12 Co 8/2025-82 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 600 EUR do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 264,04 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).2. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 3. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky 600 EUR s tvrzením, že se žalovanou uzavřela smlouvu o přepravě, na základě které se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni leteckou přepravu z , místo, do , místo, s mezipřistáním v , místo, . Vzdálenost mezi oběma letišti je 8 522 km. Odlet z , místo, byl plánován na , datum, v 17:10 (let , číslo, ) a přílet do , místo, byl plánován na 10. 6. 2022 v 11:00 (let , číslo, ). Mezipřistání v , místo, mělo proběhnout dne 10. 6. v čase 8:20 – 9:20. Žalobkyně dostala ještě v , místo, potvrzení s výše uvedenými časy přepravy, nicméně po přistání v , místo, jí žalovaná sdělila, že let do , místo, je plný, a žalobkyni byla vydána nová letenka na let téhož dne ve 20:15. Žalobkyně tak dospěla do cílové destinace až dne 10. 6. 2022 ve 22:55, tedy o 11 hodin a 55 minut později. Právní zástupce žalobkyně dne 9. 8. 2023 vyzval žalovanou k zaplacení částky 600 EUR ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „nařízení“). Žalobkyně poukázala rovněž na to, že cestovala ve skupině několika kolegů, přičemž žalovaná vyplatila jedné z kolegyň požadovanou částku 600 EUR.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Náhradu odmítla s odůvodněním, že let , číslo, z , místo, do , místo, byl opožděn z důvodu pozdního příletu příchozího letu , číslo, – důvodem bylo čekání na naložení odbavených zavazadel po selhání systému kontroly zavazadel na letišti , název, , což ovlivnilo spojení v , místo, . Dle veřejně dostupných informací nebyl let z , místo, do , místo, opožděn o více než 8 minut, a žalobkyně tak měla na přestup na místo 60 minut pouze 52 minut, což žalobkyně považuje za nikoli zásadní zpoždění. Žalovaná vznesla námitku promlčení s tvrzením, že nárok nebyl u žalované uplatněn nejpozději do 9. 12. 2022, ale až dne 9. 8. 2023. Zpoždění letu bylo podle žalované způsobeno mimořádnou okolností – pozdního příletu letadla na rotaci letu z důvodu selhání systému bezpečnostních kontrol zavazadel na letišti v , místo, .4. Žalobkyně v replice uvedla, že svůj nárok uplatnila u žalované již dne 22. 8. 2022 prostřednictvím webového formuláře. E-mail, ve kterém žalovanou nárok odmítla, byl právnímu zástupci žalobkyně zaslán dne 13. 9. 2022. Žalobkyně zopakovala, že zpoždění letu z , místo, do , místo, na příletu činilo pouze 8 minut. Žalobkyně nebyla do letadla vpuštěna, a to z důvodu plného letadla. Žalobkyně má za to, že pokud došlo k selhání systému bezpečnostních kontrol v , místo, , nemělo to na let , číslo, téměř žádný vliv.5. Soud I. stupně po provedeném dokazování vyzval žalovanou ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání jejího obranného tvrzení, že zpoždění letu , číslo, ze dne 9. 5. 2022 bylo způsobeno selháním systému bezpečnostních kontrol zavazadel na letišti v , místo, s poučením, že v případě, že výzvu soudu I. stupně nesplní, vystavuje se riziku neúspěchu ve věci. Žalovaná na toto poučení reagovala tak, že nenavrhuje žádný důkaz k prokázání tohoto tvrzení, neboť s ohledem na to, že mezi účastníky je nesporné, že zpoždění 8 minut nemělo vliv na zmeškání navazujícího letu, to považuje za nadbytečné.6. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl ke zjištění o skutkovém stavu, že žalobkyně měla potvrzenou rezervaci na let provozovaný žalovanou na trase , místo, – , adresa, s mezipřistáním v , místo, , a to ve dnech 9. – 10. 6. 2022. Plánovaný přílet do , místo, z , místo, byl dne 10. 6. 2022 v 8:20, plánovaný odlet z , místo, do , místo, byl v 9:20 téhož dne. Let z , místo, do , místo, byl na svém příletu opožděn o 8 minut. Minimální čas na přestup na letišti v , místo, je 60 minut. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované prostřednictvím právního zástupce v srpnu 2022. Dne 22. 8. 2022 žalovaná potvrdila přijetí požadavku a dne 13. 9. 2022 jej vyřídila tak, že jej odmítla.7. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, přičemž po právní stránce věc posoudil podle přímo aplikovatelného nařízení ve spojení s judikaturou Soudního dvora EU. Uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce uplatnila svůj nárok na zaplacení částky 600 EUR s odkazem na nařízení již v srpnu 2022. Tento nárok byl žalovanou odmítnut dne 13. 9. 2022 z důvodu tvrzené mimořádné okolnosti, o níž tvrdila, že vedla ke zpoždění letu z , místo, do , místo, . Soud I. stupně dovodil, že žalobkyně svůj nárok uplatnila řádně a včas. Skutečnost, zda žalobkyně uvedla namísto zpoždění letu odepření nástupu letu, není podle soudu I. stupně rozhodná, neboť i žalované bylo zřejmé, že je uplatňován nárok na odškodnění z důvodu, že žalobkyně dosáhla cílové destinace s významným zpožděním.8. Námitku promlčení tak soud I. stupně neshledal důvodnou. Soud I. stupně rovněž shledal, že v posuzovaném případě bylo vyvráceno, že by žalobkyni byl odepřen nástup na palubu letu z , místo, do , místo, , neboť žalobkyně se dostavila k boardingu v době, kdy byl boarding již ukončen a gate byl uzavřen. To samo o sobě vyloučilo naplnění definice odepření nástupu na palubu. Ze žalobních tvrzení soud I. stupně dále shledal, že let z , místo, do , místo, byl na svém příletu opožděn o 8 minut oproti plánovanému času přistání. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná. Současně bylo prokázáno, že minimální čas na přestup na , místo, letišti , název, pro mezinárodní lety v rámci téhož terminálu je 60 minut. Tento minimální čas na přestup tak v případě sporného letu dodržen nebyl, neboť tento „minimum connection time“ by byl dodržen pouze za předpokladu dodržení letového plánu. Žalovaná tedy neměla žádnou rezervu pro jakékoli zpoždění. Za této procesní situace tak soud I. stupně vyzval žalovanou ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání jejího obranného tvrzení, že zpoždění v rozsahu 8 minut, které vedlo k tomu, že minimální čas na přestup dodržen nebyl, bylo způsobeno selháním systému odbavení zavazadel v letišti , název, , což však žalovaná odmítla prokazovat. Důkazní břemeno ohledně prokázání tzv. mimořádné okolnosti, která vedla ke zpoždění a které nemohl letecký přepravce zabránit, přitom nese letecký přepravce. V situaci, kdy žalovaná výzvu soudu I. stupně odmítla splnit, soud I. stupně uzavřel, že žalovaná neunesla důkazní břemeno k prokázání obranného tvrzení, že ke zpoždění letu z , místo, do , místo, , v jehož důsledku nebyl dodržen tzv. „minimum connection time“ na přestup v , místo, , došlo z důvodu mimořádné události, která je mimo účinnou kontrolu leteckého přepravce ve smyslu nařízení.9. Soud I. stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobkyně dosáhla cílové destinace s významným zpožděním, neboť nový let z , místo, do , místo, se uskutečnil až ve 20:30. Pokud žalovaná tvrdila, že žaloba měla být zamítnuta poté, co bylo vyvráceno odepření nástupu na palubu, a to po koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., soud I. stupně se s touto argumentací neztotožnil. Vyšel ze závěru, že základní žalobní tvrzení o tom, že žalobkyně se dostala do místa určení, tedy do , místo, , o více než tři hodiny později oproti plánovanému času příletu, zůstalo stejné a bylo v řízení prokázáno. Rovněž již před koncentrací řízení bylo prokázáno, že let z , místo, do , místo, byl o 8 minut opožděn, v důsledku čehož žalobkyně neměla v , místo, minimální čas na přestup na spoj do , místo, . Za této procesní situace soud I. stupně nepovažoval v rozporu s koncentrací řízení poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby žalovaná prokázala své obranné tvrzení, že zpoždění letu z , místo, do , místo, v rozsahu 8 minut bylo způsobeno mimořádnou událostí ve smyslu nařízení. Nadto soud I. stupně uvedl, že z výslechů bylo prokázáno, že zaměstnanci žalované žalobkyni, respektive jejím spolucestujícím, sdělili, že místa v letadle byla přeprodána. Přestože tedy bylo vyvráceno, že by žalobkyni byl odepřen nástup na palubu, nelze podle soudu I. stupně nyní klást žalobkyni k tíži, že informaci poskytnutou od zaměstnanců žalované takto vyhodnotila. Za podstatné považoval, že žalovaná nedodržela vlivem zpoždění tzv. „minimum connection time“ v , místo, , aniž by prokázala, že se tak stalo v důsledku okolnosti, která by její odpovědnost vyloučila.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 264,04 Kč.11. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání, v němž namítla,