91 Co 201/2024-98 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s tím, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s požadovaným příslušenstvím (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám právní zástupkyně žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaná v období od , datum, do , datum, užívala pozemky ve vlastnictví žalobkyně, a to parc. č. , hodnota, a č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem , město, , Katastrální pracoviště , adresa, , které jsou částí pozemku tehdejšího zemského statku č. k. , číslo, v , adresa, , obec , adresa, .3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že ve dnech , datum, . a , datum, byla mezi Zemským správním výborem v Čechách, jménem fondu českých zemských statků, jako majitelem zemského statku v , adresa, , a Družstvem pro postavení úřednických a dělnických domků uzavřena smlouva o stavebním právu na dobu 80 let od zaknihování (tj. do , datum, ), jíž byl zatížen pozemek zemského statku č. k. , číslo, v , adresa, , zapsaný ve vložce čís. , číslo, desek zemských, stavebním právem ve prospěch družstva za účelem zastavení nemovitosti domky s malými byty podle podmínek smlouvy. Družstvo se zavázalo za zřízení stavebního práva ve prospěch země České platit roční pachtovné (stavební činži) ve výši , částka, , splatné vždy každého prvního měsíce čtvrtletí každého roku s možností zvýšení každých 10 let o 10 %. Tato povinnost byla sjednána jako věcné břemeno. Po ukončení stavebního práva uplynutím doby měly podle smlouvy veškeré stavby na pozemku připadnout do vlastnictví zemského fondu, který měl zaplatit odškodné. Dne , datum, bylo podle smlouvy o stavebním právu ode dne , datum, vloženo stavební právo na dobu 80 let na části tohoto pozemku s označením kat. č. , číslo, . Tento pozemek byl dále rozdělen na několik stavebních parcel, mj. i na pozemek , číslo, tato parcela pak byla rozdělena na pozemky stav. parc. č. k. , číslo, s domem č. p. , číslo, a poz. parc. č. k. , číslo, . Podle nového číslování pozemků se pak jednalo o stav. parc. č. , hodnota, s domem č. p. , číslo, a zahradu parc. č. , hodnota, .4. Soud I. stupně dále zjistil, že dne , datum, byla mezi družstvem jako postupujícím a manželi , jméno FO, a , jméno FO, jako nabývajícími, za souhlasu země České, uzavřena postupní smlouva, na základě které bylo převedeno na manžele , jméno FO, stavební právo podle smlouvy o stavebním právu ze dne 26. a , datum, . Nabývající se zavázali plnit povinnosti podle smlouvy o stavebním právu, zejména platit pachtovní činži a převzít veškeré povinnosti stanovené pro družstvo podle uvedené smlouvy. Na základě této postupní smlouvy byl dne , datum, vložen zápis převodu stavebního práva na , jméno FO, a , jméno FO, . Na listu vlastnictví č. , hodnota, obce , adresa, 10, jsou vedeny předmětné pozemky ve vlastnictví Československého státu - Národního výboru hl. m. Prahy. Dědictví po , jméno FO, Stránském nabyla dne , datum, paní , jméno FO, , což bylo vloženo do katastru nemovitostí současně s převodem stavebního práva. Dne , datum, nabyla vlastnické právo k domu č. p. , číslo, k. ú. , adresa, paní , jméno FO, a , jméno FO, , jako dědičky , jméno FO, . Ty dne , datum, s , jméno FO, a , Jméno zainteresované osoby 0/0, uzavřely kupní smlouvu, na základě které manželé , jméno FO, nabyli do bezpodílového spoluvlastnictví právo k domu č. p. , číslo, v k. ú. , adresa, postaveného právem stavby na pozemcích družstva č. parc. , číslo, . Usnesením Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , připadlo vlastnické právo k budově č. p. , číslo, na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú , adresa, paní , Jméno zainteresované osoby 0/0, (žalované) jako pozůstalé manželce po , jméno FO, .5. Soud I. stupně měl za zjištěné, že žalobkyně učinila dne , datum, listinou ze dne , datum, u Katastrálního úřadu , adresa, -město ohlášení přechodu vlastnického práva mj. k pozemkům parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, . Dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky , částka, za bezesmluvní užívání uvedených pozemků v období od , datum, do , datum, . V letech předchozích ji vyzvala k úhradě částek , částka, a , částka, , o kterých již bylo soudně rozhodnuto v neprospěch žalobkyně (řízení byla vedena u soudu I. stupně pod sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaná částka , částka, vychází ze znaleckého posudku č. , číslo, znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , který si žalobkyně nechala vypracovat ohledně obvyklé ceny ročního nájmu pozemků v dané lokalitě. Dne , datum, žalobkyně žalovanou vyzvala znovu, tentokrát předžalobní výzvou, k zaplacení žalované částky, coby bezdůvodného obohacení, což žalovaná odmítla. Žalobkyně je v současnosti zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných pozemků.6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem zejména na § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), že žaloba není důvodná, neboť žalobkyně není ve věci aktivně legitimována.7. Soud I. stupně nejprve vysvětlil, že ustálená soudní praxe dlouhodobě vykládá § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. tak, že k přechodu věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí je třeba nejen existence vlastnického práva státu a formální existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce, ale též moment faktický, totiž aby obce s danými věcmi ke dni účinnosti zákona (tj. ke dni , datum, ) také skutečně hospodařily. Požadavek, aby obce s věcmi uvedenými v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. hospodařily, je třeba chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, tedy nakládá s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření.8. Soud I. stupně uvedl, že vlastnické právo k předmětným pozemkům a kontinuita jeho přechodu ze země České na právní nástupce vyplývá z § 9 odst. 2 zákona č. 126/1920 Sb., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé, podle kterého jmění, fondy i závazky země České přešly do vlastnictví státu a do správy státní; podle § 149 ústavního zákona č. 150/1948 Sb., podle kterého byl vymezen národní majetek, který je zásadně v rukou státu s tím, že části národního majetku, které nejsou celostátního významu a slouží veskrze nebo převážně obyvatelstvu některého správního celku (obce, okresu, kraje), mohou být v rukou svazků lidové správy (komunální vlastnictví); podle § 29 a § 31 zákona č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů, správu národního majetku i majetku lidové správy převzaly národní výbory; byly povolány, aby udržovaly a zvelebovaly národní majetek svěřený do správy. Národní výbor mohl nemovitý národní majetek jemu svěřený i zcizit, zatížit nebo pronajmout/propachtovat. Podle čl. 4 odst. 4 a čl. 7 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, byl vlastnictvím České a Slovenské Federativní Republiky majetek ve státním vlastnictví, který sloužil k zabezpečování jejích úkolů v oblastech svěřených do její působnosti a vlastnictvím České republiky a vlastnictvím Slovenské republiky byl ostatní majetek ve státním vlastnictví. Do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky patřila zahraniční politika, uzavírání mezinárodních smluv s výjimkou těch, jejichž uzavírání patří do působnosti České republiky a Slovenské republiky, zastupování České a Slovenské Federativní Republiky v mezinárodních vztazích a rozhodování o otázkách války a míru, obrana a ekonomické zabezpečení obranyschopnosti České a Slovenské Federativní Republiky s výjimkou civilní ochrany obyvatelstva, měna, federální státní hmotné rezervy, federální zákonodárství a správa v rozsahu působnosti federace a kontrola činnosti federálních orgánů).9. Na základě uvedených ustanovení měl soud I. stupně za to, že se předmětné pozemky nestaly vlastnictvím České a Slovenské Federativní Republiky, bez ohledu na to, kdy byl založen list vlastnictví č. , hodnota, , na kterém je jako vlastník předmětných pozemků uveden Československý stát - Národní výbor hl. m. Prahy, neboť nijak nesouvisel s úkoly svěřenými do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky (do které patřila zahraniční politika a uzavírání mezinárodních smluv) a byl tak ve vlastnictví České republiky. Předmětné pozemky byly ve vlastnictví České republiky a Národnímu výboru hl. m. Prahy příslušelo právo hospodaření.10. Pokud měla žalobkyně v řízení tvrdit a prokazovat podmínky reálného hospodaření s předmětnými nemovitostmi, uváděla, že