17 Co 125/2025-68 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu o zaplacení částky 500 000 Kč (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , v němž byl shledán vinným, a dále požadoval peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč, způsobenou mu jeho zvoleným advokátem při obhajobě v dané trestní věci. Uváděl, že jeho trestní stíhání je nezákonné a vyjmenovával jednotlivá pochybení, k nimž dle jeho názoru došlo. Postup advokáta popisoval tak, že při obhajobě jeho věci, si předem vyúčtoval náklady na obhajobu a potom ho hájil nedostatečně s odkazem na zdravotní indispozici. Nepředložil soudu potřebné důkazy, které byly třeba pro zproštění žalobce obžaloby.3. Svůj nárok uplatnil u žalované k předběžnému projednání přípisem ze dne 31.8.2023, doručeným žalované 4.9.2023. Žalovaná mu přípisem z 1.12.2023 odpověděla, že nárok neuznává a odškodnění mu nebude poskytnuto.4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě potvrdila, že žalobce u ní uplatnil nárok na „okamžité propuštění z výkonu trestu“ a symbolické odškodnění ve výši 500.000 Kč v souvislosti s trestním řízením vedeným u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalovaná žalobci nevyhověla, a to ani zčásti. Namítla, že výkon práce advokáta není výkonem veřejné moci a za případná pochybení, nese konkrétní advokát samostatně odpovědnost. Stát za jeho činnost a případné pochybení neodpovídá, neboť advokát není orgánem státu. Žalovaná nemá pravomoc propustit žalobce z výkonu trestu, kam byl umístěn pravomocným soudním rozhodnutím. Pokud žalobce dovozuje, že trestní stíhání bylo od počátku nezákonné, pak by dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., muselo být pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, v řízení sp. zn. , spisová značka, zrušeno pro nezákonnost. Pokud jde o jeho námitky proti rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, o vzetí žalobce do vazby, v takovém případě měl žalobce podat proti usnesení o vzetí do vazby stížnost. Za dané situace, kdy rozhodnutí o vazbě nebylo zrušeno, nemůže být shledán nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí.5. Soud I. stupně nárok žalobce na propuštění z výkonu trestu odnětí svobody vyhodnotil podle obsahu jako opravný prostředek proti rozhodnutí v trestním řízení. Proto tento nárok vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí a usnesením ze dne 1.6.2024 č.j. , spisová značka, ho postoupil k rozhodnutí trestnímu soudu.6. Návrhu na přerušení řízení do rozhodnutí o blíže nespecifikovaném návrhu na zahájení kárného řízení soud nevyhověl (usnesení ze dne 12.11.2024, čj. , spisová značka, ).7. Soud věc posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb. a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Konstatoval, že stát odpovídá pouze za škodu způsobenou při výkonu státní moci konkrétně vyjmenovanými subjekty, a to státními orgány, úředními osobami či orgány územních samosprávných celků. V daném případě však je namítán postup advokáta, kterého si dokonce žalobce sám zvolil. Advokát je však podnikatelem, který vykonává advokacii na vlastní účet a není státním orgánem či úřední osobou, a proto se na jeho činnost nevztahuje zákon č. 82/1998 Sb. Dále soud uzavřel, že nemůže v odškodňovacím řízení posuzovat, zda soudy v trestním řízení postupovaly správně po stránce věcné, jak měly provádět dokazování apod., neboť odškodňovací řízení není řízením revizním. O těchto skutečnostech byl žalobce v průběhu řízení opakovaně podrobně poučen. Za situace, kdy setrval na svých žalobních požadavcích, soud žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř.8. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, v němž setrval na svých dosavadních tvrzeních. Zdůraznil, že byl poškozen soudci i státním zástupcem. Soudce , tituly před jménem, , jméno FO, by měl být dle jeho názoru kárně potrestán. Vyslovil výhradu proti tomu, že z jeho žaloby byla vyloučena část, týkající se jeho propuštění a žádal, aby věc byla řešena kompletně Obvodním soudem pro , adresa, . Dále uvedl, že nesouhlasí s procesním postupem soudu, neboť u OS , adresa, probíhá řízení (, spisová značka, ), které je podkladem pro řešení nároku uplatněného žalobou. Zdůraznil, že uplatňuje svůj nárok nejen proti advokátovi, ale i proti státnímu zastupitelství, které nezákonně zahájilo trestní stíhání jeho osoby. Navrhl rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.9. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř., postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř, odvolání neshledal důvodným.10. Prvostupňový soud správně zjistil skutkový stav projednávané věci, který poté též správně posoudil po stránce právní.11. Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány, právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.12. Dle § 7 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen zákona) právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.13. Dle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.14. Dle § 31a odst. 1 a 2 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřeně zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.15. Z citované právní úpravy jednoznačně vyplývá, že není dán odpovědnostní titul státu, což zcela v souladu se skutečností namítala již žalovaná ve svém vyjádření. Soud I. stupně na svém jednání, jehož se účastnil i žalobce, věnoval výkladu odpovědnostních titulů dle zákona č. 82/1998 Sb. množství času a velmi podrobně žalobce poučil o možnostech a předpokladech odškodnění. Nastínil mu i možnosti rozhodnutí za dané situace.16. Odvolacímu soudu proto nezbývá než znovu konstatovat, že postup advokáta jako obhájce v soudním řízení není výkonem veřejné moci. Odpovědnost advokáta je zcela individuální, neboť advokát je podnikatelem, který svoji podnikatelskou činnost vykonává svým jménem a na svoji odpovědnost.17. Pokud jde o nezákonné trestní stíhání, nezákonnou vazbu či údajně nezákonné trestní stíhání žalobce ze strany státního zastupitelství, je zřejmé, že podmínky odškodnění žalobce nejsou dány, neboť žádné z rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno (§ 8 zákona). Není dána odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí, ale ani za nesprávný úřední postup dle § 13 § 31a zákona, tj. není dán podklad pro požadované odškodnění žalobce, neboť chybí odpovědnostní titul.18. Odvolací soud souhlasí i se závěrem soudu I. stupně, že řízení o náhradu škody – nemajetkové újmy, není řízením revizním, a proto nemůže hodnotit postup ani rozhodování konkrétních soudců. V řízení o odškodnění dle zákona č. 82/1998 Sb. se soud zabývá jen tím, zda jsou či nejsou dány zákonné předpoklady odškodnění. V projednávané věci zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu dány nejsou.19. Původní požadavek žalobce na propuštění z výkonu trestu byl soudem I. stupně z tohoto řízení vyloučen a postoupen trestnímu soudu (§ 112 odst. 2 o.s.ř.), usnesením z 1.6.2024 č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci. Tento požadavek žalobce nebyl předmětem napadeného rozsudku a proti ani nemůže být předmětem odvolacího přezkumu.20. Z uvedených důvodů byl napadený rozsudek soudu I. stupně potvrzen dle § 219 o.s.ř. včetně správného výroku o nákladech řízení.21. Nad rámec uvedeného odvolací soud konstatuje, že na závěru o nedostatku odpovědnostního titulu, který vedl k zamítnutí žaloby, nemůže nic změnit ani řízení o žalobě na obnovu trestního řízení vyvolané žalobcem. Již z žalobních tvrzení totiž vyplývá zjevná neopodstatněnost žalobou uplatněného nároku.22. Výrok o nákladech odvolacího řízení byl učiněn dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. á contrário, za situace, kdy procesně úspěšné žalované v tomto stádiu řízení žádné náklady nevznikly.