21 Co 135/2025-1003 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 428 656,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 447 476,90 Kč od 18. 6. 2019 do 5. 1. 2021 a z částky 428 656,90 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení (výrok I), uložil žalobkyni zaplatit žalované částku 18 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 31. 12. 2020 do zaplacení (výrok II) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 200 Kč (výrok II).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 428 656,90 Kč s příslušenstvím jako zvláštní odměny obchodního zástupce podle § 2514 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“) s tvrzením, že pro žalovanou vykonávala činnost tzv. vázaného pojišťovacího zprostředkovatele podle smlouvy o výhradním obchodním zastoupení ze dne 16. 12. 2013 (dále též „Smlouva“ či „předmětná Smlouva“). Smlouva byla ukončena dne 2. 4. 2019. Zvláštní odměnu požadovala žalobkyně podle čl. X. Smlouvy ve výši 10 % z ročního průměru odměn získaných žalobkyní během let 2014 až 2018 po odečtení částky 18 820 Kč, která představovala pohledávku žalované za žalobkyní z titulu vrácení provizí a kterou žalobkyně jednostranně započetla oproti své pohledávce za žalovanou, jejíhož zaplacení se domáhala podanou žalobou.3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznávala. Sporovala, že žalobkyni nárok na zvláštní odměnu vznikl. Namítla, že nebyly splněny podmínky čl. X. Smlouvy, neboť k ukončení obchodního zastoupení došlo proto, že se žalobkyně rozhodla neuzavřít s žalobkyní další spolupráci pro její neuspokojivé výsledky (dlouhodobě evidovala pokles pojistného kmene), žalobkyně dále porušila své povinnosti ze Smlouvy, pro které by byla žalovaná oprávněna od ní odstoupit.4. Žalovaná vznesla vzájemnou žalobu na zaplacení částky 18 820 Kč s příslušenstvím, jež představovala nárok na vrácení provizí v důsledku storen klientů (čl. VIII. bod 1 Smlouvy).5. Žalobkyně nárok vznesený vzájemnou žalobou sporovala s argumentací, že není řádně doložen vznik nároku na storno u jednotlivých pojistných smluv, vznesla též námitku promlčení.6. Soud prvního stupně rozhodl v pořadí druhým rozsudkem, když jeho rozsudek ze dne 8. 12. 2022, č. j. 9 C 14/2021-365, kterým žalobu taktéž zamítl a vyhověl vzájemné žalobě, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2023, č. j. , spisová značka, .7. Odvolací soud ve zmíněném zrušovacím usnesení učinil dílčí závěr, že v projednávané věci nepřichází v úvahu aplikace § 2517 písm. a) o. z., neboť žalovaná jako zastoupený formálně se žalobkyní jako obchodním zástupcem smlouvu o obchodním zastoupená neukončila pro takové porušení povinnosti žalobkyní, které by žalovanou opravňovalo od smlouvy odstoupit. K zániku Smlouvy došlo zánikem oprávnění žalobkyně vykonávat činnost vázaného zástupce pro žalovanou, která využila skutečnosti, že namísto zákona č. 38/2004 Sb. začal platit zákon č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění, který stanovil pro osoby, které byly oprávněny provozovat zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví podle zákona č. 38/2004 Sb. povinnost, aby byly do 1. 4. 2019 registrovány v registru ČNB, a to na základě oznámení zastoupeného, což žalovaná neučinila. Odvolací soud dále učinil dílčí závěr, že ustanovení čl. X. Smlouvy se odchyluje od § 2514 odst. 1 o. z. v neprospěch obchodního zástupce, a proto se k němu podle § 2519 odst. 2 o. z. nepřihlíží.8. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby žalobkyni vyzval podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení, že žalované získala nové zákazníky či významně rozvinula obchod s dosavadními zákazníky a že právě z těchto obchodů má žalovaná dosud podstatné výhody, a dále že placení zvláštní odměny je spravedlivé ve smyslu § 2514 odst. 1 písm. b). Teprve následně se měl zabývat též výší požadované zvláštní odměny.9. Soud prvního stupně se měl dále znovu zabývat vzájemnou žalobou a vyzvat žalovanou postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení, z čeho sestává částka 18 820 Kč, z kterých konkrétních pojistných smluv mají vyplývat jednotlivé dílčí nároky, o jaké smlouvy se jednalo, kdy byly uzavřeny, kdy a z jakého důvodu došlo k jejich ukončení, jaká je doba tzv. odpovědnosti za storno.10. Soud prvního stupně v souladu se závazným pokynem odvolacího soudu vyzval žalobkyni i žalovanou k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Doplněná skutková tvrzení žalobkyně popsal v odst. 10 svého rozsudku, doplněná skutková tvrzení žalované popsal v odst. 11 svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje.11. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování učinil skutková zjištění, která podrobně popsal v odst. 15 až 33 svého rozsudku, na něž odvolací soud opět v zájmu stručnosti odkazuje.12. V odst. 34 a 35 vysvětlil, proč některé důkazy neprovedl, zejména proč neprovedl důkaz „fasciklem“ listin předloženým žalobkyní a proč nevyzval žalovanou v rámci vysvětlovací povinnosti k předložení sestavy aktivních klientů včetně finančního ohodnocení kmene po žalobkyni od roku 2018 a sestavy storno provizí od roku 2018.13. Učinil skutkový závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 16. 12. 2013 uzavřena smlouva o výhradním obchodním zastoupení č. , číslo, , kterou se žalobkyně jako vázaný pojišťovací zprostředkovatel zavázala pro žalovanou vyhledávat zájemce o pojištění a uzavírat s nimi jejím jménem a na její účet pojistné smlouvy, za což žalobkyni náležela provize. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s účinností od, Anonymizováno, 1. 1. 2014. Smlouva byla ukončena dne 2. 4. 2019. Žalobkyně uzavřela dne 1. 4. 2019 se společností , právnická osoba, smlouvu o spolupráci, v níž se zavázala jako vázaný zástupce podle zákona č. 170/1998 Sb., o distribuci pojištění a zajištění jednat jménem a na účet , právnická osoba, a realizovat dohodnuté činnosti při zprostředkování pojištění. Žalobkyně požadovala zvláštní odměnu ve výši 10 % z ročního průměru odměn získaných žalobkyní během let 2014 až 2018, a to podle článku X. Smlouvy. V období let 2017 až 2019 odevzdala žalobkyně žalované 11 pojistných smluv na povinné ručení později než 2 pracovní dny po jejich uzavření. Škodný průběh v kategorii majetkových pojistných smluv zprostředkovaných žalobkyní v období od dubna 2016 do března 2019 činil 76,06 %. Pojistný kmen žalobkyně na počátku spolupráce se žalovanou (v období let 2010 až 2015) konstantně rostl. Žalobkyni byla v roce 2010 dána do péče část pojistného kmene pana , FO2, , jejího tehdejšího manžela, který dočasně, v souvislosti s přechodem na manažerskou pozici u žalované, nemohl uzavírat nové smlouvy jako obchodník, na počátku roku 2014 činila hodnota kmene 11 460 502 Kč, v září 2015 kmen dosahoval hodnoty 12 748 742 Kč, po rozdělení kmene mezi žalobkyni a , FO2, v říjnu 2015 činila hodnota pojistného kmene cca 7 000 000 Kč. Od té doby docházelo k soustavnému poklesu hodnoty pojistného kmene žalobkyně, v prosinci 2018 dosahovala hodnota pojistného kmene žalobkyně 3 784 134 Kč. Ke konci spolupráce spadla hodnota pojistného kmene žalobkyně až na 2 200 000 Kč, což byl problém. Po odchodu žalobkyně byl kmen předán na tzv. fiktiv.14. Žalobkyni v průběhu spolupráce se žalovanou „přivedla“ klienty , společnost, a , společnost 2, . Klienty , jméno FO, (, právnická osoba, a , jméno FO, ), , jméno FO, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, získal pan , FO2, , který se o ně také staral, i když smlouvy podepisovala žalobkyně. Pojistná smlouva s klientem , jméno FO, byla uzavřena již v roce 2008 panem , FO2, . V řízení nebylo prokázáno, že by v souvislosti s rozvodem manželů , jméno FO, začalo docházet k přepracování pojistných smluv žalobkyně či že by p. , FO2, obcházel její tipaře a nabízel jim dvojnásobnou odměnu.15. Pokud se jedná o vzájemnou žalobu, vzal soud prvního stupně za prokázané, že nárok na vrácení provizí v důsledku storna pojistných smluv žalované vznikl u 29 pojistných smluv a výše dluhu je dána součtem záporných a kladných provizí dle předloženého výstupu ze získatelského účtu , název, generovaného vnitřním systémem žalované.16. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 2514, § 2515, § 2517 písm. a), § 2519 odst. 2 o. z., dále podle § 609 a § 610 o. z., a také podle zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění (dále „zákon o distribuci pojištění“).17. Nejprve se zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro získání zvláštní odměny ve smyslu § 2514 odst. 1 o. z. Vyšel ze závazného právního názoru odvolacího soudu, že nelze aplikovat § 2517 písm. a) o. z. ani přihlížet k článku X. Smlouvy.18. Uvedl, že principem zvláštní odměny obchodního zástupce podle § 2514 o. z. je, že zastoupený získává a opakuje výhody, které byly dosaženy spoluprací se zástupcem i po ukončení obchodního zastoupení. Obchodní zástupce tak musí prokázat, že zastoupenému zí