19 Co 304/2025-44 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 93 252 Kč ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek (výrok I), žalobu co do částky 13 608,11 Kč, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 105 860,11 Kč od 8. 2. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku od 25. 10. 2024 do 28. 1. 2025 ve výši 2 991,43 Kč zamítl (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 633,82 Kč, a to rovněž v měsíčních splátkách, konkrétně po 300 Kč, se ztrátou výhody splátek (výrok III.).2. Takto rozhodl o nárocích plynoucích žalobkyni z úvěrové smlouvy č. , číslo, uzavřené s žalovaným dne 16. 2. 2024, na jehož základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč se sjednanou úrokovou sazbou 10,99 % ročně, který měl být splácen po 3 156 Kč měsíčně vždy k 9. dni v kalendářním měsíci počínaje 9. 3. 2024; žalobkyně žádala též poplatek za zprostředkování úvěru v částce 2 400 Kč.3. Skutkový stav podrobně popsaný v odstavcích 7 a 8 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně pak tento soud právně posoudil podle ustanovení § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSpotřÚ“). Dovodil, že žalobkyně neprokázala jakékoli zkoumání příjmové ani výdajové stránky poměrů žalovaného.4. Soud I. stupně proto dospěl k právnímu závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy. Žalovanému tak soud I. stupně uložil zaplatit pouze poskytnutou jistinu úvěru po odečtení všech dosavadních plateb, tj. celkem 93 252 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl nečinný, a nebylo tak možné zjistit jeho konkrétní možnosti a poměry, přistoupil soud I. stupně k určení splatnosti ve splátkách po 3 000 Kč, a to s ohledem na povědomí žalovaného o jeho dluhu, původní výši měsíční splátky dle neplatné úvěrové smlouvy i celkovou dlužnou částku. Žádné další nároky z neplatné smlouvy žalobkyni nevznikly, proto byla žaloba ve zbývající části zamítnuta. K zákonnému úroku z prodlení soud I. stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021, s tím, že soud teprve svým rozhodnutím určuje splatnost dluhu, která tak nastává v budoucnu (a nikoli na základě výzvy věřitele).5. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle poměru úspěšnosti ve sporu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) s tím, že i tuto částku uložil žalovanému hradit ve splátkách.6. Proti výroku II. citovaného rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu, v němž byl zamítnut nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 93 252 Kč od 8. 2. 2025 do zaplacení, podala žalobkyně odvolání. Vyslovila názor, že aby bylo možno zamítnout nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, musel by soud dospět k závěru, že nebylo v možnostech žalovaného uhradit dluh na výzvu žalobkyně. Sám soud I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že žalovaný byl v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry. Spotřebitel je nositelem procesní povinnosti tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh. V daném případě žalovaný neunesl důkazní povinnost ohledně svých možností splatit požadovanou částku. I přesto soud I. stupně presumoval neschopnost žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení. Měl však postupovat podle obecného pravidla a přiznat žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení od doby, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a svůj dluh poté nesplnil. Žalobkyně v tomto směru odkázala na rozhodnutí Městského soudu v , adresa, ze dne 31. 7. 2024, č. j. , spisová značka, , Krajského soudu v , adresa, ze dne 7. 1. 2025, č. j. , spisová značka, , Krajského soudu v , adresa, ze dne 1. 10. 2024, sp. zn. , spisová značka, , či Krajského soudu v , adresa, ze dne 14. 1. 2025, č. j. , spisová značka, . Žalobkyně tak navrhla, aby odvolací soud změnil část výroku II. rozsudku soudu I. stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 93 252 Kč od 8. 2. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek. Současně též žalobkyně žádala náhradu nákladů odvolacího řízení.7. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.8. Po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 202 o. s. ř. a contrario), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.) a včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal odvolací soud ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek v napadené části výroku II. ohledně úroku z prodlení a v závislém nákladovém výroku III., jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.9. S ohledem na rozsah odvolacího přezkumu odvolací soud uvádí, že soud I. stupně vyložil ustanovení § 87 ZSpotřÚ konformně s recentní judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, jenž je žalobkyni, jakožto jedné ze stran tamního sporu, nepochybně znám). Nejvyšší soud v této souvislosti dovodil, že ustanovení § 87 ZSpotřÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení s tím, že upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků a nadto v nové době splatnosti – buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené – která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSpotřÚ.10. Na tomto závěru vysloveném v rozsudku Nejvyššího soudu, totiž že věřitel nemůže svou výzvou v dané situaci splatnost závazku přivodit, nemohou ničeho změnit ani žalobkyní předkládaná rozhodnutí soudů nižších stupňů, o nichž lze toliko konstatovat, že jsou s výše citovaným závěrem Nejvyššího soudu ve větším či menším rozporu.11. Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran ani na základě pravomocného rozhodnutí soudu (§ 87 odst. 2 ZSpotřÚ) v předmětné věci k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí nenastala, nemohl tím vzniknout ani nárok žalobkyně na jí současně požadované zákonné úroky z prodlení. Lze doplnit, že stejný závěr plyne také z důvodové zprávy k ustanovení § 87 ZSpotřÚ, jež mimo jiné zdůrazňuje, že pokud by z neplatnosti smlouvy vyplynula povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, není zákonem chráněný spotřebitel povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem – tj. v nově vzniklém období určeném právě samotnými smluvními stranami anebo soudem (viz shora) – a pokud tak činí, nemůže se do prodlení vůbec dostat (dále srov. rozsudky Městského soudu v , adresa, ze dne 12. 10. 2021 č. j. , spisová značka, , ze dne 14. 4. 2022, č. j. , spisová značka, , ze dne 1. 3. 2023 č. j. , spisová značka, , ze dne 19. 6. 2024 č. j. , spisová značka, , či ze dne 5. 2. 2025 č. j. , spisová značka, ). Lze tak uzavřít, že zákon o spotřebitelském úvěru možnost, aby věřitel dostal dlužníka do prodlení na základě výzvy k plnění, vůbec nepřipouští. Je také nutné zdůraznit, že soud I. stupně stanovil výrokem I. odvoláním napadeného rozsudku lhůtu k plnění. Proti tomuto výroku I. žalobkyně odvoláním nebrojila (a dokonce i nyní požadovaný úrok z prodlení požaduje – paradoxně – zaplatit ve stejných měsíčních splátkách), pročež nabyl právní moci, a již z tohoto důvodu je tedy vyloučeno, aby se žalobkyně s úspěchem domáhala rozhodnutí v tom smyslu, že splatnost nastala dříve, tj. již na základě její výzvy k plnění. Za takové situace nemohou námitky týkající se neunesení důkazního břemene žalovaným ve vztahu k jeho majetkovým poměrům obstát.12. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně správného akcesorického nákladového výroku III. Právní moc ostatních výroků (výrok I. a částečně výrok II.) zůstala odvoláním nedotčena (§ 206 odst. 2, 3 o. s. ř.).13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když procesně zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady v souvislosti s odvolacím řízením nevznikly.