69 Co 198/2024-399 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem nalézací soud ve vztahu k žalovanému 1/ zamítl žalobu, aby soud bez náhrady pro změnu poměrů zrušil věcné břemeno vzniklé dle Smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 15. 7. 1997, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u , Orgán veřejné moci, na LV , hodnota, pod sp. zn. , spisová značka, (výrok I.), zrušil věcné břemeno vzniklé dle Smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 15. 7. 1997, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u , Orgán veřejné moci, na LV , hodnota, , pod sp. zn. , spisová značka, ve vtahu k žalovaným 2/ a 3/ bez náhrady pro změnu poměrů (výrok II.), žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému 1/ společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, (výrok III.), žalovanému 2/ uložil povinnost zaplatit žalobcům a/, b/, c), d/ náklady řízení ve výši 27 642 Kč (výrok IV.) a žalovanému 3/ uložil povinnost zaplatit žalobcům a/, b/, c), d/ náklady řízení ve výši 27 642 Kč (výrok V.).2. Takto nalézací soud rozhodl za zjištěného skutkového stavu, že na základě Smlouvy o zřízení věcného břemene ve prospěch žalovaných ze dne 15. 7. 1997 (dále jen Smlouva) jsou žalovaní mimo jiné oprávnění k doživotnímu užívání části půdní vestavby umístěné v šestém a sedmém podlaží domu č. p. , adresa, na pozemku parc. č. , adresa, a společnému užívání souvisejících společných prostor s tím, že jsou povinni platit vlastníkům – povinným z věcného břemene částku 7 200 Kč ročně a dále jsou povinni platit mj. platby související s užíváním společných prostor nemovitosti. Žalobci dovozovali absolutní neplatnost Smlouvy a dále tvrdili, že výstavbou výtahu došlo v domě ke změně poměrů, když žalobci vynaložili částku 1 867 284 Kč za jeho výstavbu, zvýšili tím komfort užívání žalovaných, kteří se na jeho výstavbě finančně nikterak nepodíleli, přestože výtah je pro žalované největším zvýšením komfortu užívání půdní vestavby, a hrubý nepoměr spočívá ve výši úplaty žalovaných za zřízení výtahu a bezúplatného užívání výtahu ze strany žalovaných. Současně vznesli námitku promlčení práva doživotního užívání nemovitostí u žalovaných 2/ a 3/.3. Nalézací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalovaný 1/ je oprávněným z věcného břemene od doby jeho vzniku, tj. od 15. 7. 1997, doposud. Právo odpovídající výkonu věcného břemene vykonává od doby jeho zřízení doposud, v nemovitosti bydlí, s úmyslem zde bydlet i nadále.4. Žalovaný 2/ výkon práva odpovídající služebnosti nevykonává, v bytě nebydlí. Bydlí ve společné domácnosti s manželkou a dětmi na , adresa, Je výlučným vlastníkem nemovitosti, a to bytové jednotky č. , adresa, – byt v budově č.p. , adresa, , která je součástí pozemku parc. č. , adresa, a spoluvlastnického podílu o velikosti 776/117167 na společných částech nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí , adresa, , na LV č. , hodnota, na základě smlouvy ze dne 4. 5. 2017. Dále je vlastníkem ½ nemovitostí nacházející se v k. ú. , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, . Žalovaný 2) minimálně 11 let v bytě nebydlí.5. Žalovaný 3/ bydlí ve společné domácnosti se svou manželkou a jejich synem na adrese , adresa, . Na této adrese bydlí minimálně od roku 2011. Žalovaný 3/ je vlastníkem ½ nemovitosti v k. ú. , adresa, . Výkon práva odpovídající služebnosti nevykonává, má zabezpečené jiné bydlení, které využívá, věcné břemeno bydlení k bydlení nepotřebuje.6. Následně věc posoudil po právní stránce, když podle z. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též i „obč. zák.“), posuzoval předběžnou otázku platnosti Smlouvy podle ust. § 37 obč. zák. v návaznosti na ust. § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též i „o. z.“). Protože pak k bezúplatnému zrušení věcného břemene mělo dojít po 1. 1. 2014, postupoval soud při posouzení okolností rozhodných pro zrušení služebnosti užívání předmětných nemovitostí podle příslušných o. z., konkrétně podle ust. § 631, ust. § 1299 odst. 1, 2 o. z.7. Neztotožnil se s námitkou absolutní neplatnosti Smlouvy. Vyložil, že pojem „související společné prostory nemovitostí“ je používán zcela běžně a soudy je vykládán. Společné prostory, jež zákon nazývá společné části domu v bytovém domě jsou určené ke společnému užívání. Jako společné části domu určené ke společnému užívání jsou typicky demonstrativně základy, střecha, hlavní svislé a vodorovné konstrukce, vchody, schodiště, chodby, balkony, terasy, prádelny, sušárny, kočárkárny, kotelny, komíny, výměníky tepla, rozvody tepla, rozvody teplé a studené vody, kanalizace plynu, elektřiny, vzduchotechniky, výtahy, hromosvody, společné antény, a to i když jsou umístěny mino dům.8. Dále se nalézací soud zabýval otázkou, zda došlo k trvalé změně poměrů. Dovodil, že ve vztahu k žalovanému 1/ v průběhu výkonu práva odpovídajícího služebnosti od doby jeho vzniku žádná změna poměrů nenastala, výkon práva odpovídající služebnosti vykonává od počátku jeho vzniku dodnes, nemá zájem toto jednání a chování ve vztahu k výkonu služebnosti měnit. U žalovaného 1/ výkon práva odpovídající služebnosti nadále trvá. Vzhledem k tomu, že vůči žalovanému 1/ námitka promlčení nebyla vznesena a rovněž u něho nenastala trvalá změna poměrů, pro které by bylo nutné rozhodovat o omezení nebo zrušení služebnosti, soud žalobu jako nedůvodnou vůči němu zamítl.9. U žalovaných 2/ a 3/ došlo k trvalé změně poměrů, která má za následek hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a jejich výhodami. Tím, že žalovaní 2/ a 3/ služebnost k bydlení neužívají, nepotřebuji ji, nastává hrubý nepoměr na majetku žalobců. Soud podotkl, že při vzniku věcného břemene žili žalovaný 1/ a paní , jméno FO, (matka žalovaných 2/ a 3/) jako životní partneři a z tohoto důvodu bylo zřízeno věcné břemeno i ve prospěch žalovaných 2/ a 3/, jako dětí paní , jméno FO, . V průběhu let došlo však k významné změně poměrů, neboť bývalá oprávněná z věcného břemene, matka žalovaných 2/ a 3/, zemřela a její děti se již před dobou jejího úmrtí z bytu odstěhovaly. Porovnáním poměrů účastníků v době zřízení služebnosti v roce 1997 a v době rozhodování soudu v roce 2024 došlo mezi oprávněnými žalovanými 2/ a 3/ k takové trvalé změně poměrů, která zakládá hrubý nepoměr mezi jejich výhodou a zatížením služebné nemovitosti ve vlastnictví žalobců ve smyslu ust. § 1299 odst. 1 o. z., a proto „soudu nezbylo“, než žalobě vůči žalovaným 2) a 3) z důvodu výše uvedených vyhovět.10. Oprávněnému za zrušení služebnosti v zásadě náleží náhrada. Bylo na žalobcích, aby tvrdili a prokázali, že poskytnutí náhrady není namístě, například proto, že by bylo v dané věci v rozporu s dobrými mravy. Žalovaní 2/ a 3/ právo odpovídající věcnému břemeni bydlení zřízeného dle Smlouvy nevyužívají několik let, zabezpečili si vlastní bydlení a jsou vlastníky jiných nemovitostí. Tato skutečnost byla v řízení prokázána. Vzhledem k tomu má soud za to, že náhradu za zrušení věcného břemene žalovaným 2/ a 3 nelze přiznat, neboť její přiznání by bylo v rozporu s účely a principy dobrých mravů a jednalo by se rovněž o zneužití práva.11. Soud I. stupně se také zabýval námitkou promlčení ve vztahu k žalovaným 2/ a 3/. Tuto seznal jako důvodnou. Desetiletá promlčecí doba začíná běžet od okamžiku, kdy právo přestalo být vykonáváno. Námitka promlčení vznesená žalobci je ve vztahu k žalovaným 2/, 3/ důvodná, neboť k účelu, ke kterému byla sporná služebnost zřízena, žalovanými 2/, 3/ po dobu minimálně 10 let nevykonávají. Vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaný 2/ minimálně 11 let v bytě nebydlí, promlčecí lhůta počala plynout minimálně dne 10. 9. 2009. U žalovaného 3/ pak vyšel z nejzažšího možného termínu počátku promlčecí lhůty, která počala plynout též minimálně dne 10. 9. 2009. Vzhledem k tomu, že u žalovaných 2/ a 3/ došlo k promlčení služebnosti, soud náhradu za zrušení služebnosti žalovaným 2/ a 3/ nepřiznal, když dovodil, že hodnota služebnosti je s ohledem na promlčení nulová (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1491/2019 ze dne 27. 10. 2020).12. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle výsledků řízení (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu).13. Proti tomuto rozsudku podali včasné a přípustné odvolání žalovaný 2/ - v rozsahu výroků II. a IV. a žalovaný 3/ - v rozsahu výroků II. a V. rozsudku. Poukázali na zjištění, že na základě Smlouvy žalovaný 1/ a matka žalovaných 2/ a 3/ realizovali na vlastní náklad se souhlasem tehdejších vlastníků předmětného domu půdní vestavbu. Současně spolufinancovali opravu střechy s tím, že pro tento účel poskytli bezúročnou půjčku, která měla být splacena přibližně za 45 let. Půdní vestavba byla od počátku ve vlastnictví tehdejších vlastníků domu. Proti této hodnotě bylo zřízeno i ve prospěch žalovaných 2/ a 3/ věcné břemeno spočívající v doživotním právu užívání půdní vestavby a společného užívání souvisejících společných prostor uvedené nemovitosti. Kromě toho měli oprávnění z věcného břemene povinnost hradit povinným z věcného břemene částku Kč 7 200 Kč ročně. Tato částka je s ohledem na sjednanou inflační doložku již několikanásobně vyšší. Věcné břemeno bylo mimo jako