12 Co 109/2025-173 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 81 341 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 19. 4. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 67 454,26 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce v řízení původně domáhal náhrady škody za náklady na obhajobu ve výši 94 380 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč, které mu vznikly nezákonným trestním stíháním pro trestný čin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) trestního zákoníku vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, .3. Žalovaná u nároku za nemajetkovou újmu vznesla námitku promlčení a u obhajného uvedla, že žalobce své nároky postoupil na třetí osobu, a to na , jméno FO, , a nedoložil souhlas, že je oprávněn na svým jménem nároky vymáhat. Dále pak u vybraných úkonů právní služby sporovala jejich existenci či účelnost. Dále pak namítla, že žalobce neprokázal, že fakturace právních služeb , tituly před jménem, , jméno FO, obsahovala i uplatněné právní služby.4. Dne 14. 9. 2022 žalobce vzal částečně zpět co do nároku na náhrady škody představující náklady na obhajobu v částce 2600 Kč s příslušenstvím.5. Rozsudkem ze dne 16. 11. 2023 soud I. stupně zastavil řízení v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 2 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% z této částky od 19. 10. 2021 do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 81 341 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 19. 4. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 30 433 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 10. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 81 347 Kč od 19. 10. 2021 do 18. 4. 2022 (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 36 829,62 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok IV.).6. Odvolací soud k odvolání žalované rozhodl usnesením ze dne 11. června 2024, č. j. , spisová značka, , o zrušení rozsudku soudu prvního stupně ze dne 16. 11. 2023 ve vyhovujícím výroku II. a ve výroku IV. o nákladech řízení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Předmětem řízení tak zůstala žaloba o zaplacení 81 341 Kč spolu se zákonným úrokem ve výši 8,5 % ročně od 16. 4. 2022 do zaplacení, která se skládá z částky 20 000 Kč coby nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním a částky 61 341 Kč představující nárok na náhradu škody ve formě náhrady nákladů právního zastoupení v předmětné trestní věci, obě pak s příslušenstvím.7. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žalobce dne 18. 10. 2021 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí náhrady škody v celkové výši 114 380 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení ve výši 94 380 Kč a v náhradě nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč vzniklých v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná nároku nevyhověla, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne 6. 4. 2022. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 11. 2. 2019 pro trestný čin vydírání podle § 175/1, 2e) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, dále jen „trestní zákoník“. Rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29. 3. 2021, č.j. , spisová značka, , byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. p) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, dále jen „t.ř.“, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Na rozsudku je vyznačena doložka právní moci dne 17. 4. 2021.8. , tituly před jménem, , jméno FO, fakturované právní služby se týkaly právních služeb vykonaných obhájkyní v řízeních vedených jednak pod sp. zn. , spisová značka, a dále vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka, . Advokátkou , tituly před jménem, , jméno FO, vystavené faktury č. , číslo, ze dne 8. 4. 2019 na částku 72 600 Kč, faktura , číslo, ze dne , datum, na částku 5 399,02 Kč, faktura č. , číslo, ze dne 18. 7. 2019 na částku 23 639,77 Kč a , číslo, ze dne 16. 9. 2019 na částku 60 500 Kč byly uhrazeny rodinným příslušníkem žalobce. Faktura č. , číslo, vystavená 30. 4. 2021 na jméno žalobce byla v plné výši uhrazena 24. 5. 2021.9. Soud I. stupně pak měl za prokázanou existenci jednotlivých úkonů, které žalovaná v rámci obranných tvrzení sporovala s výjimkou právního úkonu z 16. 3. 2019 (účast při podání vysvětlení) a z 30. 10. 2019 (nahlížení do spisu), kdy i žalobce uznal na ústním jednání 14. 9. 2022, že tyto úkony nebyly prokázány. Dále pak neměl za prokázané úkony právní služby nahlížení do spisu z 27. 2. 2020 a z 28. 2. 2020.10. Soud I. stupně pak věc posoudil po právní stránce podle ust. § 5 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“), dle něhož stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.11. V posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí a je tak dán odpovědnostní titulu dle ust. § 5 písm. a), b), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 OdpŠk. Žalobce splnil i další podmínku pro projednání věci u soudu – předběžné uplatnění nároku u žalované podle § 14 odst. 3 OdpŠk.12. Shledal (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu z 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), že odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí) je v dané věci dán, žalobce byl, jak nutno dovodit z výsledku trestního stíhání, nezákonně (ve smyslu odškodňovacím) trestně stíhán pro jednání, v němž orgány činné v trestním řízení spatřovaly výše označený přečin.13. Dále dovodil, že je dána aktivní legitimace žalobce k uplatnění nároků, které jsou předmětem žaloby, když tento zákon explicitně neupravuje možnost postoupení nároku na náhradu nemajetkové újmy, nicméně z jeho systematiky a účelu lze dovodit, že takový nárok je svou povahou ryze osobnostním právem, které je neoddělitelně spjato s osobou poškozeného. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu opakovaně potvrdila nemožnost postoupení takového nároku (a odkázal na rozhodnutí Nevyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5126/2008).14. Ohledně náhrady nemajetkové újmy způsobené žalobci nezákonným trestním stíháním se soud I. stupně zabýval námitkou žalované týkající se promlčení tohoto nároku a měl za to, že nárok byl uplatněn včas. Dospěl k závěru, že originál rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 29. 3. 2021, č.j. (správně sp. zn.) , spisová značka, obsahuje chybnou doložku právní moci, ve které je uvedeno datum 17. 4. 2021, což je den připadající na neděli, takže rozsudek nabyl právní moci až následující pracovní den, to je pondělí 18. 4. 2021. Vzhledem k tomu, že žalobce u žalované nárok předběžně uplatnil dne 18. 10. 2021, uplatnil jej poslední den zákonné šestiměsíční lhůty a nárok tedy není promlčen.15. Dospěl k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk, která žalobci vznikla v důsledku nezákonného trestního stíhání, je částka 20 000 Kč, a proto žalobě vyhověl v této části v plném rozsahu.16. Soud I. stupně dále dovodil, že je dána aktivní legitimace žalobce k uplatnění nároku na náhradu škody, když u práva na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů obhajoby způsobené nezákonným trestním stíhání omezení žalobce v dispozicí spočívající v nemožnosti takovou budoucí či již existující pohledávku postoupit na třetí osobu se neuplatní. Žalobce dodatečně doplnil svá tvrzení a předložil důkaz (prohlášení pana , jméno FO, ), ze kterého je zřejmé, že žalobce své budoucí pohledávky na náhradu nemajetkové i majetkové újmy vůči žalované z titulu zahájených trestních stíhání postoupil na pana , jméno FO, a ten mu dal souhlas, aby svým jménem a na účet pana , jméno FO, tyto vymáhal.17. Ohledně nároku na náhradu škody náhradu nákladů právního zastoupení soud I. stupně uzavřel, že jsou dány podmínky pro odpovědnost státu, škoda vznikla a je zde dána i příčinné souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem těchto nákladů.18. Ze žalobcem uplatněných nároků shledal oprávněnou částku 50 700 Kč spolu s DPH ve výši 10 647 Kč, celkem tedy částka 61 347 Kč. Neuznal jako oprávněné úkony: (a) převzetí a příprava zastoupení ze dne 4. 2. 2019, kdy se soud ztotožnil s obranným tvrzením žalované, že tento úkon byl uznán v rámci úkonu z 1. 2. 2019, (b) odůvodnění stížnosti obviněného proti usnesení , bezpečnostní sbor, ze dne 19. 2. 2019, kdy se ztotožnil s obranným tvrzením žalované ohledně přiznání pouze ½ úkonu, (c) účast při podání vysvětlení dne 16. 3. 2019, kdy tento žalobce neprokázal a právní zástupce žalobce to uznal na ústním jednání , datum, , (d) na