17 Co 161/2025-100 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky 860 871,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10.8.2024 do zaplacení (výrok I.), zavázal žalobce k zaplacení nákladů řízení ve výši 900 Kč žalované (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované odškodnění nesprávného úředního postupu a nezákonných rozhodnutí soudu ve výši 860 871,12 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka sestává z částky 633 669,42 Kč za nesprávný úřední postup Obvodního soudu pro , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Tato částka představuje nárok žalobce na vypořádací podíl na základě rozhodnutí o vypořádání podílového spoluvlastnictví s , tituly před jménem, , jméno FO, . Druhou část žalované částky představuje částka 227 201,70 Kč, kterou žalobce označuje jako náklady řízení a výdaje, které byl nucen uhradit na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které by mu nebyly vznikly nebýt vadného postupu soudu.3. Žalovaná v rámci předběžného projednání uplatněného nároku při jeho posouzení dle zák. č. 82/1998 Sb. dospěla k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu sice došlo, ale jen v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení, které trvalo 5 let a 8 měsíců. Z uvedeného důvodu přiznala žalobci odškodnění ve výši 51 563 Kč. Na konkrétně žalovaný nárok ve výši 633 669,42 Kč nic neuhradila a neuznala ho s tím, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem soudu. Nárok na náklady řízení ve výši 227 201,70 Kč neuznala, neboť ty byly přiznány pravomocným soudním rozhodnutím a nemohou být proto předmětem odpovědnosti státu podle § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. Jedná se totiž o autonomní procesní institut, který není způsobilý založit odpovědnost státu za škodu.4. Soud I. stupně vyšel ze žalobních tvrzení obsažených v žalobě, jejího doplnění ze dne 4. 11. 2024 a z tvrzení žalobce při ústním jednání dne 9. 1. 2025 a aniž prováděl dokazování dospěl k závěru, že uplatněné nároky nespadají pod majetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a proto žalobu zamítl. Náklady řízení, které byl žalobce povinen uhradit protistraně, nemohou být předmětem náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., neboť jde o plnění uložené pravomocným soudním rozhodnutím, které je závazné a nepodléhá přezkumu v rámci jiného řízení. Soudní poplatky, náklady na právní zastoupení a další výdaje vzniklé v důsledku sporu spadají pod režim odpovědnosti mezi účastníky řízení a nelze je zpětně vymáhat vůči státu. Nárok na náhradu škody z titulu neuhrazeného vypořádacího podílu nelze považovat za majetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu. Tento nárok vyplývá ze soukromoprávního vztahu mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou a jeho neuhrazení není přímým důsledkem výkonu veřejné moci. To, že bývalá manželka uplatnila zápočet své pohledávky vůči žalobci jako protistraně ve sporu, nelze přičítat k tíži státu. Aby mohl být nárok podřazen pod zák. č. 82/1998 Sb. je třeba, aby újma byla přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, což v této věci není a příčinná souvislost absentuje. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhradu přiznal úspěšné žalované, ve výši dle vyhl. č. 254/2015 Sb.5. Proti rozsudku podal žalobce rozsáhlé odvolání. Soudu vytýkal množství pochybení. Např. nesprávné právní posouzení, když tvrdil, že nesprávný úřední postup soudů je dán již samotnou nadstandardní délkou řízení 5 let a 8 měsíců (právní moc 21.7.2023), která umožnila bývalé manželce žalobce, nyní výlučné vlastnici bytu, vznést nárok na vydání bezdůvodného obohacení za dobu užívání bytu žalobcem až do 16.6.2021. Dále namítal, že nebyl dodržen časový úsek trvání řízení, které stanoví , orgán, , a to řízení na jednom stupni 18 měsíců a na dvou stupních 24 měsíců. Bývalá manželka , tituly před jménem, , jméno FO, v samostatném řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, uplatnila vůči žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 424 998,54 Kč s úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 208 740,50 Kč. Celkem se tato pohledávka za žalobcem spolu se dvěma soudními poplatky za odvolání vyšplhala na částku 844 207 Kč. Pokud by posuzované řízení probíhalo v intencích a délce daných , orgán, , bezdůvodné obohacení by bylo výrazně nižší. Dále soudu žalobce vytýkal, že se odmítl zabývat jeho námitkou duplicity nároku bývalé manželky, která jej uplatnila i v exekučním řízení vyvolaném proti ní žalobcem (, spisová značka, ). Žalobce tak dovodil, že ke snížení jeho majetku došlo v důsledku nesprávného úředního postupu obecných soudů ČR ve věci vedené u Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, . Nebýt nezákonných průtahů a dalších nesprávností v tomto soudním řízení u obecných soudů, škoda by mu vůbec nevznikla. Zabýval se i inflací nedoplatku jeho vypořádacího podílu, což dle jeho názoru představuje ztrátu 15 % hodnoty s tím, že již takto přišel o 204 350 Kč. Poukazoval na to, že náklady ve výši 227 201,70 Kč musel zaplatit v soudním řízení, které má povahu judicium duplex. Upozornil na to, že soud žalobu zamítl bez provedení dokazování, přesto, že důkazy k provedení navrhl, a nevzal tak v úvahu žalobcem tvrzené skutečnosti a jím označené důkazy. Navrhl, aby odvolací soud provedl dokazování vyjmenovanými důkazy a aby rozsudek soudu I. stupně změnil tak, aby žalobě vyhověl, popř., aby rozsudek zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k novému řízení.6. Žalovaná u odvolacího jednání odkázala na své vyjádření k žalobě, setrvala na svém zamítavém stanovisku k uplatněnému nároku. Poukázala na to, že neexistuje nic takového jako standardní délka řízení, že každé řízení je třeba posuzovat samostatně podle konkrétních specifik. Pokud žalobce vede řízení o vydání bezdůvodného obohacení, tak to bezdůvodné obohacení není na základě nepřiměřené délky podkladového řízení, ale jeho bezdůvodné obohacení mohlo vzniknout pouze na základě jeho vůle a jeho rozhodnutí byt užívat, a žádnou újmu v tomto duchu nelze přičítat státu. Pokud zde žalobce požaduje náhradu nákladů řízení, tak o těch bylo pravomocně rozhodnuto a nelze se jich domáhat z titulu nesprávného úředního postupu. Zdůraznila, že tvrzená škoda nevznikla žalobci jako důsledek výkonu veřejné moci a že není dána příčinná souvislost mezi škodou a odpovědnostním titulem, který v této věci rovněž neshledala.7. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobce rozsudek soudu I. stupně a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a § 212a o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 1 o.s.ř., a poté bez dalšího dokazování dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.8. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkového stavu, který jednoznačně vyplynul ze žalobních tvrzení obsažených v původní i doplněné žalobě, ale i ze stanoviska žalobce při ú.j. 9.1.2025. V tomto směru je třeba konstatovat, že s ohledem na obsah těchto podání bylo možno uplatněný nárok bez dalšího dokazování zamítnout, neboť již z tvrzení žalobce je zcela zřejmé, že mu nemůže být vyhověno. Soud I. stupně zcela správně uzavřel, že žalobcem uplatněný nárok nelze podřadit pod zákon č. 82/1998 Sb.9. Dle zák. č. 82/1998 Sb. jsou podmínkami vzniku odpovědnosti státu za škodu existence odpovědnostního titulu, a to nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Tyto podmínky musí být splněny zároveň, aby bylo možno odpovědnost státu za škodu vyslovit a náhradu škody přiznat.10. Žalobce požadoval 227 201,70 Kč představující náklady řízení, které musel vynaložit na základě pravomocného rozhodnutí o vypořádání podílového spoluvlastnictví s , tituly před jménem, , jméno FO, a 633 669,42 Kč jako náhradu škody, která měla představovat část jemu přiznaného vypořádacího podílu, který mu dosud nebyl bývalou manželkou vyplacen, když tato proti němu vymáhá cestou započtení bezdůvodné obohacení spočívající v užívání bytu nad rámec jeho spoluvlastnického podílu za období od 7.2.2019 do 16.7.2021 a za spotřebované služby za období od 1.10.2019 do 31.12.2020. Žádný z těchto nároků nelze považovat za majetkovou újmu, kterou by bylo možné požadovat k náhradě od státu dle zák. č. 82/1998 Sb. Nejde o škodu, která by vznikla při výkonu veřejné moci v důsledku jakéhokoliv odpovědnostního titulu.11. Žalobce tvrdí, že má pravomocně přiznanou pohledávku, jejímž dlužníkem je jeho bývalá manželka, vede proti ní exekuční řízení (, spisová značka, a , spisová značka, ), v němž se jmenovaná odvolává na neexistenci pohledávky s ohledem na zápočet a navrhuje odklad a zastavení exekuce. Ani tato skutečnost nemůže na správném závěru soudu I. stupně nic změnit, opět se nejedná o žádné pochybení přičitatelné státu, ale o soukromoprávní jednání žalobce a jeho bývalé manželky.12. Žalobcem tvrzené nároky (na náklady řízení a bezdůvodné obohacení) nejsou újmou vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu, jak již bylo řečeno, nejed