36 Co 296/2024-130 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I), žalobu o zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, k rukám jejího právního zástupce (výrok III).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jí v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“). Toto řízení o odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky jiného soudního řízení bylo zahájeno uplatněním nároku dne , datum, a do podání žaloby neskončilo. Bylo přitom zatíženo průtahy a zmatečností v postupu soudů, kdy se soud prvního stupně soustředil na spojování věcí ke společnému projednání a zpochybňování právního zastoupení žalobkyně, místo toho, aby ve věci rozhodl. V řízení rovněž došlo k nerespektování judikatury vyšších soudů v obdobných kauzách, navíc nadále pokračuje před Evropským soudem pro lidská práva (dále jen „ESLP“) a na národní úrovni je rozhodováno o nedůvodné žalobě pro zmatečnost. Žalobkyně k délce řízení nepřispěla, nebylo ani složité, přesto bylo rozhodnutí soudu prvního stupně vydáno až po více než dvou letech od podání žaloby. Žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila dne , datum, , žalovaná jí přiznala pouze částku , částka, a před podáním žaloby ji vyplatila. Doba předběžného projednání nároku v rozsahu 6 měsíců přitom podle žalobkyně neodpovídá úrovni společnosti a techniky a základní judikatorní rozmezí výše odškodnění nereflektuje plynutí času a extrémní inflaci. ESLP přitom přiznává poškozeným vyšší odškodnění, než jim je přiznáváno na národní úrovni. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na věc , jméno FO, vs. ČR, kdy na národní úrovní byla poškozené jako kompenzace přiznána částka , částka, a v řízení před ESLP došlo k uzavření dohody na částku , částka, až , částka, .3. Žalovaná nesporovala, že žalobkyně u ní svůj nárok předběžně uplatnila dne , datum, , ve stanovisku ze dne , datum, potvrdila, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, pročež žalobkyni vyplatila částku , částka, , kterou považovala za dostatečnou. Vycházela ze závěru, že ke dni vydání stanoviska trvalo posuzované řízení 4 roky, probíhalo na 3 stupních soudní soustavy, ve věci rozhodoval i Ústavní soud. V řízení došlo k prodlevám, ne všechny úkony byly provedeny v přiměřených lhůtách. Při odškodnění potom vycházela ze základní částky , částka, za 1 rok řízení, přičemž za první dva roky přiznala částku poloviční. Dále přistoupila ke snížení odškodnění o 20 % pro složitost věci a stupně soudní soustavy, význam řízení pro žalobkyni hodnotila jako standardní, neměla ani za to, že by se žalobkyně na délce řízení podílela. Význam řízení pro žalobkyni hodnotila od okamžiku odmítnutí ústavní stížnosti dne , datum, dokonce jako minimální, zabývala se i podanou žalobou pro zmatečnost, která se týkala vady rozhodnutí odvolacího soudu, a uzavřela, že na výsledek řízení neměla vliv. Ohledně rozhodování ESLP žalovaná uvedla, že ve věci , jméno FO, vs. ČR nebylo rozhodováno meritorně, ale došlo k uzavření dohody na částce okolo , částka, , k požadovanému příslušenství doplnila, že do prodlení s plněním se mohla dostat až ode dne , datum, .4. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování, učiněná zjištění potom podrobně popsal v bodech 3 až 5 odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na základě těchto zjištění poté učinil závěr o skutkovém stavu, kdy vzal za prokázané, že posuzované řízení bylo složitější, neboť probíhalo na 3 stupních soudní soustavy a také před Ústavním soudem, v řízení došlo rovněž k období nečinnosti. Ve vztahu k žalobkyni řízení probíhalo od , datum, a dosud neskončilo, žalovaná se dostala do prodlení až dne , datum, .5. Soud prvního stupně poté konstatoval, že z provedených důkazů byla učiněna dostatečná skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, a proto zbývající důkazy neprovedl, pokud se týkaly nesporných skutečností nebo byly duplicitní k provedenému spisu. Vysvětlil, že k důkazu neprovedl usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , vydané ve věci vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a rozsudek Městského soudu v Praze č. j. , spisová značka, , neboť se jedná se o odškodňovací řízení jiných poškozených a každá věc musí být posouzena individuálně. Uzavřel, že mu je z jeho úřední činnosti známo, že řízení o odškodnění nepřiměřené délky posuzovaného řízení bylo vedeno i ve věci jiných poškozených.6. Po právní stránce věc posoudil podle § 1, § 2, § 5 písm. a, b), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2 a § 31a odst. 1 až 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Vysvětlil, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), vznik škody a příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku a absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody. Nejprve se proto zabýval otázkou, zda rozhodnutí v posuzovaném řízení bylo vydáno v přiměřené lhůtě. Opřel se o judikaturu ESLP, která za aspekty přiměřenosti lhůty považuje zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom se přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka, čemuž odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk. V té souvislosti rovněž citoval rozhodnutí dovolacího soudu a uzavřel, že posuzované řízení trvá ve vztahu k žalobkyni od , datum, , kdy byl nárok předběžně uplatněn u žalované, a dosud neskončilo, neboť je stále pokračováno v řízení o žalobě pro zmatečnost (z tohoto důvodu proto pro nadbytečnost neposuzoval žalobkyní nastíněnou otázku vedení řízení u ESLP a jeho započitatelnost do délky řízení). Dospěl k závěru, že ke dni jeho rozhodnutí trvalo posuzované řízení 4 roky a 7 měsíců, což je doba nepřiměřená, proto uzavřel, že v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení.7. Poté citoval konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, která pro poměry České republiky považuje dlouhodobě (téměř 15 let) za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi , částka, až , částka, za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. , částka, až , částka, za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Tato východiska potom porovnal s rozhodovací praxí ESLP a dospěl k závěru, že již nemůže aplikovat uvedené orientační vodítko pro své úvahy o adekvátním odškodnění, proto se od něho odchýlil a za výchozí rozmezí zvolil částku , částka, – , částka, (rozmezí , částka, – , částka, zvýšené o 50 %), které vyhovuje výši odškodnění stanovené ESLP v rozmezí , částka, – , částka, a respektuje změnu životní úrovně, kupní síly a znehodnocení měny v důsledku inflace, neboť je obecně známo, že od doby vydání Stanoviska (zjevně míněno stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 206/2010 – dále jen Stanovisko) přesáhla celková inflace 50 % (průměrná meziroční inflace činí 3,6 %, viz např. údaje Českého statistického úřadu dostupné na https://csu.gov.cz/mira_inflace).8. Za přiměřené odškodnění, které má kompenzovat újmu poškozených, proto již nepovažoval odškodnění poskytované v předchozích 15 letech, a to i přes skutečnost, že základní výše byla Stanoviskem obecně nastavena výše než 45 % z toho, co za porušení předmětného práva přiznává ESLP ve věcech proti ČR. Uvedl, že žalovaná v rámci řízení u ESLP v současné době přistupuje k přiznávání odškodnění výrazně vyššího (což žalovaná v řízení sama potvrdila odkazem na věc , jméno FO, vs. ČR). Za správný považoval poukaz žalobkyně na extrémní délku posuzovaného kompenzačního řízení, jehož trvání by na dvou stupních v zásadě nemělo přesáhnout 2 roky. Přiznání částky v daném rozmezí, ve kterém představuje částka , částka, částku základní, zvažoval právě podle kritéria zcela zjevně nepřiměřené (extrémní) délky posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této