54 Co 206/2024-117 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (výrok I.) a druhým výrokem uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši , částka, .2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vrácení části ceny zrušeného zájezdu v penězích, když na částečnou úhradu ceny zájezdu byly použity dárkové poukazy vydané žalovanou v celkové hodnotě , částka, . Žalovaná s žalobou nesouhlasila, poukázala na to, že poukazy nelze směnit za hotovost a po zrušení zájezdu a vrácení části uhrazené ceny v penězích byla ve zbývající hodnotě obnovena platnost dárkových poukazů.3. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tak, že po skutkové stránce vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o zájezdu v hodnotě , částka, , který byl částečně uhrazen dárkovými poukazy v hodnotě , částka, . Tento zájezd byl zrušen, přičemž došlo následně ke zrušení i dalšího nabízeného zájezdu. Na účet žalobkyně byla vrácena částka , částka, a ohledně částky , částka, žalovaná žalobkyni sdělila, že byla obnovena platnost dárkových poukazů, a to s ohledem na obchodní podmínky, ze kterých vyplývá, že certifikáty nelze směnit za hotovost.4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně z ustanovení § 2521 o. z. a § 2001 a násl. o. z. s tím, že došlo k odstoupení od smlouvy o zájezdu a strany si tak měly povinnost vrátit to, co plnily. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dárkový poukaz i v případě zrušení zájezdu nelze směnit za hotovost, když to vylučují jak obchodí podmínky v čl. 6.2, tak i informace uvedená přímo na dárkovém poukazu. Soud tak nepřijal tvrzení žalobkyně, že po zrušení prvního zájezdu, který byl poukazy částečně uhrazen, byla již cena druhého zájezdu hrazena výlučně penězi, když došlo k zápočtu za první neuskutečněný zájezd. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalované přiznal proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.5. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém předně uvedla, že jeho podání původně nezvažovala. Avšak reakce žalované po doručení rozsudku byla taková, že na žádost žalobkyně o vrácení poukazů, jí sdělila, že poukazy mohou být vráceny pouze tomu, kdo je zakoupil. Navíc jejich platnost vyprší v září 2024, aniž by za ně bylo poskytnuto plnění v podobě zájezdu. Žalobkyně zároveň nesouhlasí s právní argumentací soudu prvního stupně, že poukaz nelze směnit za hotovost, což platí i pro případ zrušení zájezdu. Žalobkyně u žalované uplatnila dárkové poukazy, které byly použity na zaplacení ceny objednaného zájezdu. Tím dárkové poukazy zanikly a jejich hodnota se stala součástí ceny zaplaceného zájezdu a v případě zrušení zájezdu ze strany žalované vznikla povinnost vrátit ve smyslu čl. 3.4 obchodních podmínek žalobkyni zaplacenou cenu zájezdu, tedy i částku , částka, , která byla zaplacena dárkovými poukazy. Žalobkyně nebyla povinna přijmout od žalované „obnovené dárkové poukazy“, neboť o obnovení dárkových poukazů v případě zrušení zájezdu ze strany žalované se nikde v obchodních podmínkách nehovoří. Žalobkyně tak odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, případně žalobě zcela vyhověl.6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila a uvedla, že není pravdou, že by nechtěla vyjít vstříc žalobkyni a nabídla, že jí dárkové poukazy znovu pošle a vystaví s prodlouženou dobou pro uplatnění. Tento návrh však žalobkyně odmítla. Žalovaná se zároveň ztotožnila se závěry soudu prvního stupně, tedy že odstoupením od zájezdu došlo ke zrušení smlouvy o zájezdu od počátku a žalovaná může vrátit žalobkyni prostředky stejným způsobem, jakým je obdržela, tedy dílem v hotovosti a dílem dárkovými poukazy. Žalovaná se dále vyjádřila k tvrzení žalobkyně, že jí žalovaná odmítla vydat dárkové poukazy. Přitom poukázala na to, že žalobkyně nebyla osobou, která poukazy zakoupila a k jejich případnému zrušení a vystavení nových za účelem prodloužení platnosti je třeba, aby tak učinila se souhlasem či vědomím původního majitele. Pro žalobkyni tak nemohl být problém je získat opětovnou žádostí od původní majitelky, případně použít kódy, které jsou na poukazech založených do spisu. Žalobkyně se však nedožaduje těchto poukazů, ale nových s prodlouženou platností. Závěrem vyjádření žalovaná uvedla, že se nebrání opětovnému použití dárkových poukazů, nesouhlasí však s vyplacením jejich hodnoty , částka, . Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ustanovení § 212, § 212a odst. 4, 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění skutkového stavu rozhodného pro posouzení věci, zejména pokud jde o průběh závazkového vztahu, tedy, že byly uzavřeny celkem dvě smlouvy o zájezdu, přičemž ani jeden z nich se neuskutečnil a došlo k jejich zrušení a žalobkyni byla vrácena uhrazená cena zájezdu, z části v penězích a z části navrácením platnosti dárkových poukazů v hodnotě , částka, .9. Obchodní podmínky žalované v čl. 6.2 (d) obsahují ustanovení, že v případě, kdy zákazník využije možnost úhrady zájezdu dárkovým certifikátem vystaveným společností Invia, řídí se vratka ceny zájezdu v případě storna samostatnými podmínkami uvedenými na dárkovém certifikátu. Dárkový certifikát pak nese jednoznačnou informaci, že poukaz nelze směnit za hotovost a lze jej uplatnit kdykoliv do data platnosti. Ač se obchodní podmínky v čl. 6.2 (d) vztahují ke stornu ze strany zákazníka, je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, že tato ustanovení lze vztáhnout i na případ zrušení zájezdu ze strany žalované. Cestovní kancelář je oprávněna zájezd zrušit, kromě případů uvedených v čl. 6.2 (e) obchodních podmínek, shodně dle § 2536 o. z., také, což byl i případ žalobkyně, dle č. , hodnota, obchodních podmínek. V takovém případě se smlouva ruší od počátku a vzniká právo na odstoupení od smlouvy. Za takové situace již žalovaná není povinna zájezd poskytnout, a naopak je povinna vrátit zákazníkovi všechny uhrazené finanční prostředky. Jelikož dárkový poukaz není možné směnit za hotovost, je fakticky vrácen, tedy nadále jej lze uplatnit, a to po dobu jeho platnosti. Žalovaná takto postupovala, když žalobkyni vrátila část uhrazené ceny zpět na její účet a zbývající cenu zájezdu uhrazenou v dárkových poukazech navrátila obnovením jejich platnosti. Žalobkyni nevznikl nárok na vrácení částky odpovídající hodnotě dárkových poukazů, tj. , částka, v penězích.10. Odvolací soud závěrem dodává, že dárkový poukaz lze chápat jako ceninu na uvedenou peněžní hodnotu, který slouží k úhradě služeb či k nákupu zboží. Zpravidla jej zakupuje osoba odlišná od osoby, která jej následně uplatní. Proto i žalovaná, pokud žalobkyni sdělila, že v případě vystavení nového poukazu, resp. poukazu s prodlouženou platností, je třeba, aby se tak stalo s vědomím toho, kdo jej zakoupil, postupovala správně. Žalovaná v době vystavení poukazu nemohla vědět, kdo bude koncovým držitele poukazu, když je umožněna jeho převoditelnost. Žalobkyně zároveň měla dostatek času (platnost dárkových poukazů byla obnovena dne , datum, do , datum, ) je znovu uplatnit, navíc žalovaná se následně žalobkyni snažila vyjít vstříc tím, že dárkové poukazy prodlouží o dalších 6 měsíců. Odvolací soud tak konstatuje, že práva žalobkyně jako spotřebitele nebyla porušena.11. Odvolací soud z těchto důvodů napadený rozsudek ve výroku I. o věci samé potvrdil podle § 219 o. s. ř., včetně správného výroku II. o nákladech řízení žalované před soudem prvního stupně.12. O náhradě nákladů odvolacího řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalované náleží k náhradě náklady řízení tvořené mimosmluvní odměnou advokáta žalované za dva úkony právní služby – vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši , částka, za jeden úkon právní služby, stanovená z tarifní hodnoty předmětu sporu v odvolacím řízení (, částka, ); dále náleží žalované paušální náhrada hotových výdajů , částka, připadající na každý z těchto dvou úkonů právní služby podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrada daně z přidané hodnoty 21 % z odměny a náhrad ve výši , částka, . Celkem tedy náhrada nákladů odvolacího řízení dosáhla výše , částka, .13. Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení je třídenní a běží od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).