18 Co 196/2025-164 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni 150 000 Kč (výrok I.). Zároveň zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni 1 350 000 Kč (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni na jejich náhradě 17 000 Kč (výrok III.).2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě podané dne 6. 12. 2023, kterou se žalobkyně domáhala po žalované původně zaplacení částky 10 000 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím Okresního soudu v , místo, č. j. , spisová značka, (dále jen „nezákonné rozhodnutí“), v němž bylo rozhodnuto, že „manželství žalobkyně a , jméno FO, , uzavřené dne 23. 10. 2015 před , tituly před jménem, , jméno FO, , vikářem sboru , právnická osoba, v , adresa, , v modlitebně , právnická osoba, v , místo, , zde není“. O vydání nezákonného rozhodnutí se žalobkyně dozvěděla z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. , číslo, /22, jenž byl žalobkyni doručen dne 1. 5. 2023. Žalobkyně své nároky uplatnila u žalované dne 27. 7. 2023, avšak konstatování porušení práva a poskytnutou omluvu nepovažovala za dostatečnou satisfakci, neboť nezákonným rozhodnutím okresního soudu o neexistenci manželství došlo k rozsáhlým zásahům do práv žalobkyně, a to v mnoha rovinách jejího života.3. Původně se žalobkyně domáhala jen jediného nároku – odškodnění její nemajetkové újmy částku 10 000 000 Kč. Tvrdila, že v důsledku nezákonného rozhodnutí byl otec jejích nezletilých dětí po dobu 18 měsíců zbaven povinnosti platit výživné na nezletilé, v částce min 360 000 Kč, s nímž žalobkyně po rozvodu počítala. V důsledku nezákonného rozhodnutí byla též zrušena dohoda, že manžel bude nerozvedené manželce – žalobkyni hradit výživné, s nímž žalobkyně rovněž počítala. Žalobkyně byla též vyloučena z jednání o vypořádání společného jmění manželů (dále jen SJM), které vlastně nevzniklo. Především však žalobkyně popisovala újmu, kterou jí jako praktikující věřící křesťance nezákonné rozhodnutí způsobilo. Tato újmy byla umocněna též přístupem rozhodujícího soudce a jednáním bývalého manžela, který proti žalobkyni zahájil kampaň.4. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nesporným průběh namítaného řízení s tím, že přistoupila ke konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a žalobkyni se omluvila. Ohledně výživného pro nezletilé děti žalovaná sdělila, že určení a doplacení dlužného výživného se žalobkyně stále může domoci. Pokud jde o výživné na nerozvedenou manželku, žalobkyni tento nárok vznikl na základě dohody s bývalým manželem a nelze najisto postavit, že by bez této dohody žalobkyni nárok vznikl. Rovněž určení neexistence manželství nebrání žalobkyni se domáhat soudního vyřešení majetkových práv ne-manželů při prokázání dobré víry při uzavírání sňatku. S ohledem na výše uvedené měla žalovaná za to, že žalobkyní tvrzená újma nedosahuje takové intenzity, aby odůvodňovala přiznání zadostiučinění v penězích, a omluvu považovala za dostačující.5. Soud I. stupně ve věci rozhodl původně rozsudkem č. j. 47 C 260/2023-72, kterým žalobě vyhověl co do částky 150 000 Kč představující nemajetkovou újmu a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Konstatoval, že rodina poskytovala žalobkyni psychickou a finanční podporu, přičemž případ žalobkyně srovnal s případem odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, když jiný vhodnější případ pro srovnání nenašel. Náhrady škody na dlužném výživném a případně na vypořádání SJM se žalobkyně může domoci v samostatných řízeních.Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, v jehož rámci vzala svou žalobu zpět do částky 8 500 000 Kč.Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 10. 2024, č. j. , spisová značka, , výše popsaným rozsudek zrušil s tím, že soud I. stupně nerozhodl o materiálních nárocích A), B) a C). Soud I. stupně vázán názorem odvolacího soudu vyzval žalobkyni, aby určila a vyčíslila své majetkové a nemajetkové nároky.6. V podání ze dne 10. 12. 2024 žalobkyně žalobní návrh konkretizovala a doplnila. Dodala, že vedle nároku nemateriální újmy uplatňuje další nároky. Jako nárok A) uplatnila majetkovou újmu ve výši 360 000 Kč představující v souhrnu dlužné výživné na nezletilé děti, když s touto částkou by žalobkyně mohla disponovat nebýt nezákonného rozhodnutí. Dne 31. 12. 2021 nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v , místo, č. j. , spisová značka, , kterým byla schválena dohoda rodičů, že nezletilé děti se svěřují do péče matky a že otec je povinen platit na jejich výživu 20 000 Kč měsíčně. V důsledku nezákonného rozsudku otec na výživné přispěl naposledy dne 15. 5. 2022 a od té doby 18 měsíců nehradil již ničeho, protože nebyl nadále považován za otce nezletilých dětí (dle první domněnky, že otcem dětí je manžel). Otcovství bylo určeno až prohlášením rodičů před Okresním soudem v , místo, dne 4. 12. 2023. Žalobkyně tak nemohla hospodařit s částkou ve výši min. 360 000 Kč, ačkoli s ní v hospodaření domácnosti počítala. Bez pomoci nejbližší rodiny by žalobkyně neměla možnost alespoň trochu důstojně žít. Nyní žije spolu se třemi dětmi z jednoho platu učitelky a díky pomoci rodiny a přátel, čerpá příspěvek na bydlení.Jako nárok B) uplatnila výživné na nerozvedenou manželku ve výši 66 962 Kč, když usnesením Okresního soudu v , místo, č. j. , spisová značka, byl schválen smír účastníků, dle kterého se bývalý manžel zavázal přispívat žalobkyni na výživu nerozvedené manželky částkou ve výši 7 300 Kč měsíčně počínaje prosincem 2021 a uhradit nedoplatek ve výši 36 500 Kč. Okamžikem právní moci nezákonného rozhodnutí, tj. 22. 1. 2022, bylo usnesení č. j. , spisová značka, zrušeno a bývalý manžel přestal žalobkyni výživné hradit. Za standardního průběhu by řízení na rozvod manželství trvalo půl roku a žalobkyně by tak na výživném obdržela minimálně 66 962 Kč. I s měsíčními platbami výživného na nerozvedenou manželku žalobkyně počítala v rámci svého hospodaření se svými třemi dětmi.Stran nároku C) uvedla, že nezákonné rozhodnutí zcela vyloučilo žalobkyni z jednání o vypořádání společného jmění manželů, které vzniklo v průběhu sedmi let manželství. Vzhledem k tomu, že manželství dle nezákonného rozhodnutí nevzniklo, nemohlo tedy vzniknout ani SJM. V rámci podání a následně při jednání soudu dne 12. 12. 2024 žalobkyně výslovně uvedla, že stran nároku C) – marného vypořádání SJM, nikdy nepožadovala žádnou konkrétní částku, vždy to chápala jako skutečnost umocňující nemajetkovou újmu žalobkyně z vydaného nezákonného rozhodnutí.Konečně se domáhala nemajetkové újmy ve výši , částka, jako nároku D). Manželství žalobkyně trvalo od 23. 10. 2015 do jeho prohlášení za neplatné, tj. sedm let. Z manželství se narodily tři děti, které jsou dosud nezletilé. Žalobkyně je praktikující věřící křesťanka a členka , právnická osoba, . Nezákonným rozsudkem bylo žalobkyni sděleno, že po dobu sedmi let žila v hříchu, že všechny tři děti byly počaty z hříchu a s tímto vědomím se velmi špatně žije, pokud po celý život jsou zásady křesťanského života ze strany žalobkyně velmi důsledně dodržovány a jsou pro ni jistotou a životní kotvou. Pro dokreslení situace žalobkyně vypsala ustanovení Duchovních zásad , právnická osoba, , které dodržuje a které náhle v důsledku nezákonného rozsudku měla porušovat. Rozsudkem bylo zcela zásadně zasaženo do náboženského vyznání žalobkyně, do jejího náboženského přesvědčení a jistot. Nadto dle , orgán, , právnická osoba, uzavření manželství žalobkyně bylo zcela v souladu se zákonem i vnitřními předpisy , právnická osoba, a soudce rozhodl nesprávně. Žalobkyně žila se svými dětmi v důsledku nezákonného rozhodnutí ve velmi nuzných podmínkách.Ze strany bývalého manžela byla žalobkyně vystavena velmi nelichotivému veřejnému zostuzení. Ten totiž proti žalobkyni zahájil bolestnou kampaň na internetu, kde sliboval sledovatelům radu, jak se vyvázat z manželství bez vypořádání SJM. Do toho žalobkyně musela být oporou svým dětem a brigádně pracovat. Vše dohromady mělo za následek, že žalobkyně musela opakovaně vyhledat odbornou psychologickou pomoc.Žalobkyně též kritizovala ledabylý postup a nepřipravenost soudce, který obrátil život a psychický stav žalobkyně v naprostý chaos, ačkoli věděl, že rozhoduje ve věci věřících křesťanů. Představa, že se v brzké době bude muset opět účastnit řízení před soudem, vyvolává v žalobkyni nepopsatelný strach, který ji zasahuje až fyzicky, stává se úzkostnou.7. Usnesením ze dne 12. 12. 2021, č. j. , spisová značka, , soud I. stupně řízení v části jeho zpětvzetí do částky 8 500 000 Kč se souhlasem žalované podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen o. s. ř.) zastavil.Žalovaná k nárokům žalobkyně uvedla, že stran vypořádání SJM žalobkyně nikdy nepožadovala konkrétní částku a že předmětem řízení bylo toliko zadostiučinění. Nárok na výživné na nezletilé děti byl u žalované samostatně uplatněn dne 12. 9. 2024, nemělo by být proto o něm rozhodováno, další nároky označila za spekulativní.V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smy