62 Co 208/2024-89 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 176 276 Kč s požadovaným úrokem z prodlení (výrokem I/) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrokem II/).2. Rozhodoval o žalobě na zaplacení částky 176 276 Kč s příslušenstvím, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení ve věci vedené u , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. 63 C 266/2008, kdy požadovala v souvislosti s 15 let trvajícím řízení po žalované částku 298 337 Kč, neboť po předběžném uplatnění nároku žalované byla uspokojena toliko v rozsahu 122 061 Kč, domáhá se tak nevyplaceného rozdílu.3. Po stránce skutkové vyšel soud I. stupně ze zjištění, která učinil z obsahu spisů z , Orgán veřejné moci, , a to pod sp. zn. 63 C 266/2008 a dále pozůstalostního řízení sp. zn. , spisová značka, , pro které bylo řízení přerušeno a která zevrubně zrekapituloval v odůvodnění napadeného rozsudku pod body 3 a 4. Z těchto zjištění vzal za prokázané, že řízení vedené , Orgán veřejné moci, pod sp. zn. 63 C 266/2008 ve vztahu k žalobkyni trvalo od 15. 10. 2007, kdy byla soudu doručena žaloba do 17. 10. 2022, celkem tedy 15 let s tím, že v řízení žalobkyně, Anonymizováno, vystupovala v procesním postavení žalobkyně a předmětem řízení byla náhrada škody na poškozeném vozidle v důsledku dopravní nehody. Dokazování proběhlo převážně listinami, byly provedeny také výslechy svědků. V řízení byl ustanoven znalec z oboru silniční doprava k sestavení nehodového děje, a to za situace, kdy soud neměl k dispozici správní ani policejní spis o předmětné autonehodě. Vzhledem k tomu, že tento neměl dostatek podkladů pro zpracování posudku, žalobkyně následně předložila soudu vlastní znalecký posudek a na jednání byl vyslechnut jeho zpracovatel. Ve věci samé byl vydán jeden rozsudek soudu prvního stupně a jeden rozsudek soudem odvolacím, před soudem prvního stupně přitom proběhlo celkem 9 jednání a před soudem odvolacím jednání 3, na jednom byl pouze vyhlášen rozsudek. Soudy vydaly kromě rozhodnutí ve věci samé řadu procesních usnesení, bylo opakovaně rozhodováno o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, a to soudy obou stupňů, rovněž soudy rozhodovaly o odměně ustanoveného zástupce, a to včetně Nejvyššího soudu. Dále byla vydána usnesení o ustanovení znalce a jeho odměně. Na délku řízení nemělo významný vliv přerušení řízení od 28. 11. 2020 do 18. 10. 2021, kdy probíhalo dědické řízení po zemřelém původním žalovaném vzhledem k délce dědického řízení. Prvostupňový soud konstatoval, že posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení částky 47 928 Kč za poškození automobilu tovární značky , podezřelý výraz, , RZ , SPZ, , rok výroby , datum, , nejednalo se o důležitou součást života jednotlivce ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3203/2013 z 14. 5. 2015. Proto prvostupňový soud uzavřel, že význam řízení pro žalobkyni byl snížený. Dále konstatoval, že žalobkyně se na délce řízení podílela způsobem, který popsal v odst. 14 rozsudku, kdy celková doba, o kterou se řízení prodloužilo vzhledem k postupu žalobkyně, činí asi 3,5 roku. Pokud jde o činnost soudů, konstatoval prvostupňový soud, že postup , Orgán veřejné moci, během řízení nebyl plynulý a koncentrovaný, v řízení shledal průtahy, a to v období od 17. 12. 2008, kdy byla rozeslána žaloba, do 11. 10. 2011, kdy bylo nařízeno první jednání ve věci, v mezidobí byl soud uvedený soud naprosto nečinný, k dalšímu průtahu došlo před odvolacím soudem v době od předložení spisu s odvoláním proti rozhodnutí ve věci samé dne 17. 9. 2019, kdy jednání bylo nařízeno až dne 25. 5. 2021. Dále již soud v řízení postupoval plynule a bez průtahů.4. Po právní stránce soud I. stupně poukázal na ustanovení § 1, § 13 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), /dále jen „OdpŠk“/, jakož i judikaturu, kdy řešil otázku přiměřenosti délky posuzovaných řízení s ohledem na kritéria daná § 31a OdpŠk. Uzavřel, že předmětné posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, kdy újmu vzniklou žalobkyni nelze již odškodnit jinak než v penězích.5. Soud I. stupně ve vztahu k posuzovanému řízení z hlediska celkové doby dospěl k závěru, že za 15 let trvající nepřiměřeně dlouhé řízení je třeba výši přiznaného zadostiučinění stanovit základní částkou 16 000 Kč ročně, a to právě pro délku řízení. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění přiznal základní částku za jeden rok délky řízení 16 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině, když základní částku navýšil o 10 % s ohledem na postup soudů ve věci, dále od základní částky odečetl 20 % z důvodu negativního vlivu žalobkyně na délku řízení a 40 % s ohledem na snížený význam žalobkyně s tím, že výsledná výše odškodnění musí korespondovat s tím, co je pro žalobkyni tzv. ve hře. Dospěl k celkové částce 112 000 Kč (vycházeje ze základní částky 224 000) Kč, kdy zohlednil, že žalovaná již žalobkyni odškodnila částkou 122 061 Kč v rámci 6měsíční lhůty pro projednání nároku, který byl uplatněn dne 3. 2. 2023 a projednán dne 17. 5. 2023. Z uvedených důvodů žalobu na další plnění zamítl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“). Žalované přiznal náhradu jí vzniklých nákladů řízení, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.7. Rozsudek soudu I. stupně napadla odvoláním žalobkyně, když namítá odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Uvádí, že se s napadeným rozsudkem není schopna ztotožnit. Má za to, že šlo o bagatelní věc, jejímuž projednání postup soudu neodpovídal. Dále konkretizovala průběh všech 12 soudních jednání, která vykazovala nepatrnou aktivitu. Akcentovala, že napadené rozhodnutí je nezákonné, když průtahy v řízení se presumují, což opírá o závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“), které bylo chybně vyloženo. Je totiž věcí žalované, aby prokázala, že k průtahům nedošlo, resp. že byly zaviněny jinými okolnostmi ve věci. Dodává, že pokud podávala v řízení návrhy a žádosti, které byly odmítány, činila tak pro neznalost práva, k níž by nedošlo, pokud by byla řádně zastoupena, na což neměla finanční prostředky. Navrhla odvolacímu soudu, aby věc zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.8. Žalovaná považuje odvolání za nedůvodné. Žalobkyně zřejmě nerozlišuje mezi pojmy nepřiměřená délka řízení a průtahy v řízení, kdy nabídla výklad těchto pojmů se závěrem, že průtahy řízení se nepresumují. Zdůraznila, že žalobkyně byla již odškodněna v rámci předběžně uplatněného nároku, když se jí dostalo odškodnění, které několikanásobně převyšuje předmět sporu. Další odškodnění tak s ohledem na princip proporcionality a spravedlnosti nenáleží. Navrhla proto, aby byl rozsudek z důvodu věcné správnosti potvrzen.9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.10. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění a věc správně posoudil i po stránce právní. Soud I. stupně své skutkové závěry srozumitelně a přesvědčivě vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku. Rozsudek soudu I. stupně, který je dostatečně odůvodněn, tak mohl být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.11. Žalobkyně v prvé řadě uplatnila odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když z obsahu spisu nebyly zjištěny vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.). Žalobkyně ostatně v případě tohoto odvolacího důvodu ani nevymezuje, v čem by vada řízení měla spočívat.12. Žalobkyně dále uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, důkazy učinil postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. a skutkový děj, který z nich zjistil, je s nimi v souladu. Tento odvolací důvod tak naplněn není. Žalobkyně navíc neuvedla, který skutkový závěr je dle závěrů prvostupňového soudu mylný.13.