70 Co 281/2024-77 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit každému ze žalobců částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení (výroky I. a II.) a zamítl vůči každému ze žalobců žalobu v rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím (výroky III. a IV.). Posledním výrokem uložil žalované povinnost nahradit každému ze žalobců náklady řízení ve výši , částka, .2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobci domáhali poskytnutí zadostiučinění, každý ve výši , částka, s příslušenstvím, za nemajetkovou újmu, jež jim měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , které započalo v roce 2005 a dosud v něm nebylo vydáno meritorní rozhodnutí. Nárok uplatnili u žalované dne , datum, , nicméně žalovaná jim jako přiměřené zadostiučinění poskytla pouze konstatování nesprávného úředního postupu.3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že posuzované řízení bylo zahájeno dne , datum, žalobou, v níž se žalobci domáhali vůči hlavnímu městu , název, vydání bezdůvodného obohacení za užívání jejich pozemků. Řízení probíhalo standardně v řádných lhůtách až do , datum, , kdy bylo přerušeno do skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , v němž byla řešena zásadní předběžná otázka, a to otázka vlastnictví předmětných pozemků. V řízení bylo následně pokračováno na základě usnesení ze dne , datum, vzhledem k pravomocnému rozhodnutí uvedené věci. Částečným rozsudkem byla zamítnuta žaloba vůči druhému z žalovaných a ve věci byl ustanoven znalec z oboru stavebnictví, který řádně podal znalecký posudek. Následně byla věc přidělena novému soudci, odvolacím soudem byla vyřešena otázka znalečného a soud byl účastníky upozorněn na ukončení dovolacího řízení, v němž byl částečně zrušen rozsudek obou soudů ve výše uvedené věci. K návrhu žalobců soud dne , datum, znovu přerušil řízení do pravomocného skončení výše uvedené věci, nicméně usnesením ze dne , datum, odvolací soud jeho rozhodnutí změnil tak, že se řízení nepřerušuje, neboť otázka vyvlastnění předmětných pozemků dle něj měla být vyřešena. Následně v průběhu roku 2018 soud činil dotazy na výsledek výše uvedeného řízení, byly mu poskytnuty protokoly z jednání a následně si vyžádal spis. Jeho žádosti nebylo vyhověno z důvodu, že se spis nacházel u znalce. Žalobci mezitím na výzvu soudu aktuálně doplňovali svá tvrzení o aktivní legitimaci ve sporu a strana žalovaná k nim poskytovala svá vyjádření. Dne , datum, proběhlo jednání ve věci, které bylo odročeno za účelem ustanovení znalců z oboru stavebnictví a z oboru geodézie a kartografie, znalci byli ustanoveni dne , datum, a byla složena záloha na znalečné. Oba znalci podali znalecký posudek v požadované lhůtě, v lednu 2020 bylo rozhodnuto o znalečném a nařízeno jednání na , datum, za účelem výslechu svědků, které bylo odročeno na , datum, z důvodu nouzového stavu (covid). Následná jednání byla odročena z důvodu nepříznivého , podezřelý výraz, stavu právní zástupkyně žalované strany. Další jednání proběhlo dne , datum, v nepřítomnosti účastníků, soud vyzval účastníky ke složení zálohy na výslech znalců. Dne , datum, při nařízeném jednání soud znovu řízení na žádost účastníků přerušil do právní moci rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, . Následně činil průběžně úkony ověřující stav uvedeného řízení. Usnesením ze dne , datum, rozhodl, že v řízení se pokračuje a vyzval žalobce ke sdělení aktuálního právního stanoviska, v jehož rámci byla částečně vzata žaloba zpět a po nezbytných procesních úkonech bylo řízení usnesením ze dne , datum, částečně zastaveno. Usnesením z , datum, soud znovu přerušil řízení do pravomocného rozhodnutí o dovolání ve výše uvedené věci a o pokračování v řízení bylo rozhodnuto usnesením ze dne , datum, se současným přerušením řízení do pravomocného skončení výše uvedené věci, neboť dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v části, kterou byla řešena otázka vlastnického práva k předmětným pozemkům. Usnesením ze dne , datum, bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, neboť výše uvedená věc pravomocně skončila ke dni , datum, . Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobcům bylo poskytnuto zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , a to za období od , datum, do , datum, , tj. za 16 let a 5 měsíců. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci uplatnili nárok u žalované dne , datum, .4. Po právním posouzení podle § 13 odst. 1 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. dospěl soud prvního stupně k závěru, že byly naplněny všechny předpoklady odpovědnosti státu za újmu, neboť délku řízení trvajícího ke dni vydání rozhodnutí dle jeho zjištění 19 let a 10 měsíců (do ní započítal ve smyslu platné judikatury i dobu, po kterou bylo řízení přerušeno, a délka vedlejšího řízení byla shledána nepřiměřenou) je třeba považovat za nepřiměřeně dlouhou, a tedy představující nesprávný úřední postup, v jehož důsledku došlo u žalobců ke vzniku presumované nemajetkové újmy. Uzavřel, že nemajetkovou újmu je namístě odškodnit v penězích, a při určení základní částky označil za adekvátní částku , částka, za každý rok trvání přezkoumávaného řízení s poloviční výší za první dva roky. Od celkové délky řízení odečetl jím zjištěnou dobu 11 let a 4 měsíců, po kterou bylo řízení přerušeno a za niž byli žalobci již odškodněni v souběžném vedlejším řízení, a dospěl k závěru, že odškodnění přísluší žalobcům za 8 let a 6 měsíců. Takto zjištěnou základní částku , částka, soud prvního stupně snížil z důvodu skutkové a procesní složitosti o 35 % s tím, že věc byla složitá, vyžadovala vyřešení otázek účinků vyvlastnění předmětných pozemků, tj. otázek správního práva, dotčenost pozemků restitučními nároky, platnosti kupních smluv a vlastnictví předmětných pozemků, vedlejší řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy (15 % za složitost věci a 20 % za počet stupňů soudní soustavy). Dále soud prvního stupně snížil základní částku o 15 % z důvodu sdílené újmy žalobců, sourozenců, kteří nabyli předmětné pozemky v rámci dědictví po jejich otci, vystupovali v posuzovaných řízeních ve shodě a byli zastoupeni stejným právním zástupcem. Zvýšením základní částky o 10 % zohlednil období nečinnosti soudu ve vedlejším řízení, neboť i ta měla vliv na celkovou délku tohoto řízení. Význam řízení pro žalobce označil za standardní, přičemž neshledal podíl žalobců na délce řízení, proto tato hlediska v modifikaci základní částky nijak nepromítl. Výsledné satisfakci tak dle soudu prvního stupně odpovídá částka , částka, , v jejímž rozsahu včetně příslušenství každému z žalobců vyhověl, a ohledně zbylé částky žalobu zamítl. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 3 o. s. ř.5. Proti výrokům III., IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci včasné odvolání, v němž v první řadě nesouhlasili s tím, že by při určení základní částky satisfakce měl soud vycházet z rozmezí , částka, – , částka, za rok nepřiměřeně dlouhého řízení stanoveného judikaturou v době před 10 lety, kdy hodnota koruny byla na jiné úrovni, a vzhledem k neustále probíhající inflaci má v současné době zcela odlišnou ekonomickou sílu. Upozornili, že otázka valorizace částek je dle judikatury otázkou skutkovou, kterou není dovolací soud oprávněn přezkoumávat. Za nesprávný označili i závěr soudu o souběhu řízení původního a vedlejšího. Poukázali na to, že mezi nimi a obcí , adresa, probíhají desítky sporů trvající většinou déle než 10 let, a úvaha o tom, že odškodněním jednoho již bylo poskytnuto odškodnění v jiném řízení, je dle nich v rozporu s účelem a smyslem zákona 89/1998 Sb. Odmítli, že by jejich příbuzenský vztah snižoval jim vzniklou újmu sdílením, naopak dle nich tento vztah vede k tomu, že si nemohou finančně vypomáhat a ani nemohou očekávat pomoc ze strany širší rodiny, v jejímž rámci by byli v pozici konkurentů. Soud prvního stupně dále dle nich nesprávně nezohlednil věk žalobců, kteří spor zahajovali ve středních letech, a ani nyní, kdy dosáhli důchodového věku, se nedočkali meritorního rozhodnutí. Nesouhlasili ani se snížením základní částky o 15 % z důvodu hmotněprávní a procesní složitosti věci, neboť byla-li spatřována v otázce určení vlastnického práva, ta byla řešena ve vedlejším řízení a zohledněna v jeho odškodnění. Pro snížení základní částky o 20 % pak dle nich nemůže hovořit projednání věci na více úrovních soudní soustavy, neboť nelze připustit, aby stát fakticky profitoval z neefektivity soudního řízení. Nesouhlasili ani s rozhodnutím o nákladech řízení, v nichž nebyla mezi úkony, za něž náleží právnímu zástupci žalobců odměna, zahrnuta výzva, kterou byl uplatněn nárok žalobců, ani podání ze dne , datum, , které lze oba, podle nich, považovat za náklady potřebné k účelnému uplatnění práva. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stup