17 Co 265/2025-81 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud I. stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), rozhodl, že žaloba se co do 33 250 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 490 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „Posuzované řízení“).3. V napadeném rozsudku vzal soud I. stupně za prokázané, že žalobkyně předběžně uplatnila nárok na zadostiučinění u žalované dne 24. 7. 2024, žalovaná stanoviskem z 23. 1. 2025 přiznala žalobkyni za nepřiměřenou délku Posuzovaného řízení zadostiučinění ve výši 72 000 Kč. Soud učinil podrobná skutková zjištění o průběhu Posuzovaného řízení, zejména že trvalo 6 let a 4 měsíce (od 25. 6. 2018 do 12. 11. 2024), žalobkyně v Posuzovaném řízení vystupovala jako procesní žalobkyně, procesním žalovaným byl jednatel žalobkyně , jméno FO, a předmětem řízení bylo vydání účetnictví žalobkyně. Žalobkyně se aktivně snažila svým postupem zrychlit řízení, v řízení došlo k průtahům především ve vztahu k prvnímu jednání ve věci, a také ve vztahu k řízení o podané námitce podjatosti soudkyně. V řízení došlo k vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodnutí věci z důvodu podjatosti (námitka podjatosti byla vznesena 18. 5. 2022, předložena nadřízenému soudu 21. 6. 2022, nadřízený soud vrátil věc bez věcného vyřízení dne 28. 7. 2022, když vyžádal doslovný přepis záznamu z jednání ze dne 5. 5. 2022, usnesením ze dne 7. 6. 2023 Vrchní soud v , adresa, rozhodl o vyloučení soudkyně a spis byl vrácen soudu I. stupně dne 26. 6. 2023). Žalobkyně byla subjektem daňové kontroly za červen 2018. Jednatel žalobkyně , jméno FO, řešil absenci účetnictví žalobkyně (aby žalobkyně měla co dokládat , orgán, ) tak, že účetnictví rekonstruoval z elektronické části účetnictví, přičemž měl k dispozici jen část elektronických dokladů. Některé provedené důkazy, včetně předžalobní výzvy z 29. 1. 2025, měl soud za irelevantní.4. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, v platném znění (dále jen OdpŠk). Dospěl k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu dle § 13 OdpŠk, spočívajícímu v nepřiměřené délce Posuzovaného řízení, přičemž pouhé konstatování porušení práva by jako zadostiučinění nepostačovalo, je třeba poskytnout odškodnění v penězích. Dále se soud zabýval výší finančního zadostiučinění, za přiměřenou základní částku považoval 15 000 Kč za rok (tj. 1 250 Kč za jeden měsíc), za první dva roky sníženou na polovinu, s ohledem na to, že řízení nebylo extrémně dlouhé a dle ustálené praxe se při délce řízení do 10 let stanovuje základní částka na samé dolní hranici rozmezí vymezeného judikaturou. Po skutkové, právní ani procesní stránce nebylo řízení složité - předmětem byla žaloba na vydání věci, v řízení nebyl vypracováván znalecký posudek, nebyl tam mezinárodní prvek. V rámci dokazování byly provedeny pouze listinné důkazy, byl vyslechnut jeden svědek. Meritorně byla věc řešena pouze na jednom stupni, počet rozhodování na více stupních soudní soustavy nebyl shledán jako výjimečně vysoký, ani počet procesních rozhodnutí se nevymyká běžnému řízení. Soud z důvodu složitosti řízení neshledal důvody pro modifikaci základní částky. Žalobkyně se na délce řízení podílela mírně pozitivně, když podala stížnost na průtahy, soud z tohoto důvodu zvýšil základní částku o 5 %. Postup soudu se vyznačoval dílčími průtahy, to se ovšem již dostatečně projevilo v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení (srov. usnesení Nejv. soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013), proto z tohoto důvodu soud základní částku nenavýšil. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobkyni, nejde o typ řízení, u nějž se presumuje vyšší význam dle Stanoviska Nejv. soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“). K tvrzení žalobkyně o zkomplikování provádění daňové kontroly žalobkyně tím, že neměla přístup ke svému účetnictví, soud uvedl, že zde byla přerušena příčinná souvislost, kdy podnět k zahájení daňové kontroly podal bývalý jednatel žalobkyně pan , jméno FO, , a nelze tak přičítat zavinění státu, a navíc z účastnické výpovědi jednatele žalobkyně pana , jméno FO, vyplynulo, že účetnictví bylo částečně zrekonstruováno z elektronických podkladů. Proto ve vztahu k žalobkyni nemělo posuzované řízení zvýšený význam a soud základní částku z důvodu významu řízení nijak nemodifikoval. Základní částka zadostiučinění činí za 6 let a 4 měsíce činí 80 000 Kč, po zvýšení o 5 % z důvodu postupu žalobkyně v řízení náleží žalobkyni 84 000 Kč. Vzhledem k tomu, že před podáním žaloby žalovaná uhradila žalobkyni 72 000 Kč, soud žalobkyni přiznal již jen částku 12 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šestiměsíční lhůty pro plnění vyplývající z § 15 OdpŠk, tj. ode dne 25. 1. 2025, od tohoto dne do zaplacení jí náleží úroky z prodlení z částky 12 000 Kč. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.5. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Soud žalobkyni přiznal náhradu v celkové výši 11 490 Kč: za zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč, dále odměnu advokáta dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) ve znění do 31. 12. 2024 ve výši 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč) za 1 úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení), odměnu advokáta dle § 9a odst. 2 písm. a) a.t. ve znění od 1. 1. 2025 (z tarifní hodnoty 12 000 Kč) za 3 úkony právní služby (podání návrhu ve věci samé ze dne 14. 2. 2025, replika ze dne 10. 4. 2025, účast na soudním jednání dne 15. 5. 2025) celkem 4 740 Kč, paušální náhrada hotových výdajů za 1 úkon právní služby dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění do 31. 12. 2024 (300 Kč) a paušální náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 a.t. ve znění od 1. 1. 2025 (3 x 450 Kč). Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za předběžné uplatnění nároku u žalované, resp. za předžalobní výzvu ze dne 29. 1. 2025, když dle § 31 odst. 4 OdpŠk poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu a předžalobní výzva ze dne 29. 1. 2025 byla nadbytečná, když u žalované byl nárok žalobkyně předběžně uplatněn již v roce 2024, přičemž žalovaná tento nárok projednala.6. Žalobkyně podala včasné odvolání proti výrokům II. a III. uvedeného rozsudku. Připomněla, že předmětem Posuzovaného řízení bylo vydání účetnictví žalobkyně za období od 26. 4. 2013 do 14. 3. 2018, které neoprávněně zadržoval , jméno FO, . Absence primárních účetních dokladů představovala pro žalobkyni značné komplikace, což se projevilo i při daňové kontrole zahájené dne 10. 9. 2018. V jejím rámci byla řešena i skutečnost, že účetnictví neoprávněně zadržoval , jméno FO, . Tuto skutečnost měl soud zjistit z protokolu o zahájení daňové kontroly ze dne 10. 9. 2018, kterým žalobkyně význam Posuzovaného řízení dokládala. Dle žalobkyně by měl odvolací soud dokazování touto listinou zopakovat a učinit z ní úplná a správná skutková zjištění. Kdo daňovou kontrolu inicioval, je z pohledu významu Posuzovaného řízení irelevantní. S účetnictvím je spojena celá řada povinností dle různých zákonů, z toho vyplývá, že význam Posuzovaného řízení byl pro žalobkyni značný a základní částka měla být z tohoto důvodu navýšena. Dalším důvodem navýšení základní částky měl být postup orgánů veřejné moci během řízení, je nutné zkoumat, zda postup orgánů veřejné moci odpovídal procesním pravidlům. Závěry rozhodnutí Nejv. soudu sp.zn. 30 Cdo 1240/2013 (na něž odkazuje soud I. stupně) jsou pro tuto věc nepřiléhavé, jednalo se o skutkově odlišnou situaci. Žalobkyně žádá navýšení základní částky z důvodu existence závažné procesní vady, jíž bylo vyloučení soudkyně pro podjatost ve smyslu § 14 odst. 1 o.s.ř., to závažně narušilo důvěru žalobkyně v řádný výkon spravedlnosti. Jde o mimořádnou okolnost, která musí být při stanovení výše zadostiučinění zohledněna, vyplývá to z novější judikatury, která přičítá k tíži státu prodloužení doby řízení nejen vlivem nečinnosti, ale i jinými vadami řízení. Nesprávný je též nákladový výrok, neboť žalobkyni nebyla přiznána náhrada za předžalobní výzvu ze dne 29. 1. 2025. Tato výzva byla zaslána až po projednání nároku u příslušného úřadu, poté, co bylo žalobkyni doručeno stanovisko, kterým , orgán, žalobkyni přiznalo částku 72 000 Kč a současně sdělilo, že mimosoudní projednání věci je ukončené. Předžalobní výzvou žalobkyně upozornila, že od 25. 1. 2025 bude požadovat ze zbylé částky 42 250 Kč i úroky z prodlení,