36 Co 221/2024-182 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, a pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , vše zapsané na LV č. , číslo, pro obec , místo, , katastrální území , adresa, , vše zapsáno u , správní orgán, , katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „předmětné nemovitosti“), jsou žalobci, kteří je mají ve společném jmění manželů (výrok I), dále uložil žalovanému povinnost předmětné nemovitosti vyklidit a vyklizené předat žalobcům do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a žalovanému uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobcům ve výši 81 002,80 Kč to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobců (výrok III).2. Takto rozhodl o žalobě žalobců o určení vlastnického práva k předmětným nemovitostech a jejich vyklizení z důvodu odvolání daru pro nevděk, když žalovaný (syn žalobců) nabyl k nim vlastnické právo darovací smlouvou uzavřenou mezi žalobci a žalovaným dne 17. 9. 2008, dopustil se vůči nim opakovaně hrubého porušení dobrých mravů (slovní urážky, fyzické napadení žalobkyně), pročež žalobci dopisy ze dne 12. 5. 2022 a ze dne 18. 5. 2022 vyzvali žalovaného k vrácení daru a poskytnutí součinnosti, ale žalovaný toto odmítl.3. Žalovaný se proti žalobě bránil tím, že sice skutečně mezi ním a žalobkyní b) docházelo ke konfliktům, nicméně pouze ním a žalobkyní b), nikoli ve vztahu k žalobci a), s nímž žalovaný dobře vycházel. Podle žalovaného odvolání daru pro nevděk má směřovat k osobě dárce, a nikoli k osobám blízkým a vzhledem k tomu, že ke konfliktní situaci došlo mezi žalobkyní b), která se rovněž vůči žalovanému chovala dlouhodobě nemravně a není zřejmé, čí jednání konflikt vyprovokovalo a kdo se vůči komu choval v rozporu s dobrými mravy, a nikoliv mezi žalovaným a žalobcem a), nelze odvolat dar pro nevděk. Žalovaný tvrdil, že pokud nebyly nemovitosti žalovanému po darovací smlouvě fyzicky předány, nelze uvažovat o jejich vyklizení. Navrhoval zamítnutí žaloby.4. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozsudku ze zjištěného skutkového stavu věci (popsaného v bodech 4. – 18. odůvodnění napadeného rozsudku), jež shrnul v závěru o skutkovém stavu (viz bod 20. odůvodnění), podle něhož bylo prokázáno, že žalovaný nabyl vlastnictví k předmětným nemovitostem na základě darovací smlouvy ze dne 17. 9. 2008 a že žalobci dopisem ze dne 12. 5. 2022 odvolali dar žalovanému z důvodu, že hrubě porušil dobré mravy tím, že dne 19. 4. 2022 fyzicky napadl žalobkyni b) a následně byl policií vykázán na 10 dnů z domu.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně věc posoudil dle ustanovení § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž dospěl k následujícím právním závěrům (viz body 21. – 30. odůvodnění). Soud prvního stupně se zabýval tím, zda byly naplněny všechny důvody pro odvolání daru a zda mají žalobci naléhavý právní zájem na požadovaném určení. S odkazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 2 Cdon 756/97 a 22 Cdo 3234/2018) vyslovil, že žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení jejich vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť žaloba převodce o určení vlastnictví ke sporné nemovitosti vhodným prostředkem k dosažení soudního rozhodnutí jako podkladu pro nový zápis (záznam) vlastnického práva převodce do katastru nemovitostí a takovéto žalobě je třeba pro její jednoznačnost dát přednost před žalobou na plnění.6. Dále se soud prvního stupně zabýval naplněním předpokladů pro odvolání daru pro nevděk dle § 2072 odst. 1 o. z., přičemž dospěl k závěru, že v tomto případě ze strany žalovaného došlo k úmyslnému zjevnému porušení dobrých mravů. Omluva žalovaného, že v době, kdy došlo ke konfliktu mezi ním a žalobkyní b), měl být opilý, není polehčující okolností, žalovaný dobře věděl, že se dopouští vůči žalobkyni b) fyzického násilí. Žalovaný nebyl v takovém stavu opilosti, že by nevěděl, co dělá. V důsledku tohoto vědomého a úmyslného jednání žalovaného došlo ke zranění žalobkyně b), což bylo v řízení prokázáno. Dále soud prvního stupně, že nebyla prokázána obrana žalovaného, že by žalobkyně b) konflikty vyvolávala účelově s úmyslem získat důvod pro odvolání daru, bylo prokázáno, že žalovaný po požití alkoholu býval agresivní, ve stavu opilosti agresivně zaútočil dne 19. 4. 2022 na žalobkyni b) a způsobil jí zranění, která si vyžádala lékařské ošetření a následně byla žalovaný vykázán ze společného obydlí na 10 dnů. Soud prvního stupně jednání žalovaného vůči své matce – žalobkyni b) posoudil jako jednání zjevně porušující dobré mravy; pokusy žalovaného zpochybnit, že ke zranění došlo, když tvrdil, že fotografie předložené žalobkyní b) jsou zmanipulované, neboť je na nich zraněné pravé oko, nebo že to byla žalobkyně, která žalovaného k takovému jednání vyprovokovala, soud prvního stupně posoudil jako vyvrácené. Soud uvěřil tvrzením žalobkyně b), že byl žalovaný vůči ní vulgární v době nepřítomnosti žalobce a) již před událostí dne 19. 4. 2022 a jeho fyzický útok na žalobkyni b) dne 19. 4. 2022 byl prokázán. Toto jednání žalovaného bylo zjevným porušením dobrých mravů vůči žalobkyni b), přičemž jako porušení dobrých mravů toto vnímá i žalobce a) jako manžel žalobkyně a) a současně druhý dárce. Soud prvního stupně proto žalobě vyhověl v celém rozsahu, jak co do žalobního požadavku na určení vlastnictví žalobců k předmětným nemovitostem, tak co do povinnosti žalovaného je vyklidit (s odkazem na § 1012 o. z.).7. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle úspěchu žalobců ve věci a uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve výši 81 002 Kč, kterou stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a. t.” (v podrobnostech viz body 31–33. odůvodnění napadeného rozsudku).8. Proti napadenému rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně věc rozhodl nesprávně na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný zopakoval, že do jara 2011 užíval předmětné nemovitosti s rodinou a se žalobci. Žalovaný s rodinou obýval podkroví domu, které si sám na své náklady upravil, a žalobci zbytek domu. Na jaře 2011 se žalovaný s rodinou odstěhoval do nájemního bytu a do předmětného domu docházel sporadicky. Od února 2020 žalovaný začal v podkroví domu, tedy v původních jím a jeho rodinou obývaných prostorách, opět častěji přespávat. Dne 19. 4. 2022 došlo mezi žalovaným a žalobkyní b) ke konfliktu, reakcí na něj pak byla výzva žalobců k vrácení daru. Žalovaný poukázal na rozpory ve vylíčení konfliktu mezi ním a žalobkyní b) a v důkazech, když žalobkyně opakovaně uvedla zranění levého oka, z důkazů provedených lékařskými zprávami byl zjištěn hematom v oblasti levého oka, avšak na fotografiích předložených žalobkyní b) je vyfocena podlitina oka pravého, což potvrdil i vyšetřovací pokus provedený právním zástupcem žalobců před soudem dne 13. 11. 2023, když soud zcela správně konstatoval, že při focení metodou „selfie“, kterou žalobkyně označila za použitou, by mělo být na fotografiích vidět oko pravé, ale na všech je s podlitinou vyfoceno oko levé. Další rozpor, kterým se soud prvního stupně odmítl vypořádat, vyplývá z výpovědi žalobce a), který opět v přímém rozporu s tvrzením žalobkyně uvedl, že před tou událostí ve vztahu k němu žalovaný agresivní nebyl, on sám se žalovaným žádné problémy neměl, kvůli práci žalovaného se ani moc často neviděli. Konečně žalobce dodal, že je nelogické, aby se žalovaný se svou rodinou ze svého domu odstěhoval do nájemního bytu, žalobci zůstali bez jakékoli úplaty bydlet v jeho domě, kdyby vztahy mezi účastníky byly standardní a kdyby žalovaný nebyl k odstěhování nucen jednáním a chováním žalobců vůči své osobě a jeho rodině. Žalobce uzavřel, že byl-li konflikt mezi žalobkyní a žalovaným ze dne 19. 4. 2022 důvodem pro odvolání daru a následně pro podání žaloby na vyklizení, pak mělo být v rámci dokazování postaveno najisto, co a jak se mezi účastníky odehrálo a kdo za vyvolání takové situace nese odpovědnost, a kdo se dopustil chování v rozporu s dobrými mravy, což se nestalo. Žalovaný namítal i vady řízení a dokazování, nepřipuštění otázek advokátu žalovaného v rámci výslechu žalobkyně, provádění důkazů přes koncentraci řízení. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek, žalobu v celém rozsahu zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení.9. Proti napadenému rozsudku podali včasné a přípustné odvolání žalobci, a to pouze v rozsahu výroku III o nákladech řízení. Žalobci namítali nesprávnost výše přiznané náhrady nákladů řízení, a to jak co do stanovení tarifní hodnoty sporu, tak co do nepřiznání mimosmluvní odměny a paušální náhrady výdajů za úkon právní služby (vyjádření ze dne 8. 2. 2024), které bylo účelným úkonem právní služby. Žalobci navrhli, aby odvolací soud výrok III napadeného rozsudku změnil a přiznal jim plnou výši náhrady nákladů řízení vedeného před soudem prvního stupně, jakož i