datum, (tj. od doručení elektronického platebního rozkazu žalobci) a skončila dne , datum, (právní mocí usnesení, kterým soud schválil smír). Celková délka rozhodné doby (posuzovaného řízení) tak činila přibližně 11 let a 10 měsíců. Posuzované řízení probíhalo meritorně před soudem I. stupně, v procesních otázkách však i před odvolacím soudem. Posuzované řízení bylo po skutkové stránce složitější, neboť jeho výsledek závisel mj. i na znaleckém zkoumání. Posuzované řízení bylo složitější i po stránce procesní z důvodu řešení žádostí o odročení jednání, nutnosti zajištění vypracování znaleckých posudků a rozhodování o znalečném, jakož i nutnosti rozhodnout např. o žádosti o opravu protokolu, resp. námitkách proti osobě znalce. K procesní složitosti přispěla i aktivita stran, které se odvolávaly do rozhodnutí o znalečném, a i mimosoudní jednání, kdy soud v posuzovaném řízení musel účastníky vyzývat, aby mu sdělili svá stanoviska. Posuzované řízení shledal složité i po právní stránce. Celkově jej hodnotil tedy jako složitější (obtížnější). Žalobce se dle soudu I. stupně na délce posuzovaného řízení nepodílel. To, že žalobce opakovaně žádal o odročení jednání, resp. vedl smírná jednání, se má odrazit v rámci kritéria složitosti řízení, ledaže by žalobcova činnost v rámci řízení byla zjevně obstrukčního charakteru, což v projednávané věci nebyla. Není také povinností účastníka řízení brát se o jeho urychlení zákonnými prostředky, resp. to, že tak nečinil, mu nelze přičítat k tíži. Také význam řízení pro žalobce považoval soud I. stupně za standardní. Posuzované řízení lze dle soudu I. stupně typově zařadit mezi ta, která mají standardní význam pro účastníky, neboť se jednalo o spor týkající se majetku žalobce, není zde presumovaný zvýšený význam řízení pro žalobce, a z provedeného dokazování nelze ani dovodit závěr o vyšší míře významu řízení pro žalobce. Dle soudu I. stupně žádná konkrétní relevantní újma tvrzena nebyla. Zásah do rodinného života chybně provedenými pracemi zhotovitele díla a nedokončením díla ve stanoveném termínu, který byl ze strany žalobce tvrzen, nastal ještě před zahájením posuzovaného řízení. Pokud jde o postup soudů v posuzovaném řízení, soud I. stupně shledal tato období nečinnosti. Zaprvé od , datum, (kdy soudu došla replika žalobce) do , datum, (kdy bylo voláno k jednání). Zadruhé od , datum, (kdy došla soudu žádost znalce o zproštění) do , datum, (kdy byl soudem znalec zproštěn a ustanoven další znalec). Zatřetí od , datum, (kdy soudu došel přípis znalce) do , datum, (kdy byl znalec zproštěn a ustanoven další znalec). Začtvrté od , datum, (tj. od rozhodnutí odvolacího soudu) do , datum, (tj. do ustanovení revizního znalce). Zapáté od , datum, (kdy se konalo jednání) do , datum, (kdy byl ustanoven znalec). Přehlédnout rovněž nelze, že samotné znalecké posudky byly soudu předloženy až po uplynutí soudem stanovené lhůty. Zde soud I. stupně odkázal na rozsudek Nejvyšší soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Soud I. stupně ještě dodal, že je sice pravdou, že první jednání ve věci se konalo až dne , datum, , nicméně v mezidobí byly činěny soudem úkony, pročež toto období (tj. od zahájení řízení do konání prvního jednání) nelze bez dalšího považovat za období nečinnosti. Za nečinnost soudu nelze také považovat dobu projednání nedůvodného odvolání.7. Soud I. stupně tak uzavřel, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Z uvedených důvodů došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk spočívajícímu v porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřenou délku řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobce. Žalovaná vznik nemajetkové újmy nevyvrátila. Požadavek žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva se soudu I. stupně nejevilo v poměrech posuzovaného případu jako dostatečné. Soud I. stupně na základě kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobce částkou , částka, . Při stanovení dané částky soud vycházel v souladu se Stanoviskem ze sazby , částka, za první dva roky řízení a , částka, za každý další rok řízení (tj. za 11 let řízení , částka, ) a dále , částka, za každý další měsíc řízení (tj. , částka, za dalších 10 měsíců řízení). Vyšší základní částku nepřiznal, neboť původní řízení nebylo extrémně dlouhé, resp. původní řízení nebylo násobně delší, než bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (a to zejm. s ohledem na procesní složitost). Na druhou stranu nelze přehlédnou, že řízení se meritorně odehrávalo pouze před soudem I. stupně, přičemž tento soud zatížil řízení opakovanými průtahy. Podle názoru zdejšího soudu tak nebylo namístě volit ani nižší základní částku. Vypočtená základní částka ve výši , částka, byla ponížena o 30% z důvodu složitosti původního řízení (viz shora). Vypočtená základní částka byla naopak navýšena o 10% z důvodu podílu soudu na délce původního řízení. Soud I. stupně nevolil vyšší navýšení v rámci kritéria podílu soudu, neboť je sice pravda, že původní řízení bylo stiženo průtahy, avšak odškodňuje se celková délka řízení, tedy i období, v němž k průtahům či nečinnosti nedochází. K tomu uvedl, že při posuzování přiměřenosti délky řízení a stanovení případného zadostiučinění v případě porušení práva na projednání věci v přiměřené době je nutno se vyvarovat mechanické aplikace práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Nelze totiž zapomínat, že jde v těchto případech o posouzení vzniku nemajetkové újmy na straně poškozeného, tedy o posouzení kategorie objektivně jen obtížně zjistitelné a zcela jistě nespočítatelné. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Ve výsledku tak došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 20 % na částku , částka, .8. Soud I. stupně také uvedl, že nenavýšil přiznané zadostiučinění s ohledem na změněnou hospodářskou situaci panující v České republice, jak požadoval žalobce. Jak totiž judikoval Nejvyšší soud v kontextu náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, výše přiměřeného zadostiu