15 Co 242/2025-50 — Městský soud v Praze

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá náhrady nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nesprávným úředním postupem podle zákona 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady číslo 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti ( dále jen OdpŠk.), ve výši 52 987 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u , Orgán veřejné moci, pod sp.zn., spisová značka, , které trvalo od , datum, do , datum, . Věc nebyla skutkově ani právně složitá, žalobkyně se na délce řízení nepodílela, délka řízení byla způsobena postupem orgánů veřejné moci, průtahy vyvolanými tím, že věc byla spojena s druhým spoluobžalovaným, kdy prováděné dokazování se žalobkyně netýkalo; řízení skončilo zproštěním obžaloby. Výši zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyně vyčíslila částkou 108 800 Kč, žalovanou vyplacenou částku 55 813 považuje žalobkyně za nedostatečnou.2. Shora v záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasí s odkazem na své stanovisko, kterým shledala nárok žalobkyně již dostatečně uspokojený.4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku. Žalobkyní tvrzenou dobu řízení od , datum, do , datum, hodnotil jako nepřiměřenou, pouhé konstatování porušení práva za nedostatečné. Základní částku odškodnění 58 750 Kč, s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. snížil o 20 % pro procesní složitost věci, o 5% zvýšil pro postup orgánů veřejné moci (neodůvodněný delší časový úsek nečinnosti v trvání 14 měsíců) a o 10 % zvýšil pro zvýšený význam řízení pro žalobkyni. S ohledem na uvedené uzavřel, že částka, která byla žalobkyni vyplacena v souvislosti s délkou trestního řízení ve výši 55 813 Kč, je adekvátním zadostiučiněním za délku řízení, a proto žalobu zamítl. Současně přihlédl i k tomu, že v řízení vedeném u téhož soudu pod sp.zn.26 C 133/2024 bude posuzován celkový zásah do osobnostních práv žalobkyně.5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil ust. § 142 odst.1 o.s.ř. a procesně zcela úspěšné žalované přiznal nárok na jejich náhradu.6. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Nesouhlasila se soudem prvního stupně zvolenou výší základního odškodnění za jeden rok řízení ve výši 15 000 Kč. je žalobkyně přesvědčena, že na spodní hranici lze tuto částku přiznat toliko u velmi krátkých řízení, když s rostoucí dobou řízení se musí zvyšovat. Jestliže toto soudní řízení trvalo téměř 5 let, pak tato částka nemůže být na své nejnižší hranici, s ohledem na délku namítaného řízení by měla tato částka dosahovat alespoň 16.000 Kč. Žalobkyně je též přesvědčena o nedůvodnosti snížení základní částky pro složitost řízení o 20 % soudem prvního stupně. Trvá na tom, že se nejednalo o věc nikterak složitou, neboť v ní šlo fakticky o řešení skutkové otázky týkající se tvrzené fiktivnosti plnění dvou stavebních strojů (buldozeru a kolového nakladače). Samotná rozsáhlost věci a obsáhlost spisového materiálu (a ve svém důsledku zřejmě i trestního stíhání žalobkyně…) pak nesouvisí ani tak s jednáním žalobkyně, ale s tím, že věc byla spojena s trestním řízením vedeném proti spoluobžalovanému , jméno FO, , což však žalobkyni nelze klást k tíži, neboť se tak nestalo z jejího rozhodnutí ani z jejího popudu. Stejně tak výslechy svědků byly činěny zejména na žádost obžaloby, když svědci stejně jako v přípravném řízením vypovídali v neprospěch obžaloby – fakticky pouze poukazovali na skutečný stav věci, stejně jako činila od počátku obžalovaná. Jestliže tak šlo o věc fakticky od počátku jednoduchou, je namístě nikoliv snížení základní částky o 20 %, ale naopak její zvýšení v takové výši. Odvolatelka dále nesouhlasila s navýšením základní částku pro význam řízení pro žalobkyni toliko o 10 %, neboť v případě žalobkyně šlo o její první trestní stíhání, první řízení před soudem. Žalobkyně však uznává, že z hlediska tohoto kritéria se jí fakticky zadostiučinění nad rámec „automatického navýšení“ má dostat v řízení o nezákonnosti rozhodnutí.7. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.8. Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo, věc projednal bez nařízení jednání jen na základě účastníky předložených a navržených důkazů a s jejich souhlasem (§ 115a o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř.). a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.9. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně v napadeném rozsudku citoval relevantní normy objektivního práva (které tedy již odvolací soud znovu neopakuje) a učinil správný závěr o skutkovém stavu věci. Řádně určil nepřiměřenost délky namítaného řízení a nutnost přiznání peněžitého zadostiučinění, správně stanovil základní částku zadostiučinění, kterou poměřil z hlediska zadostiučinění běžně přiznávaných ESLP a základní částku náležitě upravil dle zákonných kritérií.10. Soudem prvního stupně zvolená částka zadostiučinění za jeden rok řízení ve výši 15 000 Kč je souladná s ustálenou judikaturou ve vztahu ke zjištěné délce řízení. Rovněž soudem prvního stupně provedenou modifikaci základní částky odškodnění shledal odvolací soud věcně správným.11. Za situace, kdy žalovaná poskytla žalobkyni odškodnění ve výši 55 813 Kč je závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby správný a odvolací soud proto napadený rozsudek jako věcně správný, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, dle § 219 o.s.ř. potvrdil.12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst.1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst.1 o.s.ř. s tím, že procesně úspěšné žalované v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.