32 C 10/2020-522 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, domáhala po žalované vydání sádrového modelu sousoší sv. , jméno FO, v provedení gotické variace na podstavci o rozměrech 150 x 360 cm, jehož autorkou je akademická sochařka , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „Sádrový model“), dále aby žalovaná zničila všechny negativní formy modelu sousoší sv. , jméno FO, a jeho stříbrnou rozmnoženinu, aby se zdržela pořizování jakékoli rozmnoženiny sousoší a nakonec, aby žalovaná žalobkyni poskytla údaje o způsobu a rozsahu užití Sádrového modelu a jeho negativních forem.2. Tyto nároky žalobkyně odůvodnila tak, že v roce 1937 vypsala , právnická osoba, , Anonymizováno, (dále jen „, právnická osoba, “) soutěž na předložení originálního konceptu sousoší , Anonymizováno, . , jméno FO, . Do této soutěže se přihlásila mj. akademická sochařka , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, (dále jen „Autorka“). Ta se svým návrhem získala druhé místo, kdy první místo vyhlášeno nebylo. V průběhu následné spolupráce Autorky s , právnická osoba, vytvořila Autorka řadu variací provedení tohoto návrhu a v roce 1947 dokončila návrh sousoší v podobě sádrového modelu. Následně měla pracovat i na dalších variacích, včetně modelu 1:1. K samotné realizaci modelu – odlití Sádrového modelu do kovu – však v důsledku vývoje po roce 1948 nedošlo. Po roce 1989 rodina Autorky obnovila snahy o dokončení sousoší a jeho odlití. Zástupci žalované o dokončení začali projevovat zájem až po roce 2000. V roce 2004 byl proto Sádrový model převezen ke společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem č. p. , Anonymizováno, , , adresa, (dále jen „společnost , právnická osoba, “), která měla provést odlití Sádrového modelu. , jméno FO, Autorky, , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „, jméno FO, Autorky“), a žalovaná dále jednali o podmínkách výroby stříbrného odlitku a jeho vystavení v Katedrále sv. Víta, , adresa, (dále jen „Katedrála“), a to až do smrti , jméno FO, Autorky v roce 2015, kdy následně do jednání vstoupili jeho dědicové. Žalovaná však bez souhlasu dědiců uzavřela se společností , právnická osoba, a společností , právnická osoba, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „společnost , právnická osoba, “) smlouvu za účelem výroby sádrové negativní formy a stříbrného odlitku. Stříbrný odlitek poté žalovaná veřejně vystavila ve dnech 17.–19. 4. 2018 v Katedrále, aniž by k tomu měla souhlas dědiců, a to navíc na změněném podstavci. Zároveň žalovaná neoprávněně zadržuje Sádrový model a odmítá jej vydat. I přes výše uvedené se dědicové Autorky snažili se žalovanou dojednat podmínky narovnání práv k Sádrovému modelu a jeho odlitku. Dne , datum, však zemřel syn žalobkyně, , jméno FO, , nar. , datum, (dále jen „, jméno FO, “). Žalobkyně po , jméno FO, nabyla do podílového spoluvlastnictví Sádrový model a související majetková autorská práva a pokračovala spolu se svými dětmi v jednáních se žalovanou. Žalovaná však podmiňovala další jednání prokázáním vlastnických a dalších práv žalobkyně a jejich dětí. Žalovaná tak do dnešního dne drží Sádrový model a užívá stříbrnou rozmnoženinu bez právního důvodu.3. Dne 14. 5. 2020 žalobkyně doplnila žalobu tak, že na bezdůvodném obohacení požaduje po žalované zaplatit částku 2 710 000 Kč.4. Vedlejší účastnice, jedna z dědiček po zesnulém , jméno FO, , se k žalobním tvrzením žalobkyně plně připojila, s tím rozdílem, že zničení stříbrné rozmnoženiny nepožaduje.5. Žalovaná se vyjádřila k žalobě podáním ze dne 23. 2. 2021 tak, že nároky žalobkyně v celém rozsahu neuznává. V letech 1936–1937 , právnická osoba, skutečně pořádala soutěž za účelem zbudování náhrobku sv. , jméno FO, pro trvalé uložení ostatků světce a Autorka spolu s , tituly před jménem, , jméno FO, (společně také jako „Spoluautoři“) získali se společným návrhem druhé místo (a odměnu ve výši 10 000 Kč), kdy první místo vyhlášeno nebylo. Součástí podmínek soutěže však bylo, že návrhy cenami poctěné přecházejí v neomezený majetek , právnická osoba, a tato jich může užít při dalším řešení podle volného uvážení a bez jakékoli další náhrady, kdy toto neomezené užití , právnická osoba, bylo odůvodněno tím, aby bylo zamezeno použití návrhu na jiný účel, třeba méně vznešený, než pro který byla soutěž vypsána. Spoluautoři návrhu následně zaslali , právnická osoba, dopis ze dne 23. 6. 1937, v němž nabízeli zhotovení sádrového modelu o velikosti 1:3 za cenu 30 000 Kč a potažmo sádrového modelu o velikosti 1:1 za cenu 70 000 Kč. , právnická osoba, reagovala dopisem ze dne 25. 6. 1937 tak, že závazně objednává model 1:3 s tím, že případně poté objedná i model 1:1, a to za dohodnutou cenu 70 000 Kč. Z podkladů ze dne 1. 3. 1939 vyplývá, že sádrový model o velikosti 1:3 byl , právnická osoba, dodán a Autorka nabídla , právnická osoba, zhotovení modelu o velikosti 2:3 za cenu 40 000 Kč. , právnická osoba, tento návrh akceptovala. Ze zápisu o návštěvě členů umělecké komise , právnická osoba, ze dne 8. 6. 1940 vyplývá, že Autorkou zhotovený model z hlíny o velikosti 2:3 byl , právnická osoba, seznán jako konečný (co do kompozice a hmotového řešení) a Autorce bylo dáno doporučení zahájit práce na sádrovém modelu o velikosti 1:1 za účelem odlití do bronzu. Autorka na Sádrovém modelu skutečně začala pracovat, kdy akceptovala bezvýhradně veškeré podmínky stanovené , právnická osoba, . Z dopisu ze dne 11. 9. 1946 je zřejmé pokračování prací Autorkou na Sádrovém modelu, kdy o rok později potvrzuje úhradu části ceny ve výši 15 000 Kč z celkové ceny ve výši 60 000 Kč, kdy však žádá o zvýšení zbylé odměny na trojnásobek, a to pravděpodobně z důvodu měnové reformy z roku 1945. , právnická osoba, této žádosti vyhověla. Sádrový model byl následně vystaven v Katedrále v roce 1948, jak vyplývá z dochovaných fotografií. Po roce 1948 došlo v důsledku režimových opatření k zániku , právnická osoba, , kdy veškerá aktiva i pasiva , právnická osoba, přešla na , právnická osoba, . Na , právnická osoba, tak přešel i Sádrový model, včetně práv s ním spojených. Z žádných dostupných informací nevyplývá, že by vlastnické právo k Sádrovému modelu přešlo zpět na Autorku, a to i přes to, že Autorka měla Sádrový model demontovat, z Katedrály odnést a uschovat jej ve svém bytě z obavy před režimem a možným zničením modelu. Po roce 1989 , jméno FO, Autorky usiloval o uchování odkazu sochařského díla jeho matky a kontaktoval proto žalovanou, aby ta na vlastní náklady nechala realizovat finální odlití Sádrového modelu do kovu a odlitek vystavila v Katedrále. Jelikož žalovaná v té době neměla dostatek finančních prostředků k provedení odlití, k realizaci díla nedošlo. V roce 2011 , jméno FO, Autorky opětovně kontaktoval žalovanou s tím, že zachované části Sádrového modelu, uschované u něj doma, nechal převést do společnosti , právnická osoba, , aby je uchránil před zničením. Opět nabídl žalované, zda by se neujala odlití kovového sousoší a jeho vystavení, neboť hrozí, že dojde k nevratnému poškození Sádrového modelu, a odkaz Autorky tak nebude moct být naplněn. , jméno FO, Autorky nikdy nezpochybňoval práva žalované k Sádrovému modelu a nikdy nepodmiňoval provedení odlití a vystavení sousoší v Katedrále jakýmkoli (dalším) finančním plněním, naopak byl rád, když žalovaná projevila zájem sousoší realizovat v souladu s původním záměrem , právnická osoba, . Žalovaná nakonec skutečně nechala zhotovit stříbrný odlitek, kdy veškeré náklady s provedením odlitku nesla ze svého (resp. z prostředků získaných z darů třetích osob). Stříbrné sousoší bylo ulito s pomocí negativních forem, pro jejichž výrobu bylo užito Sádrového modelu o velikosti 1:1. Jelikož Sádrový model byl ve velmi špatném stavu, předcházela odlití jeho rozsáhlá renovace, kterou zajistila Akademie výtvarných umění v Praze. Až do doby instalace stříbrného sousoší v Katedrále dne 17. 4. 2018 žalovaná nikdy nezaznamenala ze strany dědiců , jméno FO, Autorky, tedy , jméno FO, , , jméno FO, a následně i žalobkyně, žádné náznaky nevypořádaných nároků, a to i přes to, že tyto osoby byly po celou dobu seznámeni s postupem žalované. Žalovaná navíc dobrovolně hledala způsob, jakým by kompenzovala , jméno FO, Autorky za záchranu Sádrového modelu jeho úschovou u něj v bytě. Pro úplnost žalovaná uvádí, že při realizaci odlití a vystavení sousoší postupovala v souladu a se souhlasem , právnická osoba, , resp. Správou pražského hradu.6. Podáním ze dne 8. 9. 2021 žalobkyně rozšířila žalobní nárok tak, že na bezdůvodném obohacení požaduje částku 15 000 000 Kč. Zároveň uvedla, že Sádrový model, který požaduje vydat, je rozdílný od původně připravovaného sádrového modelu Autorkou, který nebyl dokončen. Sádrový model v držení žalované byl vytvořen mimo rámec soutěže, navíc až po roce 1948, a žalovaná k němu nemá žádná vlastnická ani majetková práva. Je zároveň umístěn na jiném podstavci, než Autorka zamýšlela.7. Na základě provedených důkazních prostředků (listinných důkazů a svědeckých výpovědí) dospěl k soud k násl