55 Co 242/2024-132 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem obvodní soud výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím zde uvedeným a výrokem III. rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady řízení v rozsahu částky , částka, , vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. soud zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím.2. Předmětem řízení byl požadavek žalobce na úhradu zadostiučinění za nemajetkovou újmu v rozsahu částky , částka, s příslušenstvím za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , v němž žalobce vystupoval v postavení jednoho z žalovaných.3. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobce svůj nárok u žalované řádně a včas uplatnil, žalovaná nárok žalobce projednala a před podáním žaloby rozhodla o poskytnutí zadostiučinění žalobci v rozsahu částky , částka, .4. Dále obvodní soud vycházel ze zjištění, že řízení u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, bylo zahájeno dne , datum, . Žaloba o směřovala vůči žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , jméno FO, mladšímu s požadavkem na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Soud řešil otázku úhrady soudního poplatku a návrh žalobce na osvobození od soudního poplatku. Ten nebyl uhrazen a soud I. stupně z tohoto důvodu řízení zastavil, když výrok o zastavení řízení nabyl právní moci , datum, . Bylo podáno pouze odvolání do výroku o nákladech řízení, o němž rozhodoval Krajský soud , město, a jeho rozhodnutí o nákladech řízení nabylo právní moci , datum, .5. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že poskytla žalobci již přiměřené zadostiučinění v rozsahu částky , částka, a odkázala na odůvodnění rozhodnutí, které zaslala žalobci.6. Soud I. stupně vycházel z toho, že délka posuzovaného řízení činila 3 roky a 9 měsíců, což s ohledem na okolnosti věci se k soudu jevilo jako doba nepřiměřeně dlouhá, jež měla za následek nesprávný úřední postup státu, přičemž je na místě žalobci poskytnout peněžitou formu zadostiučinění, neboť konstatování porušení práva či omluva není dostatečnou formou satisfakce, což sama žalovaná nesporovala, když žalobci poskytla peněžní zadostiučinění ve výši , částka, .7. Obvodní soud při výpočtu výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu vycházel ze základní sazby , částka, za dobu řízení, první 2 roky v poloviční výši. Vyšší sazbu neshledal za použitelnou v daném případě, neboť tu je namístě použít u extrémně dlouhých řízení trvajících kolem 20 let. Základní výměra zadostiučinění tak za trvající dobu řízení u Okresního soudu v , adresa, činí , částka, . Dále přihlížel k zákonným kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Význam předmětu řízení pro žalobce byl standardní. Z hlediska procesního i hmotněprávního věc nebyla složitá, vše probíhalo na úrovni soudu I. stupně, věc nebyla projednávána u jednání, z tohoto důvodu soud základní výměru zvýšil o 5 %. Žalobce se na dálce délce řízení nijak nepodílel. Soud snížil zadostiučinění v rozsahu 15 % z důvodu sdílené újmy, neboť v posuzovaném řízení vystupovali na straně žalované rodinní příslušníci. Základní výměra byla z hlediska těchto kritérií ponížena o 10 % na částku , částka, . Vzhledem k tomu, že žalobci již bylo žalovanou plněno ve výši , částka, , soud žalobci přiznal zbývající zadostiučinění ve výši , částka, s příslušenstvím, do zbytku požadované částky , částka, s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. když žalobce měl co do základu úspěch a výše plnění závisela na úvaze soudu.8. Proti zamítavému výroku II. podal žalobce včas odvolání, v němž namítal, že soud I. stupně věc posoudil po právní stránce chybně, zejména brojil proti výši stanovené základní částky zadostiučinění. Doba tří let, po níž se soud zabýval otázkou, zda žalobce má předpoklady pro osvobození od soudních poplatků se odvolateli jevila jako extrémně dlouhá. Dále poukázal na skutečnost v České republice v předmětné době byla vysoká inflace a hodnota peněz se fakticky snížila téměř 62 %. Navíc bylo na místě navýšit zadostiučinění z důvodu nesprávného postupu soudu I. stupně, jehož povinností bylo rozhodnout o zastavení řízení v době podstatně kratší, než učinil. Nesouhlasil ani s tím, že by předmět řízení byl vzhledem k požadované výši plnění pro žalobce pouze standardní. Dle názoru žalobce přispěl i k urychlení řízení, což soud nevzal v úvahu. Nesouhlasil se závěry o tom, že byl důvod zadostiučinění snížit z důvodu sdílené újmy. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn a žalobě bylo vyhověno i v rozsahu částky , částka, s příslušenstvím a odvolateli byly přiznány náklady odvolacího řízení.9. Proti vyhovujícímu výroku a výroku o nákladech řízení podala rovněž odvolání žalovaná. Odkázala na své procesní stanovisko, dle něhož bylo žalobci již plněno v dostatečném rozsahu. Inflační vlivy, na které odkázal ve svém odvolání žalobce nemohou být důvodem pro navýšení finančního zadostiučinění. Nesouhlasila však s tím, jak soud prvého stupně posoudil otázku délky řízení. Věc byla fakticky u Okresního soudu v , adresa, skončena právní mocí výroku o zastavení řízení. Tím skončila nejistota žalobce o výsledku řízení a nadále bylo soudní řízení vedeno pouze o nákladech řízení. Tato skutečnost byla nesprávně obvodním soudem posouzena. Navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek změněn tak, že by byl vyhovující výrok ohledně částky , částka, s příslušenstvím změněn a žaloba i v tomto rozsahu zamítnuta a žalované přiznány náklady řízení.10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně z podnětu odvolání podaného žalobcem i žalovaným v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je nedůvodné oproti tomu shledal odvolání žalované plně důvodným.11. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která jsou dostatečná a poskytují dostatečný základ pro právní posouzení věci, neshledal tak důvody pro opakování či doplnění dokazování.12. Po právní stránce shledal správným, závěr soudu I. stupně, že celková doba řízení u Okresního soudu v , adresa, činila 3 roky a 9 měsíců, tedy dobu od zahájení řízení do právní moci rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení. Správný je i závěr o tom, že žalobci bylo správné poskytnout satisfakci ve formě peněžitého plnění, přičemž základní výměra zadostiučinění ve výši , částka, ročně, z toho první 2 roky v poloviční výši byla stanovena správně.13. Dobu řízení je však nutno rozdělit a odlišně posuzovat dle okolností konkrétního případu ve dvou etapách, a to na dobu, kdy bylo řízení vedeno o požadavku na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím do doby zastavení řízení a druhou část řízení, jež se týkala pouze výroku o nákladech řízení. Tato první etapa řízení trvala od , datum, do , datum, a základní výměra zadostiučinění za tuto dobu (při použití sazby , částka, za rok, první 2 roky v poloviční výši) tak činí celkem , částka, . Dle kritérií zákona ve smyslu § 31a odst. 3 je zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění, odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně snížil částku základní výměru zadostiučinění o 15 % jako sdílenou újmu, když na straně žalované byli 4 rodinní příslušníci rodiny žalobce. Judikatura tuto situaci připouští s tím, že výsledek řízení z hlediska rozdílné újmy je nerozhodný. O sdílené újmě nelze uvažovat v případech, kdy je žaloba podána prokazatelně v nepoctivém úmyslu nebo případy, kdy žalovaný je pachatelem úmyslného , podezřelý výraz, činu nebo případy, kdy žaloba je od počátku zjevně nedůvodná. O žádnou z těchto výjimek se v daném případě nejednalo. Za první část vedení řízení byla proto základní výměra zadostiučinění snížena z titulu sdílené újmy o částku , částka, na , částka, (, částka, -, částka, = , částka, ). Druhá etapa řízení, kdy bylo rozhodováno pouze o nákladech řízení trvala 202 dní, za což by při obvyklém běhu věcí náležela satisfakce žalobci při sazbě , částka, za 1 rok v rozsahu částky , částka, . Vzhledem k tomu, že v této době již mělo řízení pro žalobce (v posuzovaném případě v postavení žalovaného) již bagatelní význam, tak byla za toto období základní výměra ponížena o 90 %, tedy o částku , částka, , takže satisfakce za nemajetkovou újmu v této druhé fázi řízení činí , částka, (, částka, -, částka, = , částka, ).14. V součtu, tak za obě období vedeného řízení u Okresního soudu v , adresa, žalobci náleží satisfakce v rozsahu částky , částka, . Při nesporném zjištění, že se žalobci již dostalo zadostiučinění od žalované před zahájením řízení ve výši , částka, je tak zjevné, že ze strany žalované došlo k přeplacení žalobce v rozsahu , částka, (, částka, - , částka, = , částka, ).15. Odvolací argumentace žalobce nebyla shledána důvodnou v žádném směru, tedy že by byla základní výměra zadostiučinění příliš nízká