54 Co 231/2024-85 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě na náhradu škody, jež měla být žalobci způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v zanedbání zákonem uložené povinnosti dohledu Státní banky československé a Ministerstva financí nad společností , právnická osoba, . (později s dodatkem v likvidaci, dále též jen „, právnická osoba, “), která neoprávněným vybíráním vkladů od veřejnosti za účelem dalšího investování porušila zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech (dále jen „zákon o investičních společnostech“), čehož si stát musel být vědom. Žalobce dne , datum, uhradil na základě prohlášení komanditisty o vstupu do společnosti VIB FOND , právnická osoba, . (dále též jen „VIB FOND“) částku 2x , částka, jako vklad do společnosti VIB Fond, a dále částku 2x , částka, jako správní poplatek, a to na účet společnosti , právnická osoba, vedený u , jméno FO, státní spořitelny. Společnost VIB FOND však nikdy nevznikla a nebyla zapsána do obchodního rejstříku, žalobci tak vznikl nárok na vrácení vloženého vkladu, jehož se domáhal z titulu bezdůvodného obohacení po společnosti , právnická osoba, , na jejíž účet peníze složil. Okresní soud v , město, jeho návrhu rozsudkem ze dne , datum, , sp. zn. , číslo, , vyhověl, nicméně posléze byl na majetek společnosti , právnická osoba, prohlášen konkurz. Žalobce svou pohledávku přihlásil do konkurzního řízení, z něhož má podle rozvrhového usnesení obdržet částku , částka, jako úroky z prodlení. Nárok na náhradu škody v celkové výši , částka, , odpovídající provedenému vkladu , částka, a dlužníkem (, právnická osoba, ) dosud neuhrazenému úroku z prodlení ve výši , částka, za dobu od , datum, do , datum, , žalobce uplatnil dopisem ze dne , datum, u žalované, která jej odmítla uspokojit. Za počátek prodlení žalované s plněním označil žalobce , datum, .3. Žalovaná nárok neuznala s tím, že společnost , právnická osoba, nikdy neměla povolení k činnosti podle zákona o investičních společnostech, a to ani podle § 38 odst. 1 tohoto zákona, nepodléhala tudíž dozoru státu, který se proto nemohl dopustit tvrzeného nesprávného úředního postupu. Současně odkázala na skutkově totožnou věc vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, , v níž byl obdobný nárok zamítnut.4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Na jejich základě vzal za prokázané, že Společnost , právnická osoba, nikdy nebyla držitelem povolení k provozování kolektivního investování, a že se jednalo o komanditní společnost, nikoliv investiční společnost nebo investiční fond ve smyslu zákona o investičních společnostech. Stát proto neměl povinnost její činnost kontrolovat, nadto v době, kdy měla žalobci vzniknout škoda (, datum, ), běžela tzv. ochranná lhůta podle § 38 odst. 1 uvedeného zákona a stát nebyl ani oprávněn do její činnosti zasahovat. Prvostupňový soud tak neshledal na straně státu porušení žádné zákonné povinnosti, a tedy ani naplnění jednoho z obligatorních předpokladů pro odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona , jméno FO, národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Žalobu v plném rozsahu zamítl, aniž by se dále zabýval ostatními předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za tvrzenou škodu.5. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal nárok na jejich náhradu podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhl. č. 254/2015 Sb. za 5 úkonů po , částka, (vyjádření ze dne , datum, a příprava a účast na jednáních ve dnech , datum, a , datum, ), celkem ve výši , částka, .6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání.7. Předně namítl, že soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku nezmínil všechny provedené důkazy, aniž by objasnil, z jakého důvodu, a z důkazů v rozsudku vyjmenovaných pak nezjistil skutkový stav dostatečně, o čemž svědčí i neuvedení důvodu vzniku pohledávky žalobce za společností , právnická osoba, , i když skutečnost, že se jedná o pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, byla v průběhu řízení zdůrazňována žalovanou i samotným prvostupňovým soudem. Nesouhlasil též se závěrem soudu prvního stupně, že , právnická osoba, fakticky nevykonávala činnost podle zákona o investičních společnostech pro absenci příslušného povolení, učiněným toliko na základě výpisu z obchodního rejstříku. Podle žalobce ji vykonávala, a to i po listopadu 1992, což v řízení tvrdil a prokazoval, nebyl však ve vztahu k této skutečnosti dále soudem poučen podle § 118a o. s. ř. Ostatně i sama žalovaná uznala, že , právnická osoba, činnost investiční společnosti či fondu vykonávala, pokud tvrdila, že se přizpůsobila nové právní úpravě podle zákona o investičních společnostech tím, že se uzavřela a přestala přijímat nové vkladatele. V neposlední řadě žalobce nepovažoval za správný závěr prvostupňového soudu o neexistenci povinnosti státu kontrolovat , právnická osoba, a poukázal na § 37 odst. 3 zákona o investičních společnostech, podle nějž mělo Ministerstvo financí povinnost monitorovat situaci a neoprávněné osobě zakázat provozování činnosti, k níž byla oprávněna podle uvedeného zákona jen investiční společnost nebo investiční fond, a uložit jí pokutu. O činnosti , právnická osoba, byl navíc stát informován, což žalovaná nerozporovala. S odkazem na důvodovou zprávu k zákonu o investičních společnostech se rovněž neztotožnil s výkladem § 38 odst. 1 tohoto zákona provedeným soudem prvního stupně, neboť toto ustanovení se na komanditní společnost provozující danou činnost bez povolení nemohlo vztahovat, když i před účinností zákona o investičních společnostech bylo potřeba mít k činnosti investiční společnosti či fondu povolení, nešlo o živnost ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo aby jej změnil tak, že žalobě plně vyhoví a přizná mu náhradu nákladů řízení v obou stupních.8. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila, napadený rozsudek označila za věcně správný. Odkázala na svá předchozí podání učiněná před soudem prvního stupně a zopakovala, že , právnická osoba, činnost dle zákona o investičních společnostech nevykonávala. Poukázala přitom na ustanovení § 5 odst. 1 a § 7 odst. 1 uvedeného zákona, podle nichž investiční společnost shromažďuje peněžní prostředky prodejem podílových listů a investiční fond vydáváním akcií, přičemž , právnická osoba, ani jeden z těchto cenných papírů za vložené finanční prostředky nevydávala. Z uvedeného důvodu, jakož i pro absenci povolení k činnosti podle zákona o investičních společnostech (i při zohlednění fikce upravené v § 38 odst. 1 tohoto zákona), se , právnická osoba, nemohla dopustit deliktu podle § 37 odst. 3 tohoto zákona. Nadto v přechodném období podle § 38 odst. 1 zákona o investičních společnostech nebylo možné sankcionovat subjekty, které se právní úpravě zákona o investičních společnostech prozatím nepřizpůsobily. Nesouhlasila ani s tvrzením žalobce, že si stát musel být neoprávněného vybírání vkladů společností , právnická osoba, vědom již z důvodu vedení jejího bankovního účtu u , jméno FO, státní spořitelny, jíž byl stát většinovým vlastníkem. Shrnula, že vklad žalobce byl vkladem budoucího společníka do obchodní společnosti, a nad tímto stát dohled nevykonává, proto nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu. Poukázala též na chybějící příčinnou souvislost mezi ne/udělením sankce žalovanou a rozhodnutím žalobce učinit prohlášení komanditisty o vstupu do společnosti, jakož i na závěry pravomocného rozsudku Okresního soudu v , město, sp. zn. C , číslo, provedeného k důkazu před soudem prvního stupně, ohledně povahy vztahu mezi žalobcem a společností , právnická osoba, . Námitku žalobce o nedostatku poučení podle § 118a o. s. ř. označila za zcela lichou, neboť na prvním jednání soudu dne , datum, byl žalobce podle tohoto ustanovení poučen a ani přes doplnění tvrzení neprokázal povinnost státu kontrolovat , právnická osoba, . Závěrem navrhla zamítnutí odvolání při současném uložení povinnosti žalobci uhradit jí náklady odvolacího řízení.9. Žalobce v replice k vyjádření žalované označil její tvrzení, že , právnická osoba, nevykonávala činnost podle zákona o investičních společnostech, za nepřípustné z důvodu nastalé koncentrace řízení. Zároveň shledal tvrzení žalované v rozporu, p