54 Co 211/2024-154 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), co do částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení a dále co do požadavku na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky , částka, za období od , datum, do , datum, žalobu zamítl (výrok II). Výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku , částka, do 15 dnů od právní moci rozsudku.2. Částečně tak vyhověl žalobě, kterou se žalobce domáhal peněžitého zadostiučinění ve výši , částka, za nemajetkovou újmu vzniknuvší mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, (dále též „naříkané řízení“). Žalobce do naříkaného řízení, jehož předmětem je konkurs na majetek společnosti , právnická osoba, . v likvidaci, přihlásil svou pohledávku dne , datum, ve výši , částka, . Na základě rozvrhového usnesení se žalobci dostalo uspokojení ve výši 10,28 %, tj. , částka, . Celkovou délku naříkaného řízení přesahující 20 let považoval žalobce za nepřiměřenou, poukázal zároveň na svůj vysoký věk. Nárok uplatnil u žalované dne , datum, .3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, s tím, že konstatování porušení práva, kterého se od ní žalobci v rámci předběžného projednání nároku dostalo, považovala za zadostiučinění odpovídající složitosti konkurzního řízení, daného počtem věřitelů , číslo, a nepatrným významem předmětu řízení pro žalobce.4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění podrobně rozvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje (viz bod 5 napadeného rozsudku). Na jejich základě vzal za prokázané, že žalobce požádal žalovanou o náhradu nemajetkové újmy ve výši , částka, z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce konkursního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž žalovaná shledala postačujícím konstatování porušení práva. Dále vzal za prokázané, že naříkané konkursní řízení bylo zahájeno dne , datum, . Dne , datum, předložil správce konkursní podstaty předběžnou konečnou zprávu, dle které čistý výtěžek zpeněžení konkursní podstaty pro uspokojení pohledávek věřitelů náležejících do druhé třídy činil , částka, . V návrhu na částečný rozvrh podaný správcem konkursní podstaty dne , datum, bylo konstatováno, že s přihlédnutím k dosavadnímu zpeněžení majetkové podstaty lze očekávat uspokojení veškerých zjištěných pohledávek konkursních věřitelů určených do rozvrhu poměrně ve výši 6 – 8 %. U nezajištěných pohledávek pak 3 %. Dne , datum, odvolací soud zrušil usnesení o zproštění správce konkursní podstaty a nařídil, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce s tím, že rozhodnutí nepředcházela procesní kooperace soudu se správcem. Dne , datum, předseda soudu rozhodl, že věc bude projednána jiným soudcem a věc byla přidělena , tituly před jménem, , jméno FO, . Správce konkursní podstaty dne , datum, požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Tato lhůta byla soudcem prodloužena dne , datum, do , datum, . Konečná zpráva s vyúčtováním hotových výdajů odměny správce konkursní podstaty byla soudu předložena dne , datum, . Dne , datum, bylo vydáno rozvrhové usnesení, které nabylo právní moci dne , datum, . Na základě tohoto usnesení mělo být věřitelům plněno 10,2837400560091 % výše jejich pohledávek. Žalobci byla vyplacena částka , částka, dne , datum, dle rozvrhového usnesení.5. Po právní stránce soud prvního stupně vyšel z § 1 odst. 1, § 13 odst. 1, § 15 odst. 2 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) [dále jen „OdpŠk“]. Přednostně se zabýval tím, zda došlo v posuzovaném řízení k nesprávnému úřednímu postupu, a uzavřel, že celková délka řízení 21 let ve vztahu k žalobci (od , datum, do , datum, ) je nepřiměřená.6. Pokud jde o formu odškodnění, dospěl soud prvního stupně k závěru, že intenzita nesprávného úředního postupu dosáhla v naříkaném řízení takové míry, že bylo namístě poskytnutí zadostiučinění v penězích. Celkovou délku naříkaného řízení ve vztahu k žalobci považoval s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , za značnou, přesto vyšel ze základní částky , částka, za jeden rok řízení snížené o 50 % za první dva roky jeho trvání, a to s ohledem na povahu naříkaného řízení, které je řízením konkurzním, jehož charakteristiku ve vztahu k možnému odškodnění popsal v bodě 26. napadeného rozsudku.7. Při zohlednění kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že je potřeba přihlédnout právě ke specifikům konkursního řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka a jehož délka je dána zejména složitostí věci v podobě množství věřitelů, tomto případě okolo , částka, , nemalá část z nich byli občané Slovenské republiky, což postup ztěžovalo. Bylo vedeno množství incidenčních sporů. Výslednou základní částku zadostiučinění (aniž by ji za celou délku řízení vyčíslil) proto soud prvního stupně snížil o 50 % z důvodu složitosti věci, o dalších 30 % pak snížil základní částku s ohledem na obecně nižší typový význam naříkaného řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku, který tvoří dlužníkovu konkursní podstatu s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně. Základní částku tak ponížil o 80 %.8. Podíl žalobce na délce naříkaného řízení soud prvního stupně neshledal. Soud prvního stupně neshledal důvod pro navýšení základní částky s ohledem na postup soudu, neboť v rámci dohledové činnosti insolvenčního soudu a Vrchního soudu v Praze byly nedostatky v činnosti správce opakovaně řešeny, když zároveň navýšení základní částky pro toto kritérium, z důvodů nedostatků činnosti soudu a správce byly zohledněny již při úvaze o přiměřenosti délky řízení a formy finančního odškodnění. Rovněž nenavýšil základní částku z důvodu věku, jak to požadoval žalobce. S ohledem na charakter řízení a počet věřitelů nebylo v moci konkursního soudu řízení z důvodu vyššího věku zúčastněných osob urychlit. Zvýšený subjektivní význam z důvodu věku žalobce proto neshledal, i s odkazem na Stanovisko Cpjn 206/2010, kdy osobami v pokročilejším věku jsou myšleny osoby starší minimálně 75 let.9. Zároveň s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, z něhož vyplývá, že „v poměrech konkursních řízení obecně platí, že nevyjdou-li v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky“ považoval za určující částku , částka, , které se žalobci v konkursu dostalo a jež přesáhla míru původně očekávaného uspokojení přihlášených pohledávek. V této částce tak soud prvního stupně žalobě vyhověl a ve zbytku, tj. ohledně částky , částka, žalobu zamítl.10. O úroku z prodlení soud prvního stupně rozhodl za použití § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 15 odst. 2 OdpŠk, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. úrok z prodlení u přiznané částky dle soudu prvního stupně počal běžet od prvního dne po uplynutí lhůty 6 měsíců poté, co byl nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatněn u žalované. Ve zbývající části požadavek na přiznání úroku z prodlení za dobu, kdy žalovaná v prodlení nebyla, zamítl.11. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, a to v souhrnné výši , částka, .12. Proti vyhovujícímu výroku o věci samé a proti výroku o nákladech řízení podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Namítala, že soud prvního stupně dostatečně nepřihlédl ke specifikům konkursního řízení, daným zejména vysokým počtem věřitelů, kteří měli být v rámci konkursního řízení uspokojeni, rozsahem majetku úpadce a s tím souvisejícími úkony k jeho zpeněžení, množstvím incidenčních sporů, které byly řešeny na vícero stupních soudní soustavy, procesním chováním věřitelů i třetích osob, nároků na oddělené uspokojení, případné pracovněprávní nároky apod. Cca , číslo, věřitelů v průběhu konkursního řízení zemřelo, tím pádem bylo třeba vyčkat na skončení dědických řízení a řešit procesní nástupnictví. Množství věřitelů pak pocházelo ze Slovenska,