55 Co 69/2024-169 — Městský soud v Praze

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Žalobce požadoval vůči žalované nahradit škodu, která mu měla vzniknout nesprávným odůvodněním rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , z něhož dle jeho názoru byla zřejmá jeho vnitřní rozpornost. Toto dle žalobce chybné odůvodnění mělo zpochybnit jeho pozici, kde se žalobce stal věřitelem pohledávky.3. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce brojil proti části odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, přičemž závazný je pouze výrok rozsudku, nikoliv jeho odůvodnění ve smyslu ustanovení § 159a o. s. ř. Žalobce částí pohledávky, o níž mu v řízení šlo stále disponuje. Ke škodě proto nemohlo dojít. Chybí zde i podmínka příčinné souvislosti, neboť žalobce ani netvrdil, že by na pohledávku uplatnil nárok vůči primárnímu dlužníkovi. Vznikla-li žalobci újma odpovídající pohledávce, kterou má vůči svému dlužníkovi, může nárok proti státu z titulu odpovědnosti za škodu být uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout svého uspokojení od primárního dlužníka. Teprve v takovém případě vznikne poškozenému újma, za níž odpovídá stát jako tzv. poslední dlužník. Tyto závěry soud opřel o zde citovanou judikaturu Nejvyššího soudu. Navíc žalobce v současné době disponuje exekučním titulem v hodnotě vyšší, než je tvrzená škoda. Žalobní požadavek byl proto jako nedůvodný zamítnut a o nákladech řízení rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci.4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž zejména namítal, že soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci, když neučinil součástí spisu návrh důkazu v podobě arbitrážního nálezu vedeného vůči žalované společností Diag , jméno FO, . Rozhodnutí považuje odvolatel za překvapivé, neboť soud před vyhlášením rozhodnutí neseznámil žalobce s právním posouzením věci, tedy že žalobce neuplatnil řádně svou pohledávku vůči primárnímu dlužníkovi. Dle názoru odvolatele v daném případě jsou naplněna všechny kritéria odpovědnosti státu vzniklou škodu. Navrhl, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek zrušen, případně dokazování doplněno a následně změněno a žalobě vyhověno.5. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně vyjádřila a navrhla, aby v odvolacím řízení byl napadený rozsudek potvrzen jako věcně správný.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.7. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, aniž shledal důvody pro opakování či doplnění dokazování. Soud I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci a na jeho základě dospěl i ke správným závěrům po stránce právní, s nimiž se odvolací soud bez výhrad ztotožňuje a na tyto závěry pro stručnost odkazuje.8. Žalobní požadavek byl formulován tak, že se žalovaná měla dopustit nesprávného úředního postupu spočívajícího v nesprávném odůvodnění rozhodnutí shora citovaného rozsudku Vrchního soudu v Praze. Ve shodě se soudem I. stupně i žalovanou odvolací soud zaujal právní názor, že se nejedná o nesprávný úřední postup, neboť odůvodnění soudního rozhodnutí není závazné. Stejně tak se lze ztotožnit se závěrem obvodního soudu, že žalobce neprokázal vznik škody za situace, kdy disponuje ve vztahu ke společnosti Diag , jméno FO, vykonatelným exekučním titulem v rozsahu , částka, s příslušenstvím. Má tak pohledávku ještě vyšší vůči uvedené obchodní společnosti než v době, kdy o obchodním sporu rozhodoval Vrchní soud v Praze.9. Stejně tak je správný závěr obvodního soudu opřený o judikaturu nejvyššího soudu, dle něhož vznikla-li žalobci újma odpovídající pohledávce, kterou má vůči svému dlužníku, může požadovat újmu vůči státu z titulu odpovědnosti státu za škodu pouze za situace, nemůže-li úspěšně dosáhnout uspokojení od svého primárního dlužníka. To žalobce netvrdil. Soud I. stupně nepochybil, když neučinil součástí dokazování arbitrážní nález ve sporu mezi společností Diag , jméno FO, a žalovanou. Ve shodě s písemným stanoviskem žalované odvolací soud vychází z toho, že nemůže tvořit překážku věci zahájené či věci rozhodnuté vůči nárokům žalobce na vymáhání pohledávky, neboť zde není dána shoda v obsazení účastníků řízení s řízením posuzovaným.10. Za zcela nedůvodnou považuje odvolací soud i námitku překvapivého rozhodnutí soudu I. stupně. Žalobce se jednání před soudem I. stupně nezúčastnil, když se k jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Dlouhodobě známá judikatura ústavního soudu navíc vychází z toho, že překvapivost rozhodnutí není dána tam, kde žalující stranu nedosáhne úspěchu v řízení, který si představovala, tedy že výsledek soudního řízení nekoresponduje s jejím přáním. Soud I. stupně provedl procesně korektní dokazování jehož správnost nebyla ani žalobcem napadena a jeho povinností nebylo bez dalšího sdělovat účastníkům svůj právní názor na hmotněprávní posouzení věci, když navíc nebyl důvod pro postup podle ustanovení § 118a o. s. ř.11. Ze všech těchto důvodů odvolací soud považuje rozhodnutí soudu I. stupně za věcně správné, včetně výroku o nákladech řízení a postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil.12. Výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 224 odst. 1,2 o. s. ř. Úspěšné žalované byly přiznány náklady odvolacího řízení za 3 úkony právní služby v paušální výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. po , částka, (příprava k odvolacímu jednání, písemné vyjádření k věci a účast u odvolacího jednání) v celkové výši , částka, .