54 Co 221/2024-50 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované uhrazení částky 148 121,16 Kč, úroku z prodlení z částky 124 920,11 Kč ve výši 15 % ročně za období od 20. 12. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 23 201,05 Kč ve výši 11,75 % ročně za období od 13. 5. 2022 do zaplacení, (výrok I.) a druhým výrokem uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 40 256,70 Kč.2. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal odměnu celkem za 4 úkony právní služby po 7 060 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis odporu, sepis vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 29. 4. 2024). Dále byla přiznána náhrada hotových výdajů za tyto 4 úkony po 300 Kč, vše zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (6 986,70 Kč).3. Proti výroku II. o nákladech řízení podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Žalobkyně namítla, že soud prvního stupně rozhodl chybně, pokud žalované přiznal odměnu jak za úkon právní služby spočívající v sepisu odporu, tak i odměnu za úkon právní služby spočívající v sepisu vyjádření k žalobě. Odpor nebyl ničím odůvodněn, vyjádření nebylo soudem vyžadováno a ani jeho potřeba nevzešla z dalšího podání ze strany žalobkyně. Podle žalobkyně není neodůvodněný odpor úkonem právní služby, za který by procesně úspěšnému účastníkovi řízení příslušela náhrada nákladů. Odvolacímu soudu navrhla, aby napadený výrok rozsudku změnil tak, že výše náhrady nákladů řízení žalované činí částku 31 351,10 Kč.4. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila, rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné a navrhla jeho potvrzení.5. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. odvoláním napadený výrok rozsudku, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž k projednání odvolání podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. nařídil jednání, shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné.6. Soud prvního stupně správně vyšel z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř, když žalované, která před soudem prvního stupně měla plný úspěch, přiznal i plnou náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně přiznal náhradu mimosmluvní odměny za 4 úkony právní služby, a to podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odvolací soud nemůže souhlasit se žalobkyní, že neodůvodněný odpor nemá oporu v ustanovení § 11 advokátního tarifu. Podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu platí, že za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší. Odpor proti platebnímu rozkazu je svým způsobem obdobný odvolání, a proto lze na něj nahlížet jako na úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu.7. K účelnosti postupu žalované a s tím spojenému nároku na náhradu nákladů řízení odvolací soud odkazuje na nález Ústavního soudu, dle nějž platí, „že pro účely náhrady nákladů řízení zcela úspěšného účastníka civilního řízení platí, že hrazeny mají být toliko náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva“ (k tomu srovnej nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 4012/18, ze dne 8. 3. 2021).8. Odvolací soud považuje za účelně vynaložené náklady žalované k uplatnění či bránění jejího práva náklady na zastoupení advokátem, a to za úkony, které k bránění práva přispěly, a to bez ohledu na to, zda odpor byl odůvodněn či nikoliv. Rozkazní řízení je zvláštní formou rozhodování bez provádění dokazování a platební rozkaz je konečným meritorním rozhodnutím, které může nabýt právní moci. V ustanovení § 174 o. s. ř. je upravena možnost, jak platební rozkaz zrušit, a to podáním včasného odporu, který však nemusí být odůvodněn. Podáním odporu je platební rozkaz zrušen a soud pokračuje v řízení. Zákon pak soudu dává možnost, jak stranu žalovanou donutit k vyjádření k žalobě, tím je kvalifikovaná výzva k vyjádření podle § 114b odst. 1 o. s. ř., která může být vydána současně s platebním rozkazem. V ní je žalovanému uloženo, že pokud podá odpor, aby se k žalobě v stanovené lhůtě, která nesmí být kratší než 30 dní, vyjádřil.9. V případě žalované byl soudem prvního stupně zvolen tento postup, platební rozkaz byl žalované spolu s výzvou dle § 114b o. s. ř. doručen dne 29. 2. 2024, dne 5. 3. 2024 byl podán odpor proti platebnímu rozkazu a dne 11. 3. 2024 vyjádření k žalobě, jako reakce na výzvu soudu. Žalovaná nárok uplatněný v žalobě neuznala a uvedla důvody včetně označení důkazů a navrhla soudu zamítnutí žaloby.10. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů proto považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné, neboť v případě žalované se jednalo o dva samostatné úkony, kdy každý z nich měl svůj účel; odpor zrušil platební rozkaz a vyjádření k žalobě bylo reakcí na výzvu soudu podle § 114b o. s. ř., která navíc sebou nese sankci v případě, že vyjádření k žalobě není podáno, hrozí vydání kontumačního rozsudku (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). Odvolací soud proto považuje oba úkony za potřebné k účelnému bránění práva a žalované tak náleží náhrada za oba tyto úkony.11. Odvolací soud proto rozsudek soudu ve výroku II. o nákladech řízení podle § 219 o. s. ř. jako správný potvrdil.12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná. Přísluší ji náhrada ve výši 1 270,50 Kč, a to za jeden úkon právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny – vyjádření k odvolání nikoliv ve věci samé v částce 750 Kč, stanovená z tarifní hodnoty předmětu odvolacího řízení (8 905,60 Kč) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 4, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, paušální náhrada ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) připadající na tento úkon, to vše zvýšené o 21 % DPH (220,50 Kč). Místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř.