20 Co 283/2025-151 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci 258 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 6. 9. 2024 do zaplacení, žalobu ohledně 225 000 Kč s příslušenstvím zamítl, žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 904 Kč a žalobci uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 soudní poplatek za žalobu ve výši 24 150 Kč. Žalobce se po částečném zpětvzetí žaloby domáhal na žalované zaplacení 258 000 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění za dobu nezbytného léčení a 275 000 Kč za trvalé následky na podkladě pojistných událostí (úrazů) podle smlouvy o životním pojištění, uzavřené s právní předchůdkyní žalované , právnická osoba, dne , datum, . Plnění za dobu nezbytného léčení se vázalo k úrazu ze dne , datum, , za něž žalovaná žalobci plnila do 24.12.2022, ačkoliv jeho nezbytné léčení probíhalo až do , datum, . Žalovaná nároky žalobce odmítla s obranou, že veškeré nároky žalobce z pojistné smlouvy z předmětných úrazů již uspokojila.2. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 5. až 15. rozsudku, a po právní stránce věc posoudil podle §§ 555, 556, 2758 odst. l a 2824 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.). Uzavřel, že za trvalé následky úrazu ze dne 11.3.2021 plnila žalovaná žalobci v souladu s oceňovacími tabulkami podle kódu 1122 ve výši 2 %, jeho nárok proto důvodný není a žalobu v tomto rozsahu zamítl. K nároku na zaplacení denního odškodného po dobu nezbytného léčení úrazu ze dne 13. 10. 2022 konstatoval s odkazem na lékařské zprávy, že léčba žalobce byla ukončena až po kontrole dne 17. 3. 2023, neboť se jednalo o případ prodlouženého kostního hojení fraktury. Dovodil, že léčbou je i klidový režim z důvodu řádného zhojení následků utrpěného úrazu a pro posouzení nároku žalobce není rozhodné, že měl další kontrolu až po 3 měsících a nepodstupoval rehabilitace. Podstatné je, že podle vyhodnocení ošetřujícího lékaře na podkladě RTG snímku fraktura žalobce nebyla při kontrole 21. 12. 2022 ještě zhojena, žalobci uložil klidový režim a léčbu ukončil až dne 17. 3. 2023. Soud I. stupně uzavřel, že nezbytné léčení žalobce probíhalo až do 17. 3. 2023 a veškeré případné nejasnosti ve výkladu pojistné smlouvy jsou k tíži žalované, která smluvní ujednání formulovala (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 864/2008). Žalobě proto vyhověl ohledně 258 000 Kč s příslušenstvím, žalobci přiznal podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) poměrnou náhradu nákladů řízení a podle § 4 odst. l písm. a) zákona č. 549/1991 Sb.o soudních poplatcích mu uložil povinnost k úhradě soudního poplatku.3. Proti vyhovujícímu výroku a výrokům souvisejícím podala žalovaná včasné odvolání, v němž s odkazem na odborné vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, setrvala na námitce, že nezbytné léčení předmětného úrazu žalobce trvalo jen do 21.12.2022. Vyjádření ošetřujícího lékaře žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, označila za nedůvěryhodné a účelové, k čemuž poukázala na to, že lékařská zpráva ze dne 21. 12. 2022 byla dodatečně upravována, když v původně předložené zprávě z tohoto data lékař nedoporučil klidový režim ani neuvedl datum příští kontroly. V následně předložené pozměněné lékařské zprávě jsou nově připsány další 2 řádky o možnosti pakloubu, o šetření před námahou a nárazem a o RTG za 3 měsíce. Žalovaná navrhla, aby napadený výrok rozsudku soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl. V rámci odvolacího jednání žalovaná k dotazu uvedla, že netvrdí, že by lékařská zpráva vydaná dne 21. 12. 2022 byla zfalšovaná, byla pouze později ošetřujícím lékařem žalobce doplněna o další dvě věty, tuto zprávu měla k dispozici v obou verzích.4. Žalobce navrhl potvrzení napadených výroků rozsudku soudu I. stupně. Poukázal na to, že soud I. stupně provedl veškeré stranami navržené důkazy a logicky a přesvědčivě je zhodnotil. Nebyl důvod, aby bez dalšího respektoval odborné vyjádření interního konzultanta žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , které nemá formu znaleckého posudku, jehož provedení žalovaná ani nežádala. Spornou otázkou tu byl samotný výklad pojmu „nezbytná doba léčení“, obsaženého v pojistných podmínkách, a do těchto podmínek nepromítnutá interní metodika žalované, citovaná , tituly před jménem, , jméno FO, , žalobce ani soud nezavazuje. , tituly před jménem, , jméno FO, činí ve svém závěru výklad obsahu smluvních práv a povinností žalobce a žalované z pojistné smlouvy, což by mu ani jako znalci v rámci znalecké činnosti nepříslušelo a soud I. stupně správně uvedl, že výkladové nejasnosti smlouvy, uzavřené se spotřebitelem, jdou k tíži žalované pojišťovny.5. Z obsahu odvolání žalované lze dovodit uplatnění odvolacího důvodu ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal v intencích § 212, § 212a o.s.ř. napadené výroky rozsudku soudu I. stupně, včetně předcházejícího řízení, odvolání však neshledal důvodným.6. Žalovaná v rámci odvolacího řízení vysvětlila, že nezpochybňuje věrohodnost důkazního prostředku – lékařské zprávy ze dne 21. 12. 2022, ve smyslu § 205a písm. c) o. s. ř., vytýká tedy soudu I. stupně nesprávné zhodnocení důkazů, zejména žalobcem předložených lékařských zpráv. Odvolací soud proto v souladu s § 213 odst. 2 zopakoval důkaz lékařskou zprávou ošetřujícího lékaře žalobce ze dne 21. 12. 2022 v obou jejích verzích (založené v xeroxové kopii na č. l. 30 a na č. l. 55 spisu) spolu s lékařskými zprávami ošetřujícího lékaře žalobce ze dne 17. 3. 2023 a 7. 4. 2023. Originály těchto zpráv žádná ze stran nepředložila a odvolací soud konstatuje, že lékařská zpráva ze dne 21. 12. 2022 ve verzi, založené na č. l. 30 spisu na konci listu je velmi obtížně čitelná a není zřejmé, zda je ofotografovaná celá, nicméně i z ní se však podává závěr „žebro ve stejném postavení bez jasným zn. hojení“. Pokud by i ošetřující lékař žalobce tuto zprávu posléze doplnil o doporučení „šetřit před námahou a úrazem“ a datum RTG (rentgenu) za 3 měsíce, nemění to nic její věrohodnosti s přihlédnutím k následným úkonům. Z lékařské zprávy ze dne 17. 3. 2023 je zřejmé, že kontrola tohoto dne proběhla a až tehdy bylo konstatováno ukončení léčby a ve zprávě ze dne 7. 4. 2023 ošetřující lékař žalobce vysvětlil, že při kontrole dne 21. 12. 2022 přetrvávala u pacienta bolestivá klinika a na RTG nebyly patrné známky hojení. Fraktura evidentně nebyla zhojena a léčbu nebylo možno ukončit.7. Odvolací soud proto na základě opakovaného dokazování neshledal důvod k tomu, aby se odchýlil od hodnocení jeho výsledků soudem I. stupně. Zjištění z odborného vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, , provedeného pro žalovanou v rámci šetření pojistné události, nelze přisuzovat zásadní význam. Z tohoto vyjádření není zřejmé, zda žalobce osobně vyšetřil a není na odborném konzultantovi, aby prováděl výklad smluvních podmínek pojistné smlouvy, který vyjádření především obsahuje. Soud I. stupně případně dovodil, že dobou nezbytného léčení je nutno rozumět i dobu klidového režimu, pokud nejsou následky úrazu zcela zhojeny, a správně při zkoumání této doby vyšel z citovaných lékařských zpráv ošetřujícího lékaře žalobce, z nichž jednoznačně vyplývá stav pacienta ke dni kontroly. Žalobce též případně připomněl, že daný pojen je třeba vyložit ve prospěch žalobce coby spotřebitele (§ 1812 odst. 1 o.z., shodně § 55 odst. 3 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013). Z hlediska právního posouzení nároku žalobce je nutno akcentovat, že vychází ze smlouvy, uzavřené , datum, a ve smyslu § 2028 odst. 3 o.z. se proto řídí § 60 odst. l zákona č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě ve znění, účinném do 31.12.2013 (Z úrazového pojištění poskytne pojistitel pojistné plnění ve výši stanovené v pojistné smlouvě, došlo-li k úrazu pojištěného). Omyl soudu I. stupně v právním posouzení věci však neměl žádný vliv na věcnou správnou rozhodnutí.8. Z popsaných důvodů odvolací soud vyhovující výrok rozsudku soudu I. stupně, včetně výroků souvisejících, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. V odvolacím řízení plně procesně úspěšný žalobce má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tuto náhradu představuje odměna advokáta, stanovená podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) z merita věci 258 000 Kč po 9 340 Kč s paušální náhradou hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % náhradou za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) ve výši 4 120,20 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.