36 Co 295/2024-100 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, (výrok II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované náhrady škody ve výši , částka, odpovídající nákladům obhajoby a nemajetkové újmy ve výši , částka, z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném u , veřejný orgán, , služby , podezřelý výraz, , adresa, pod č. j. , číslo3. Žalovaná potvrdila, že žalobce u ní dne , datum, uplatnil nárok na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby a nemajetkové újmy v celkové výši , částka, . Žalovaná přiznala žalobci náhradu škody ve výši , částka, představující účelně vynaložené náklady na zrušení nezákonného rozhodnutí, na zadostiučinění za nemajetkovou újmu mu nepřiznala ničeho. Jako nezákonné posoudila pouze usnesení ze dne , datum, a tudíž přiznala náklady obhajoby vztahující se pouze ke zrušení tohoto usnesení. Vzhledem k tomu, že trestní stíhání žalobce pro totožný skutek bylo opětovně zahájeno usnesením ze dne , datum, , náklady spojené s jeho obhajobou v rámci takto zahájeného trestního stíhání, které doposud trvá a nebylo zrušeno, nepřiznala. Ohledně náhrady nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním žalovaná uvedla, že žalobci nemohla v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním vzniknout, neboť na to jako na nezákonné dosud pohlížet nelze.4. Soud prvního stupně popsal svá skutková zjištění k průběhu posuzovaného řízení v bodech 4 až 7 odůvodnění napadeného rozsudku, která není třeba z důvodu stručnosti opakovat.5. Z nesporných tvrzení účastníků a uvedených skutkových zjištění potom soud prvního stupně učinil závěr o skutkovém stavu, v němž uvedl, že trestní stíhání žalobce pro totožný skutek nadále trvá a nelze tudíž dovodit příčinnou souvislost mezi původním usnesením o zahájení trestního stíhání, které bylo zrušeno, a jeho nemajetkovou újmou. Proto neprováděl další navržené důkazy týkající se nároku na náhradu nemajetkové újmy, stejně tak neprováděl dokazování ohledně úkonů právní služby žalobcova obhájce, které byly učiněny až poté, co došlo ke zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání.6. Po právní stránce zjištěný skutkový stav posoudil podle § 5 písm. a, b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, a následně vyložil, že odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je ve věci dán, když usnesení , podezřelý výraz, , služby , podezřelý výraz, , adresa, ze dne , datum, č. j. , číslo, , kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání zločinu účasti na , podezřelý výraz, odst. 1 alinea 2 trestního zákoníku, , podezřelý výraz, odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve prospěch , podezřelý výraz, odst. 1 trestního zákoníku a , podezřelý výraz, odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, bylo na základě žalobcovy stížnosti v části týkající se žalobce zrušeno usnesením Nejvyššího státního zastupitelství ze dne , datum, , č. j. , číslo, .7. Ve vztahu k nároku na náhradu nákladů obhajoby přisvědčil obraně žalované, že jako účelně vynaložené náklady obhajoby lze posoudit toliko úkony směřující k odstranění tohoto nezákonného rozhodnutí, což je jeden úkon právní služby spočívající v přípravě a převzetí obhajoby (včetně první porady s klientem) a poloviční úkon spočívající ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Další úkony vykonal obhájce žalobce až po podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, proto nemohly být posouzeny jako náklady účelně vynaložené na zrušení nezákonného rozhodnutí.8. Přisvědčil rovněž žalobci, že s ohledem na právní kvalifikaci zločinů, pro které bylo trestní stíhání vůči němu vedeno, je třeba vycházet z ustanovení § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu, neboť žalobci hrozil trest odnětí svobody s horní hranicí převyšující 10 let. Z tohoto důvodu pak této kvalifikaci odpovídá dle advokátního tarifu sazba odměny za 1 úkon právní pomoci ve výši , částka, a žalobci proto náleží náhrada nákladů obhajoby ve výši , částka, včetně DPH (1,5 x , částka, + 2 x režijní paušál po , částka, + DPH). Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci dobrovolně plnila částku , částka, , přiznal mu pouze částku , částka, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.9. Protože trestní stíhání žalobce pro totožný skutek bylo opětovně zahájeno a nadále trvá, kdy původní usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, bylo zrušeno pouze pro jeho procesní nedostatky, měl soud prvního stupně ve vztahu k jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy za to, že nelze dovodit příčinnou souvislost mezi původním zrušeným usnesením o zahájení trestního stíhání a vznikem nemajetkové újmy způsobené žalobcovým trestním stíháním. Proto žalobu v této části nároku zamítl bez zkoumání vzniku nemajetkové újmy a jejího rozsahu.10. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a převážně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 režijních paušálů po , částka, podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření ve věci a účast na jednání soudu, tedy celkem ve výši , částka, .11. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v rozsahu jeho výroků II a III včasné a přípustné odvolání, v jehož doplnění upřesnil, že přestože napadá celý zamítavý výrok II, své odvolání směřuje toliko do zamítnuté náhrady škody ve výši , částka, a náhradu nemajetkové újmy ponechává mimo odvolací přezkum. Zopakoval, že po rozhodnutí Nejvyššího státního zastupitelství o zrušení jeho trestního stíhání na podkladě usnesení policie ze dne , datum, , se podanou žalobou domáhal po státu náhrady škody ve výši , částka, , která mu vznikla uhrazením nákladů za poskytnuté právní služby vynaložené na vedení obhajoby od zahájení trestního stíhání (mimo prvotní úkony ustanoveného obhájce ex officio) do pravomocného rozhodnutí o ukončení trestního stíhání, snížené o částku , částka, , kterou mu žalovaná přiznala v rámci povinného mimosoudního projednání. S ohledem na výrok I rozsudku soudu prvního stupně žalobce ponížil předmět odvolání o částku , částka, na částku , částka, , kterou soud prvního stupně výrokem II svého rozsudku zamítl.12. Žalobce napadenému rozsudku vyčítal nesprávné právní posouzení, zejména v bodě 18 jeho odůvodnění, když není postaveno na jisto, z čeho soud prvního stupně při své úvaze vyšel, neboť výčet právního posouzení v bodech 9 až 16 odůvodnění rozsudku ani v jiných částech rozsudku hodnocení soudu v bodě 18 neodůvodňuje. Napadený rozsudek z tohoto důvodu považoval za nepřezkoumatelný.13. Pro případ, že by snad byla připuštěna obrana žalované, která poukazovala na § 31 odst. 1 OdpŠk, žalobce vysvětlil, že veškerá žalobou uplatněná náhrada škody spočívající v nákladech vynaložených na jeho obhajobu spadá do této kategorie nároku, neboť tyto náklady vznikly právě a jedině v důsledku nezákonného trestního stíhání vůči jeho osobě a poté účelně směřovaly k nápravě nezákonného rozhodnutí. Žalobce přitom z důvodu ochrany svých zákonných práv nemohl vyčkat na rozhodnutí stížnostního orgánu, neboť v jeho trestní věci byly do doby vydání pravomocného usnesení o zrušení trestního stíhání nařízeny desítky úkonů trestního řízení, které souvisely s jeho později zrušeným trestním stíháním. Poukázal na to, že na svou obhajobu vynaložil náklady, které představují škodu vzniklou v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním, neboť tyto úkony vznikly jedině v návaznosti na zrušené trestní stíhání a nemohou být ani v rámci nového trestního řízení ve vztahu k žalobci použity, a naopak je nutné jejich opětovné provedení, čímž vzniknou další náklady na obhajobu. Uvedl, že soud prvního stupně pochybil, když v bodě 8 odůvodnění napadeného rozsudku nesprávně vyhodnotil, že úkony právní služby byly učiněny až poté, co došlo ke zrušení usnesení o zahájení žalobcova trestního stíhání, přestože tyto úkony byly učiněny před tím, než došlo k jeho zrušení.14. Žalobce uzavřel, že jeho v současnosti nově vedené trestní stíhání nemůže mít vliv na odpovědnost státu za předchozí pochybení orgánů činných v trestním řízení. Dodal, že v případě zastavení tohoto nového trestního stíhání nebo skončení trestní věci proti jeho osobě zprošťujícím rozsudkem, by se zřejmě nemohl úspěšně domáhat náhrady nákladů z původního zahájeného trestního stíhání, neboť by šlo o náklady (škodu), které vznikly v souvislosti s jiným rozhodnutím, které bylo pravomocně zrušeno.15. Protože považoval napadený rozsudek částečně za nepřez