68 Co 250/2024-88 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vůči žalované písemné omluvy a zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši , částka, . V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobkyně předestřeny v bodech 1 až 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodech 6 až 9 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni nahradit náklady řízení žalované ve výši , částka, (výrok II). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.4. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a částečně přípustným odvoláním. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil otázku, zda posuzované výroky žalované měly potenciál nepřiměřeně zasáhnout do osobnostní sféry žalobkyně. Vyjádření žalované při jejím výslechu v tom smyslu, že ji žalobkyně či její rodina či společnost , právnická osoba, pod určitou hrozbou k něčemu nutili a činili na žalovanou údajně nátlak a hrozili jí, že ji , podezřelý výraz, , je ze strany žalované fakticky , podezřelý výraz, . Soud prvního stupně od této skutečnosti ve svém hodnocení odhlédl, ačkoli v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že judikatura považuje např. křivé obvinění nebo křivou výpověď za překročení meze výkonu práv a povinností žalované před soudem. Výroky přednesené žalovanou při soudním jednání se žalobkyně dotýkají o to více, že žalobkyně je babičkou nezletilého syna žalované. Žalovaná se snažila svou výpovědí vytvořit dojem, že žalobkyně nesleduje nejlepší zájem dítěte – svého vnuka a nerespektuje přirozené vazby dítěte na jeho rodiče, ale naopak se údajně snaží žalované neustále škodit, jak žalovaná uvedla v souvislosti se svým úpadkem a insolvenčním řízením. Soud prvního stupně tak přehlédl, že klíčovým aspektem pro posouzení závažnosti zásahu žalované do osobnostních práv žalobkyně je v daném případě vztah žalobkyně k nezletilému, na kterého se žalovaná ve své žalobou napadené výpovědi odvolávala. Pokud žalovaná ve své výpovědi ztotožnila společnost , právnická osoba, jako subjekt, který žalovanou podle jejího vnímání dohnal k úpadku, s žalobkyní jako babičkou nezletilého syna žalované a s rodinou žalobkyně, a tyto souhrnně osočuje, že ji údajně chtěli pod nátlakem , podezřelý výraz, dlouhodobě dělají vše, aby žalované uškodili, pak je zřejmé, že tak žalovaná činí zcela vědomě a záměrně právě tak, aby se o to citelněji dotkla osobnostních práv žalobkyně. Tyto skutečnosti soud prvního stupně ve své úvaze vůbec nezohlednil. Soud prvního stupně dále nedostatečně posoudil nepřípustné slučování či zaměňování žalobkyně s její společností , právnická osoba, , s její rodinou či s jejím synem, kterého se v napadených výrocích dopustila žalovaná, když tato má zjevně negativní vztah k těmto subjektům, který však ve své výpovědi neodůvodněně a necitlivě přenesla a projektovala na žalobkyni, čímž zasáhla do jejích osobnostních práv. Dále soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl žalobkyní navržené důkazy, a to především výslech syna žalobkyně a SMS komunikaci mezi žalovanou a synem žalobkyně, přestože právě z těchto důkazů se jasně podává intenzita zásahů žalované do osobnostních práv žalobkyně, a jedná se tak o klíčové důkazy pro předmět řízení. Intenzita zásahu žalované do osobnostních práv žalobkyně výroky vynesenými žalovanou při veřejném soudním jednání je v daném případě za hranicí subjektivních a procesních práv žalované mj. na to být slyšen a svobodně se vyjádřit. Žalobkyně proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení., právnická osoba, odvolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že odvolání žalobkyně je pouze postaveno na subjektivním postoji žalobkyně, kdy tato sporuje pouze to, že dle jejího názoru byl zásah do jejích práv znatelnější, než jak si jej soud prvního stupně vyhodnotil. Žalovaná nesouhlasí s názorem žalobkyně, že výroky žalované mohly dosáhnout intenzity křivého obvinění či přestupku, jelikož soud prvního stupně výroky žalované porovnal s jinými výroky vyřčenými v rámci jiných soudních jednání, kdy tyto výroky, dle názoru žalované ještě přísnější, než jaké užila sama žalovaná, byly shledány v justiční praxi jako výroky akceptovatelné. Závěr žalobkyně, že žalovaná svými výroky má napadat žalobkyni jako matku a babičku, čímž dává najevo, že žalobkyně nerespektuje přirozené vazby dítěte na rodiče, si žalobkyně svévolně vyvozuje, neboť žalovaná nic takového neuvedla, pouze v rámci svého hodnocení celé situace během svého výslechu a z podnětu otázek soudu popsala svůj hodnotící soud, kdy popsala, jak vnímá spory, které s ní rodina žalobkyně vede a co je pravděpodobně cílem těchto sporů. Co se týče námitky žalobkyně, že soud prvního stupně dostatečně nezohlednil, že žalovaná zaměňuje žalobkyni se společností, ve které působí jako statutární orgán, tak se žalovaná nedomnívá, že by soud prvního stupně jakkoli pochybil, kdy v odůvodnění napadeného rozsudku záměnu připustil, avšak zohlednil, za jaké situace byl výrok vyřčen a že na následný dotaz soudu byl prvotní výrok žalované korigován a upřesněn. Namítá-li žalobkyně, že závěry soudu prvního stupně stojí na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, protože neprovedl žalobkyní navržené důkazy, pak má žalovaná za to, že skutečnost, že mezi účastníky či jejich rodinnými příslušníky nejsou zrovna nejlepší vztahy, je z celého řízení zřejmá, a toto není zapotřebí jakkoli dokazovat SMS komunikací, která se ani netýká předmětných výroků. Pokud jde o výslech syna žalobkyně, pak tento těžko může přinést cokoli nového ohledně míry intenzity zásahu žalované do osobnostních práv žalobkyně. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 o. s. ř.), a shledal, že odvolání žalobkyně je částečně nepřípustné a v té části, ve které přípustné je, není důvodné.7. V rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně o požadavku na zaplacení částky , částka, není odvolání přípustné dle § 202 odst. 2 o. s. ř. V tomto rozsahu bylo proto odvolání odmítnuto dle § 218 písm. c) o. s. ř.8. Soud prvního stupně správně citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuj), zmínil případnou judikaturu (reprezentovanou zejména stanoviskem NS ze dne , datum, , sp. zn. Cpjn 13/2007), učinil správná skutková zjištění a věc posoudit správně též po stránce právní. Na správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud odkazuje.9. K odvolacím námitkám sděluje odvolací soud toto: Již z prostředí, v němž zazněly předmětné výroky žalované, a z okruhu osob, které byly daným výrokům přítomny případně se s nimi mohly později seznámit (jednání před soudem a při něm přítomní účastníci řízení, soudní osoby, advokáti, pracovníci orgánu sociálně právní ochrany dětí) je zřejmé, že předmětné výroky nejsou způsobilé vyvolat újmu na osobnostních právech žalobkyně. Jde o soukromé záležitosti účastníků řízení, respektive o subjektivní názory žalované, které neobsahovaly vulgarismy či jiné excesy na úkor žalobkyně (třeba údaje ze soukromí žalobkyně s věcí nesouvisející apod.). Žalovaná hovořila k věci, která byla předmětem řízení. Žalovaná svou výpovědí realizovala své procesní právo účastníka řízení, přičemž výpověď neobsahuje žádná konkrétní skutková sdělení, z nichž by bylo možno jakkoli dovodit, že se žalobkyně dopustila , podezřelý výraz, , tedy že byla žalovanou ze spáchání , podezřelý výraz, nařčena či viněna.10. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku též řádně vysvětlil důvody neprovedení dalších důkazů označených žalobkyní. Zejména pak správně zdůraznil, že předmětem řízení jsou výroky žalované z konkrétního jednání v opatrovnické věci, a proto důkazy o případných jiných výrocích žalované nejsou sto zvrátit výsledek sporu v této věci.11. Ve světle všeho uvedeného odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, včetně výroku o nákladech řízení, potvrdil jako věcně správný.12. I v odvolacím řízení zcela úspěšné žalované náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. plná náhrada nákladů řízení. Náklady odvolacího řízení na straně žalované sestávají z odměny za zastupování advokátem v rozsahu 2 úkonů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), konkrétně jde o tyto úkony právní služby: 1) vyjádření k odvolání ze dne , datum, a 2) účast na jednání před odvolacím soudem dne , datum, . Sazba odměny advokáta, který žalovanou