20 Co 273/2025-85 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovaného povinným zaplatit žalobci 90 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 29. 11. 2023 do zaplacení a částku 1 200 Kč a na náhradu nákladů řízení ve výši 33 806 Kč a současně mu uložil povinnost zaplatit účet Obvodního soudu pro Prahu 1 doplatek soudního poplatku ve výši 907 Kč. Žalobce se domáhal zaplacení 90 720 Kč z titulu refundace 60% smluvní odměny podle smlouvy účastníků ze dne 26.9.2022 v důsledku ukončení pracovního poměru žalovaným vyhledané kandidátky do konce 4 týdne od jeho započetí. Částku 1 200 Kč požadoval na nákladech na vymáhání pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na sjednanou možnost jeho náhradního plnění, kterou naplnil vyhledáním dalších dvou vhodných kandidátů na pracovní pozici pro žalobce.2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne 26.9.2022 byla mezi účastníky uzavřena smlouva, podle které se žalovaný coby dodavatel zavázal pro žalobci poskytnout personální službu, spočívající ve vyhledání vhodných kandidátů, s nárokem žalovaného na odměnu ve výši 21% hrubé roční mzdy vyhledaného kandidáta, který mu trvá po dobu 12 kalendářních měsíců od prezentování kandidáta, se kterým žalobce jako klient uzavře pracovní poměr. V odstavci s názvem „Garance“ bylo sjednáno, že v případě skončení pracovního poměru mezi klientem a kandidátem během prvních 3 měsíců trvání pracovního poměru z důvodů jiných, než hromadného propouštění či zrušení pracovního místa, se dodavatel zavazuje poskytnout zdarma své služby klientovi za účelem vyhledání nového kandidáta do třech měsíců po skončení pracovního poměru původního kandidáta a „pokud tato náhrada nebude možná, dodavatel refunduje klientovi zaplacenou fakturu za podmínek 60% smluvní odměny při ukončení pracovního poměru kdykoliv v období od začátku 1. týdne do konce 4. týdne od jeho započetí….“. Závěrem si účastníci sjednali, že uvedená dohoda bude podléhat režimu ustanovení občanského zákoníku, především § 2445 a násl. o zprostředkování. Z faktury žalobce ze dne 2.1.2023 a potvrzení , právnická osoba, ze dne 24.3.2025 bylo zjištěno, že žalovaný za služby s názvem „Senior Accountant“ fakturoval částku 182 952 Kč, která mu byla žalobcem dne 1.2.2023 uhrazena. Účastníci neučinili nesporným, že kandidátka , jméno FO, , za kterou byla žalovanému žalobcem vyplacena odměna ve výši 182 952 Kč, ukončila pracovní poměr u žalobce ve zkušební době, tedy v průběhu 4. týdne trvání pracovního poměru. Ze shodného tvrzení účastníků a strukturovaných životopisů , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, bylo dále zjištěno, že žalovaný vyhledal pro žalobce tyto dva kandidáty jako uchazeče na požadovanou pracovní pozici, pracovní poměr však s nimi žalobcem uzavřen nebyl. Předžalobní výzvou ze dne 27.11.2023 vyzval zástupce žalobce k refundaci 60% smluvní odměny v částce 90 720 Kč.3. Po právní stránce soud I. stupně věc zhodnotil podle § 2445 odst.1a § 2447 odst. l zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zprostředkování, v níž si dohodli, že nárok žalovaného na odměnu vzniká až poté, co bude s vyhledaným zájemcem uzavřena pracovní smlouva. Dále si účastníci sjednali v rámci smluvní volnosti, že pokud vyhledaný kandidát ukončí pracovní poměr v určité lhůtě od uzavření pracovní smlouvy, bude část zaplacené smluvní odměny žalobci refundována. Takový případ nastal, neboť žalovaným vyhledaná kandidátka , jméno FO, ukončila pracovní poměr do 4. týdne od jeho uzavření, čímž vznikl žalobci nárok na vrácení 60% z vyplacené odměny, výše této částky nebyla mezi účastníky sporná. Argumentaci žalovaného spočívající v tom, že vyhledal pro žalobce zdarma další dva kandidáty, a proto žalobce nemá nárok na vrácení části zaplacené odměny, soud I. stupně odmítl. Konstatoval, že účelem smlouvy bylo obsazení příslušné pracovní pozice žalboce (Senior Accountant) a žalovaný tento úkol splnil pouze částečně, neboť vyhledaná kandidátka ukončila pracovní poměr ve lhůtě, na kterou pamatuje dohoda účastníků, týkající se vrácení části vyplacené odměny. Dovodil, že žalovaný by se povinnosti vrácení vyplacené odměny zprostil pouze v případě, že by obstaral náhradu, jíž je třeba rozumět stejné plnění, jaké představovalo hlavní závazek žalovaného. Plnou náhradou by tak bylo pouze uzavření pracovní smlouvy s vhodným kandidátem na příslušnou pracovní pozici tak, aby bylo dosaženo účelu smlouvy. Soud I. stupně uzavřel, že žalobci vznikl žalovaný nárok na vrácení části uhrazené odměny, žalobě zcela vyhověl, včetěn částky 1 200 Kč s odkazem na § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb, neboť jde o závazek mezi podnikateli. Žalobci přiznal podle § 142 odst. l zák.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 9. rozsudku. Žalovanému dále s odkazem na 2 odst. 2 zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích uložil povinnost k doplacení neuhrazené části soudního poplatku s odůvodněním, že žalovaný nebyl ve věci úspěšný a žalobce uhradil pouze poplatek za vydání elektronického platebního rozkazu, který nebyl vydán.4. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Namítl shodně jako v řízení před soudem I. stupně, že žalobci nárok na vrácení části odměny nevznikl, neboť mu poskytl v souladu se smluvním ujednáním náhradní plnění a vrácení části odměny bylo sjednáno pouze pro případ, že takové plnění nebude možné. Žalovaný vyhledal pro žalobce dva nové kandidáty a skutečnost, že žalobce s nimi neuzavřel pracovní smlouvy, nemůže jít k jeho tíži, neboť podmínkou náhradního plnění uzavření pracovní smlouvy s novým kandidátem nebylo. Výklad smluvního ujednání, provedený soudem I. stupně, je příliš restriktivní a nerespektuje smluvní volnost účastníků ani skutečný obsah a účel dohody účastníků. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zcela zamítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Ztotožnil se se závěrem soudu I. stupně, že měl-li žalovaný poskytnout náhradu, muselo jít o kvalitativně stejný výsledek činnosti jako v případě původního plnění objednávky. Pod pojmem „vyhledání kandidáta“bylo oběma stranami zjevně zamýšleno vyhledání kandidáta, s nímž bude uzavřena pracovní smlouva, což odpovídá i ustanovení § 2445 odst. l o.z.6. Podle obsahu odvolání uplatnil žalovaný odvolací důvody ve smyslu § 205a odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř. Odvolání však opodstatněným neshledal, neboť plně ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu I. stupně. Odvolací soud souhlasí s výkladem smluvního ujednání účastníků, provedeným soudem I. stupně. Účastníci spolu uzavřeli zprostředkovatelskou smlouvu ve smyslu § 2445 a násl. o.z., kterou si v intencích § 2447 odst. 1 o.z. sjednali, že žalovanému coby zprostředkovateli vznikne nárok na odměnu uzavřením pracovní smlouvy (pracovního poměru) s jím vyhledaným kandidátem. Ve vztahu k tomuto základnímu ujednání je nutno vykládat i ujednání o tzv. náhradním plnění vyhledáním nového zájemce, neboť, jak případně uvedl žalobce, pro naplnění účelu zprostředkovatelské smlouvy musí jít o kvalitativně stejný výsledek činnosti jako při původním plnění. K naplnění povinnosti žalovaného k náhradnímu plnění s nárokem na plnou zprostředkovatelskou odměnu tak mohlo dojít jen v případě, kdyby s nově vyhledaným zájemcem byla žalobcem uzavřena pracovní smlouva. Mezi účastníky však není sporu o tom, že k tomu v daném případě nedošlo a vyhledáním dalších dvou kandidátů žalovaným tak nebyl naplněn účel smlouvy, jímž bylo obsazení pracovního místa žalobce. Soud I. stupně proto správně uzavřel, že žalobce má právo na refundaci 60% zaplacené zprostředkovatelské odměny ve smyslu smluvního ujednání účastníků a tento nárok žalobci správěn přiznal s úrokem z prodlení v souladu s § 1970 o.z. ve výši, odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 3 uvedeného nařízení vlády náleží žalobci také paušální náhrada nákladů, spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.7. Z popsaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o věci samé podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně co do základu správně, nesprávně však určil jejich výši, neboť neakcentoval, že předmětem řízení je částka 91 920 Kč (90 720 Kč + 1 200 Kč) a přehlédl novelizaci § 13 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, účinnou od 1.1.2025. Náhradu nákladů řízení žalobce před soudem I. stupně představuje odměna advokáta ve výši 4 780 Kč (z předmětu řízení 91 920 Kč) za 5 úkonů právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba, věcné vyjádření, účast na jednání) se 3 paušálními náhradami jeho výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném do 31.12.2024 a 2 paušálními náhradami po 450 Kč podle u