11 Co 304/2025-64 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně (dále též „soud“) zastavil řízení ohledně zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 99 117 Kč za dobu od 25. 6. 2024 do 24. 12. 2024 (výrok I.); uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 13 219 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.); ohledně částky 85 898 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok III.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 646,74 Kč (výrok IV.).2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 18 375 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za, Anonymizováno, nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, (dále jen „OS , adresa, “) pod sp. zn. , spisová značka, (dále též „posuzované řízení“) a částky 80 742 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která měla spočívat v částce vynaložené na náhradu nákladů řízení protistrany v posuzovaném řízení.3. Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobce dne 24. 6. 2024 u žalované předběžně uplatnil nárok na náhradu škody a na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 13. 12. 2024, kterým žalobci přiznala zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 24 750 Kč; požadavek na náhradu škody žalovaná v plném rozsahu odmítla.4. K průběhu posuzovaného řízení soud (zejména) uvedl, že žalobou došlou OS , adresa, dne 30. 6. 2021 se žalobce domáhal vůči společnosti , právnická osoba, . (dále též „, právnická osoba, “) zaplacení částky 1 800 000 Kč s příslušenstvím z důvodu neuhrazené části ceny díla. K námitce litispendence, kterou , právnická osoba, uplatnila, OS , adresa, usnesením ze dne 20. 1. 2022 rozhodl, že se řízení nezastavuje (dospěl k závěru, že se nejedná o totožnou věc, když v řízení sp. zn. , spisová značka, uplatňuje vůči , právnická osoba, snad stejnou pohledávku jiná osoba a nikoliv žalobce). Městský soud v , adresa, (dále též „městský soud“) usnesením ze dne 2. 3. 2022 rozhodnutí soudu prvního stupně (které bylo napadeno odvoláním , právnická osoba, ), potvrdil. Městský soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že řízení nejsou vedena mezi stejnými osobami. Dne 6. 5. 2022 podala , právnická osoba, dovolání; dne 17. 7. 2022 byl spis předložen Nejvyššímu soudu (dále též „NS“); dne 20. 9. 2023 NS o dovolání rozhodl tak, že rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Spis byl vrácen OS , adresa, dne 19. 10. 2023, dne 23. 11. 2023 byl spis předložen městskému soudu k novému rozhodnutí o odvolání. Městský soud usnesením ze dne 18. 12. 2023 zrušil usnesení OS , adresa, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (s tím, že zjišťování, zda se v obou řízeních jedná o stejný předmět řízení a zda v obou řízeních vystupují stejní účastníci, popř. jejich právní nástupci/předchůdci, si vyžádá dokazování přesahující rámec odvolacího přezkumu). Spis byl vrácen OS , adresa, dne 28. 12. 2023, usnesení MS , adresa, bylo téhož dne vypraveno a dne 2. 1. 2024 nabylo právní moci. Spis byl následně s ohledem na skutečnost, že ve věci sp. zn. , spisová značka, bylo žalobkyni dne 25. 1. 2024 uloženo doplnit rozhodné skutečnosti ve vztahu k její aktivní legitimaci ve lhůtě 45 dnů, založen na lhůtu do 14. 3. 2024. Dne 21. 3. 2024 zaslal soud žalobci výzvu, aby ve lhůtě 15 dnů sdělil, zda na podané žalobě trvá, případně v jakém rozsahu, když soud obdržel z řízení sp. zn. , spisová značka, informaci, že žaloba má být vzata zpět. Podáním, které soudu došlo dne 3. 4. 2024, vzal žalobce svou žalobu bez udání důvodu v celém rozsahu zpět. Usnesením ze dne 23. 4. 2024 bylo řízení zastaveno a žalobci bylo uloženo zaplatit , právnická osoba, na náhradu nákladů řízení částku 137 826 Kč; usnesení nabylo právní moci dne 16. 5. 2024.5. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 5, § 13 až 16 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále též „OdpŠk“) a shledal, že posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 30. 6. 2021 a skončilo právní mocí usnesení o zastavení řízení dne 16. 5. 2024; trvalo tedy celkem 2 roky a 10,5 měsíce. Dále soud shledal, že po skutkové stránce nebylo posuzované nijak složité, když se neprovádělo dokazování a soud posuzoval jen žalobní a obranná tvrzení a přiložené listiny, které porovnával s obsahem rozsudku vydaného ve věci sp. zn. , spisová značka, pro účely posouzení existence překážky věci zahájené, event. překážky věci rozhodnuté. Složité řízení nebylo ani po stránce procesní, vyjma zapojení všech stupňů soudní soustavy obecných soudů do rozhodování. K tomu uvedl, že účastníkům řízení nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu, kterou nelze přičítat státu. Uvedené však neplatí pro první usnesení městského soudu a na něj navazující dovolací řízení u Nejvyššího soudu, když uvedené usnesení bylo zrušeno jednak pro nedostatečné zkoumání totožnosti předmětů posuzovaného řízení a řízení sp. zn. , spisová značka, , zejména však pro posouzení totožnosti účastníků posuzovaného řízení a řízení sp. zn. , spisová značka, v rozporu s judikaturou NS; tyto skutečnosti je naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci. Dále soud uvedl, že po právní stránce nebylo posuzované řízení, třebaže se v něm rozhodovalo jen o existenci překážky věci zahájené, resp. rozhodnuté, zcela jednoduché, když pro její posouzení bylo nutno zejména posoudit, zda došlo k platnému postoupení pohledávky. Nejednalo se tedy o prosté posouzení podmínky řízení, resp. překážky v řízení, které by bylo možné jednoduše učinit jen na podkladě obsahu spisu či soudu známých skutečností, ale v rámci tohoto posouzení bylo nutné zvažovat skutečnosti, které se standardně posuzují až v rámci řešení věci samé. Dovolací soud soudům nižších stupňů nevytkl, že řízení měly pro překážku věci zahájené/rozhodnuté zastavit, ale uložil jim zabývat se celou řadou rozhodných skutečností, které měly na posouzení existence takové překážky vliv.6. Ohledně postupu orgánů veřejné moci (soudů) soud konstatoval, že v řízení před soudy prvního a druhého stupně nedocházelo k nedůvodným průtahům, řízení probíhalo plynule a úkony byly činěny ve lhůtách přiměřených projednávané materii. Soudu prvního stupně však lze vyčíst určitou nekoncentrovanost při rozhodování o vznesené námitce litispendence, resp. věci rozhodnuté. Tato námitka byla ze strany , právnická osoba, vznesena dne 20. 8. 2021, soud o ní nerozhodl a nařídil ústní jednání na den 23. 11. 2021, které bylo následně k žádosti zástupkyně žalobce odročeno na den 6. 1. 2022, a teprve po opětovném vznesení námitky dne 27. 12. 2021 bylo jednání odročeno za účelem rozhodnutí o této námitce a o námitce pak bylo rozhodnuto dne 20. 1. 2022. O vznesené námitce tak bylo rozhodnuto až po 5 měsících, což v konečném důsledku způsobilo průtah v řízení v délce cca 2-3 měsíce. K průtahu pak došlo ve fázi řízení před NS, kterému byla věc předložena k rozhodnutí dne 12. 7. 2022 a rozhodnuto bylo až dne 20. 9. 2023, tj. za více než 14 měsíců. V této prodlevě je nutno i s přihlédnutím ke specifikům dovolacího řízení nutno spatřovat průtah cca 6 měsíců; k tíži státu je nutno přičíst též popsané vadné rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo k dovolání zrušeno.7. Ve vztahu k jednání žalobce soud konstatoval, že tento svým postupem k délce posuzovaného řízení též dílčím způsobem přispěl, když ústní jednání nařízené na den 23. 11. 2021 bylo pro kolizi jeho právní zástupkyně odročeno na den 6. 1. 2022, tj. za 1,5 měsíce. Tato ojedinělá prodleva však jednak spadá do období nekoncentrovaného postupu soudu, jednak není v kontextu celkové doby řízení nijak zvláště významná. Soud tak hodnotil přispění žalobce k délce řízení jako neutrální. Význam předmětu řízení pro žalobce soud vyhodnotil jako běžný.8. Na základě posouzení výše uvedených hledisek soud shledal, že dobu řízení v délce dvou let a deset a půl měsíce nelze považovat za dobu přiměřenou; došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, přičemž za nemajetkovou újmu, která nepřiměřenou délkou řízení žalobci vznikla, je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích. Při stanovení výše zadostiučinění vyšel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále též „Stanovisko“), tam uvedené částky však považoval za již neodpovídající poměrům v České republice. K tomu (vedle jiného) uvedl, že Stanovisko bylo přijato před 14 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %). V této souvislosti konstatoval, že i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (k tomu poukázal, vedle jiného na mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenskéh