58 Co 304/2024-164 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení této částky z titulu odškodnění nemajetkové újmy, která mu vznikla nepřiměřenou délkou řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. , spisová značka, , žalobce byl v tomto konkursním řízení v postavení věřitele s pohledávkou ve výši , částka, , kterou přihlásil dne , datum, , v prosinci 2022 bylo vydáno rozvrhové usnesení, dle kterého měl být žalobce uspokojen v rozsahu 10,28 %.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, nesporovala, že u ní byl návrh předběžně uplatněn dne , datum, a , datum, . Dříve uplatněná žaloba žalobce byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, , poukázala na specifika posuzovaného řízení, žalobce nebyl v nejistotě ohledně výsledku řízení, ale pouze ohledně výše uspokojení své pohledávky, neshledávala důvody pro finanční odškodnění.4. Účastníci učinili nesporným, že žalobce u žalované dne , datum, uplatnil nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, přičemž žalovaná stanoviskem ze dne , datum, konstatovala porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, avšak finanční zadostiučinění neposkytla, neboť konstatování porušení práva žalobce považovala za dostatečné. Dále že žalobci byla v rámci posuzovaného řízení dne , datum, vyplacena částka , částka, dle rozvrhového usnesení ze dne , datum, .5. Soud I. stupně provedl dokazování obsahem spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, a dospěl k závěru, že ve vztahu k žalobci řízení trvalo 20 let a 4 měsíce od , datum, do , datum, , tuto délku shledal nepřiměřenou, shledal tak naplnění nesprávného úředního postupu dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), coby prvého předpokladu odpovědnosti státu za škodu. Poukázal na specifika posuzovaného konkursního řízení při posuzování jednotlivých kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk, vycházel z toho, že řízení bylo značně složité s ohledem na počet přihlášených věřitelů cca 15 000, přičemž každá jednotlivá přihláška musela být přezkoumána, řada věřitelů (přes 600) v průběhu řízení zemřela, bylo tak nutno vyčkat výsledku dědického řízení, bylo dále potřeba lustrovat věřitele v rámci doručování, na Slovensku i prostřednictvím dožádání, v souvislosti s tímto řízením proběhlo 1 032 incidenčních sporů. Postup soudu shledal plynulý, úkony byly činěny včas a v přiměřených lhůtách, soud plnil dohled nad činností správce konkursní podstaty, nicméně kvůli nedostatečné spolupráci se správcem konkursní podstaty byla věc přikázána jinému soudci. Význam řízení pro žalobce shledal nepatrný, vycházel přitom z toho, že předmětem konkursního řízení je především to, aby poškozený došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy je účastník v nejistotě ohledně výsledku řízení, zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato otázka pak působí zásadní nejistotu, která je spojena právě s nalézacím řízením. Naopak v konkursním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkursní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Žalobce již při uplatnění své pohledávky v rámci konkursního řízení musel být seznámen s případnými obtížemi, které se s pohledávkami spojenými s konkursním řízením pojí. Ty spočívají zejména v obtížné vymahatelnosti a v tom, že výše uspokojení bude pouze částečné a že i s ohledem na vysoké množství věřitelů nebude s vysokou mírou pravděpodobnosti uspokojen v plné výši. Soud I. stupně dále poukázal na to, že se žalobce o posuzované řízení a případné uspokojení své pohledávky prakticky nezajímal. Zdůraznil, že nelze v tomto řízení odškodňovat to, že žalobce v konkursním řízení nedosáhl uspokojení celé výše přihlášené pohledávky. Poukázal dále na to, že v průběhu posuzovaného řízení bylo zřejmé, že uspokojení věřitelů bylo možno očekávat v rozsahu 6 – 8 %. Následně byla upřesňována pouze výše uspokojení. Z rozvrhového usnesení se podává, že uspokojení nakonec činilo 10,28 %. Míra uspokojení v uvedeném rozmezí navíc byla uvedena již v částečném rozvrhu. Žalobci tak míra uspokojení byla po celá léta zřejmá a tato se plynutím času dokonce navýšila, byť jen o 2 %. O nejistotě stran výše uspokojení tak nemůže být v zásadě řeč. Nadto soud I. stupně poukázal na to, že žalobce nebyl ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu osobou vyššího věku, tj. starší 75 let (v době skončení posuzovaného řízení dosáhl věku 63 let).6. Za této situace považoval konstatování porušení práva žalobce za zcela dostatečnou satisfakci, této satisfakce se žalobci již dostalo, proto žalobu na finanční plnění nepovažoval za opodstatněnou. Soud I. stupně takto rozhodl při vědomí značného množství obdobných sporů, o nichž nebylo rozhodnuto jednotně. Pokud žalobce poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , poukázal soud I. stupně na to, že zde Nejvyšší soud pouze opětovně učinil závěr, že nízký či nepatrný význam řízení pro žalobce nelze založit pouze na charakteru konkursního řízení. V daném případě však soud I. stupně shledal nepatrný význam i s přihlédnutím k dalším okolnostem, a to k výši uplatněné a následně uspokojené pohledávky, k věku žalobce i jeho nezájmu o průběh řízení.7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“), úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu za 3 úkony po , částka, .8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, nesouhlasil se závěry soudu I. stupně, poukázal na to, že rozvrhové usnesení bylo vydáno až v prosinci 2022, kdy teprve bylo zřejmé, že výše uspokojení věřitelů bude 10,28 %. Nesouhlasil tak se závěrem, že míra uspokojení byla zřejmá již z částečného rozvrhu ze dne , datum, . Poukázal na nedostatečnou spolupráci konkursního soudu se správcem konkursní podstaty, kvůli čemuž došlo k výměně soudce, dohledová činnost tak nebyla plněna řádně. Vytýkal soudu I. stupně, že se nikterak nevypořádal s rozhodnutími soudů v obdobných věcech, kdy poškození měli přihlášeny pohledávky v obdobné výši jako žalobce a bylo jim přiznáno finanční odškodnění. Poukázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, . Žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.9. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání žalobce ztotožnila se závěry soudu I. stupně, poukázala na to, že rozhodovací praxe odvolacího soudu není jednotná, část setrvává na tom, že morální satisfakce je s ohledem na konkrétní okolnosti zcela dostačující. Pokud žalobce vytýkal soudu I. stupně, že se měl zabývat tím, zda v posuzovaném řízení nastaly skutečnosti, na jejichž základě mohl očekávat vyšší míru uspokojení, poukázala na to, že žádné takové skutečnosti žalobce před soudem I. stupně netvrdil ani neprokazoval, naopak žalobce již od počátku posuzovaného řízení mohl mít představu o výši plnění, vzhledem k postavení nezajištěného věřitele, pokud by se o řízení skutečně zajímal. Pokud se žalobce o řízení nezajímal, nemohl ani pociťovat nejistotu spojenou s výsledkem řízení. I když částka, která byla žalobci dle rozvrhového usnesení vyplacena, není bagatelní, tak žalobce nemohl očekávat vyšší míru uspokojení, nejistota panovala maximálně v rozsahu odhadu 6 – 8 % či 8 – 10 %, pokud se žalobce alespoň minimálně o dané řízení zajímal, musela mu být míra uspokojení alespoň v hrubých rysech zřejmá. Poukázala dále na extrémní složitost daného řízení s ohledem na množství věřitelů, zjištění majetku úpadce a úkony související s jeho zpeněžením, velké množství incidenčních sporů, objektivně tak nebylo možno řízení ukončit podstatně dříve. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dle něhož sama délka incidenčních sporů ospravedlňuje délku konkursního řízení, které se bez jejich ukončení nemůže dostat do závěrečné fáze. Nelze přitom dospět k závěru, že by se stát na délce řízení podílel, že by jinak bylo možno řízení skončit výrazně dříve. Zásadní vliv na délku tohoto řízení měla extrémní složitost. Navrhla potvrzení napadeného rozsudk