53 Co 246/2024-424 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyním částku 63 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 25. 7. 2019 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši 58 456,40 Kč (výrok II.).2. Rozhodl tak poté, co rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 2. 2021, č. j. č. j. 28 C 313/2019-89 a potvrzující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, č. j. , spisová značka, , byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2023, č. j. , spisová značka, a rovněž druhý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 5. 10. 2023, č. j. 28 C 313/2019-226 byl zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2024, č. j. , spisová značka, . Soud prvního stupně tak opětovně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně, po částečném zpětvzetí žaloby, domáhaly vůči žalované zaplacení částky 63 600 Kč jako smluvní pokuty za 318 dnů (od 25. 7. 2016 do 7. 6. 2017) po 200 Kč na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 19. 10. 2011 a jejího dodatku ze dne 31. 3. 2013 (dále jen „smlouva“). Žalovaná se žalobou nesouhlasila, neboť smluvní pokuta byla navázána na nedodržení sjednané doby pro odstranění vady, k jejímuž sjednání ale nedošlo.3. Soud prvního stupně poté na základě provedených listinných důkazů a výslechu žalobkyně a) jako účastnice řízení dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 24. až 38. a dále bod 52. až 64., 91. až 94.).4. Po právní stránce uzavřel, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne 19. 10. 2011 a dílo bylo žalobkyním předáno dne 11. 10. 2013. Právní vztahy se tak s ohledem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), řídí dosavadní právní úpravou, tedy zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.).5. Po citaci § 35 odst. 1, 2 obč. zák. a po rozboru judikaturních východisek k výkladu právních úkonů za použití pravidla z tohoto ustanovení vyplývajícího a citaci dalších ustanovení obč. zák. i o. z. prvostupňový soud uzavřel, že žalovaný měl na základě smlouvy zhotovit pro žalobkyně rodinný dům, a to v rozsahu cenové nabídky na základě rozpočtů ze dne 19. 10. 2011. Dílo bylo předáno dne 11. 10. 2013 a byla na něj poskytnuta záruka v délce 60 měsíců. Záruka trvala do 11. 10. 2018. Podle článku 7. 7 smlouvy se žalovaná jako zhotovitel zavázala započít s odstraňováním vad předmětu plnění do 30 dnů od uplatnění oprávněné reklamace žalobkyněmi jako objednatelem a vady odstranit v co nejkratším technicky možném termínu s tím že termín odstranění vad bude dohodnut písemnou formou. Podle článku 9. 3 smlouvy za překročení termínu odstranění vad a nedodělků podle článku 10 odst. 10. 1 a při prodlení se sjednaným termínem odstranění reklamačních závad zaplatí zhotovitel objednateli smluvní pokutu ve výši 200 Kč denně za každou vadu. Prvostupňový soud dospěl k závěru, že žalobkyním nárok na zaplacení smluvní pokuty podle článku 9. 3 smlouvy vznikl. Smluvní pokuta byla platně sjednána nejen pro odstranění závad namítnutých při předání díla podle článku 10 odst. 10. 1, ale jednoznačně také pro další reklamované vady díla, jak je v dikci článku 9. 3 smlouvy výslovně uvedeno. Povinnost zaplatit smluvní pokutu nastala i v případech vady označené jako netěsnost sprchového koutu (chybějící hydroizolace) způsobující promáčení zdí a tvorbu plísně na okolních stěnách. Bylo prokázáno, že tato vada byla u žalované reklamována v záruční lhůtě, a to emailovou komunikací mezi účastníky. Poprvé žalobkyně reklamovaly danou vadu emailem ze dne 30. 11. 2014 v 11,43 hod., přičemž jednatel žalované potvrdil přijetí reklamace emailem ze dne 1. 12. 2014 v 10,25 hod. Znovu ji žalobkyně reklamovaly emailem ze dne 17. 2. 2015 v 11,37 hod. Nato reagoval jednatel žalované emailem ze dne 26. 2. 2015 v 12,34 hod. s tím, že termín realizace opravy je stanovený na 3. 3. 2015 v 8,30 hod., kdy se provede též kontrola těsnosti sprchového koutu. Termín 3. 3. 2015 v 9,30 hod. pro realizaci opravy žalobkyně potvrdily emailem ze dne 26. 2. 2015 v 18,45 hod. Danou emailovou komunikací vzal prvostupňový soud za prokázané, že se účastníci dohodli na termínu realizace opravy a odstranění reklamované vady na den 3. 3. 2015 v 9,30 hod. a od daného okamžiku běžela žalované jako zhotoviteli lhůta pro odstranění reklamovaných vad díla, jejichž existence byla potvrzena znaleckým posudkem znalce , jméno FO, , který potvrdil vadně položenou hydroizolaci, která se projevila v zatékání ve sprchovém koutu. Byť dohoda účastníků ohledně termínu odstranění reklamované vady byla učiněna v rámci elektronické komunikace, splňovala podmínku písemnosti podle čl. 7. 7 smlouvy s ohledem na § 4 odst. 2 o. z., neboť účastníci o záležitostech týkajících se díla a jeho vad běžně komunikovali prostřednictvím emailů a žalobkyně jako spotřebitelky vstřícně reagovaly na návrhy termínů pro odstranění reklamovaných vad, které navrhoval jednatel žalované. Předloženou elektronickou komunikaci mezi účastníky ve dnech 30. 11. 2014 a 1. 12. 2014, 17. 2. 2015 a 26. 2. 2015, 9. 11. 2015, 27. 11. 2015 a 29. 11. 2015 považuje za pravou, neboť na sebe vzájemně navazuje, na předchozí emaily je následujícími emaily odpovídáno. Pravost elektronické komunikace je prokazována též stanoviskem provozovatele emailové domény , název, společnosti , společnost 2, , která zaslala soudu prvního stupně kompletní emailovou komunikaci mezi účastníky z rozhodného období, která se nachází ve spise na čl. 346-365 se stanoviskem, že daná komunikace nevykazuje po technické stránce žádné nestandardnosti vzbuzující pochybnosti o pravosti. Při výši smluvní pokuty 200 Kč za každý den prodlení od 25. 7. 2016 do 7. 6. 2017 náleží žalobkyním smluvní pokuta ve výši 63 600 Kč (200 Kč x 318 dnů). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Namítá nepřípustné prolomení koncentrace řízení, když důkazy byly označeny žalobkyněmi až po ní. K otázce pravosti a správnosti žalobkyněmi předložených emailových zpráv namítá, že jejich pravost byla dovozena jen na domněnce poskytovatele mailových služeb. Nadále má za to, že nebylo prokázáno, že by emaily byly pravé, a už vůbec, že by je psala žalovaná. Závěr soudu prvního stupně, že si účastníci emaily sjednali termín odstranění vad neodpovídá smlouvě, kde je uvedeno, že strany sjednají nejkratší technicky možný termín odstranění vad. Žalovaná přitom v době reklamace vad nemohla ani určit rozsah potřebných oprav, tudíž ani nemohla objektivně sjednat termín odstranění vad. Soud prvního stupně se tak dopustil výkladu ujednání smlouvy v rozporu s jejím smyslem. Navrhla zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení.7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání zdůraznily správnost napadeného rozsudku. Mají za to, že důkazy nebyly označeny v rozporu s koncentrací řízení, když v řízení reagovaly na námitku žalované ohledně pravosti a autentičnosti emailových zpráv a postupovaly v souladu s požadavky odvolacího i dovolacího soudu. Nesouhlasí s tím, že by soud prvního stupně pravost dovodil jen z domněnky poskytovatele emailových služeb. , společnost 2, se vyjádřila jako odborník zcela jasně. Nezjistila skutečnosti, které by naznačovaly nestandardní průběh komunikace a které by dávaly podklad pro závěr, že jsou zde pochybnosti o pravosti emailové komunikace. Skutečnost, že již nemá informace týkající se logovacích údajů (časů přístupu a IP adres), které se uchovávají pouze 6 měsíců, nepopírá pravost emailů. Stejně tak, že poskytovatel emailů u žalované na výzvu soudu ke sdělení informací o zaslání emailů nereagoval. Žalovaná sice tvrdí, že emaily nejsou pravé, ale nepředložila k tomu žádné konkrétnější tvrzení ani důkaz. Nesouhlasí ani s tím, že by se soud prvního stupně dopustil chybného výkladu smlouvy o dílo. Pokud žalobkyně v emailové komunikaci uvádí konkrétní termín realizace opravy, a to den 3. 3. 2015, přičemž ho jako odbornice sama uvedla, pak byl termínem realizace opravy dohodnut, a oprava měla být tento den provedena.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř., přičemž dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.9. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda řízení před soudem prvního stupně netrpí vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci zejména s ohledem na námitku žalované, že došlo k nepřípustnému prolomení koncentrace řízení. Odvolací soud takovou vadu neshledal. Soud prvního stupně stejně jako účastníci řízení byl vázán právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným ve zrušujícím usnesení ze dne 21. 3. 2024. Z konstantní judikatury přitom plyne, že je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3646/2018). Zpochybní-li účastník pravost listiny, nelze druhé straně, která je zatížena d