25 Co 225/2025-145 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu zamítl ohledně požadavku na zaplacení částky 10 197 038,96 Kč (I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (II).2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce domáhal jednak uhrazení specifikovaných úroků ze specifikovaných částek ve výši 147 038,96 Kč, dále odškodnění majetkové škody ve formě nezákonné pořádkové pokuty ve výši 50 000 Kč a zaplacených nákladů exekučního řízení a též nemajetkové újmy ve výši 10 000 000 Kč. Uvedené odůvodnil tím, že byl rozhodnutím , orgán, ze dne 7. 8. 2018 obviněn ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3, 4 písm. b) trestního zákona a posléze na něj byla podána obžaloba. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. , spisová značka, byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření, přičemž stížnost Okresního státního zastupitelství byla usnesením Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, zamítnuta. Následně státní zástupce obdržel usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 1. 10. 2021, jímž bylo rozhodnuto o zrušení usnesení , orgán, ze dne 7. 8. 2018. Dalším usnesením , orgán, ze dne 11. 1. 2023 však bylo opětovně zahájeno trestní stíhání žalobce pro stejnou věc, přičemž usnesením ze dne 2. 2. 2023 byla věc odložena. V souvislosti s počátkem trestního stíhání byl vydán příkaz k zajištění částky 392 239 Kč, tato částka byla žalobci vrácena až usnesením ze dne 13. 6. 2023 a připsána na jeho účet dne 27. 6. 2023. Nemajetkovou újmu pak žalobce požadoval s ohledem na zásah do jeho osobnostních práv, a to dopadu do rodinného života i jeho blízkých a hrozící trestní sazbu.3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska s žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným, že žalobce u ní dne 11. 10. 2023 uplatnil nárok na odškodnění ve výši celkem 10 213 662 Kč, představující jednak srážky, náklady exekuce, uložené pořádkové pokuty a nemajetkovou újmu. K projednání žádosti došlo dne 29. 1. 2024, kdy žalovaná uzavřela věc tak, že předběžné projednání bylo bez možnosti věcného vyřízení ukončeno, neboť žalobce řádným způsobem přes výzvu neprokázal vznik odpovědnostního titulu, vznik škody, jakož i příčinnou souvislost mezi těmito. Posléze žalovaná vznesla námitku promlčení žalobcem uplatněného nároku.4. Po provedeném řízení a dokazování soud prvního stupně uzavřel, že usnesením , orgán, , funkce, , název, v , adresa, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin zpronevěry podle § 206 odst. 2, 3, 4 písm. b) trestního zákona a podvod podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákona. Následně usnesením Okresního státního zastupitelství v , adresa, ze dne 2. 2. 2023 bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 11. 1. 2023 zrušeno, neboť trestní stíhání nebylo odůvodněné a věc byla odložena, protože se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující k zahájení trestního stíhání žalobce. Usnesení o odložení věci nabylo právní moci dne 15. 4. 2023. V průběhu řízení bylo na srážkách na platu žalobce za období od prosince 2018 do června 2020 zajištěno 392 239 Kč, přičemž tato částka byla žalobci na účet vrácena dne 27. 6. 2023. V průběhu řízení byly žalobci uloženy dvě pořádkové pokuty, a to ve výši 15 000 Kč a ve výši 25 000 Kč, neboť žalobce se nedostavil k výslechu. Žalobce uplatnil svůj nárok na odškodnění nemajetkové a majetkové újmy u žalované dne 11. 10. 2023, žalovaná tento jeho nárok projednala dne 29. 1. 2024 a žalobci sdělila, že jeho žádosti nemůže vyhovět.5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně aplikoval § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti státu za škodu“), jakož i § 14, § 15, § 7, § 8, § 31, § 32 a § 35 tohoto zákona.6. Posléze uzavřel, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem představovanou předběžným uplatněním nároku u žalované. Jedná-li se pak o jeho nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, zabýval se v souvislosti se vznesenou námitkou promlčení tohoto nároku ze strany žalované, předně tím, zda je či není tento nárok promlčen. Uzavřel, že předmětné nezákonné trestní stíhání bylo pravomocně skončeno dne 15. 4. 2023, kdy nabylo právní moci usnesení o odložení věci, přičemž ode dne následujícího od tohoto data počala běžet šestiměsíční promlčecí doba. V tomto smyslu pak poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Dovodil, že bez stavění lhůty by promlčecí doba uplynula dle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu za škodu dne 16. 10. 2023. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 11. 10. 2023, přičemž doba předběžného projednání nároku žalovanou, a to maximálně šest měsíců se do běhu lhůty nezapočítává. Žalovaná pak v šestiměsíční zákonné lhůtě uplatnění žalobce projednala, a to dne 29. 1. 2024, kdy ode dne následujícího opět začala promlčecí lhůta běžet. Žalobci tedy na uplatnění nároku u soudu zbývalo z promlčecí lhůty 5 dnů. Promlčecí lhůta žalobci skončila dne 5. 2. 2024, žalobce však žalobu u soudu podal až dne 11. 4. 2024. Na základě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že tento nárok žalobce je promlčen.7. Současně se zabýval tím, zda námitka promlčení vznesená žalovanou nebyla vznesena v rozporu s dobrými mravy. Dovodil však, že žalobce žádné takové skutečnosti netvrdil, současně byl zastoupen advokátem, o němž, jako o profesionálovi, bylo lze předpokládat, že mu je známo procesní právo a běh promlčecích dob. Konstatoval dále, že šestiměsíční promlčecí lhůta uvedená v § 32 odst. 3 zákona odpovědnosti státu za škodu je poměrně přísná, avšak je třeba ji respektovat a současně pečlivě zvažovat, zda tu jsou či nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o případném rozporu námitky promlčení s dobrými mravy. V souladu s judikaturou soudů dovodil, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo neuplatnil včas. V dané věci byl žalobce o odložení jeho trestního stíhání vyrozuměn nejpozději k datu 15. 4. 2023, kdy usnesení o odložení věci nabylo právní moci a v souvislosti s tím musel být srozuměn i s domněnkou nemajetkové újmy. Nic mu proto nebránilo v uplatnění jeho nároku vůči státu již v té době. Žalobce tak však učinil, až se značným odstupem doby. Soud prvního stupně proto uzavřel, že za dané situace nelze považovat vznesenou námitku promlčení ze strany žalované v rozporu s dobrými mravy, neboť to byl žalobce, který si svým přístupem zcela sám zavinil uplynutí promlčecí doby. Uzavřel, že nárok žalobce na nemajetkovou újmu ve výši 10 000 000 Kč není důvodný, neboť je promlčený a v tomto ohledu žalobu zamítl.8. Jedná-li se pak o nárok žalobce na odškodnění majetkové újmy za nezákonné trestní stíhání, a sice úroky z prodlení ze srážek z platu, soud prvního stupně dovodil, že aby v daném případě byl dán odpovědnostní titul, je třeba, aby nezákonné rozhodnutí na podkladě, něhož docházelo ke srážkám z platu u žalobce bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Zkonstatoval, že usnesením Okresního státního zastupitelství v , adresa, bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 11. 1. 2023 zrušeno, neboť trestní stíhání nebylo odůvodněno a věc byla odložena. Dovodil tak, že usnesení o zahájení trestního stíhání je ve smyslu § 8 odst. 1 zákona odpovědnosti státu za škodu nezákonným rozhodnutím, z něhož lze nárokovat odpovědnost státu za škodu. Následně se pak zabýval tím, zda v souvislosti s tímto nezákonným trestním stíháním žalobci vznikla majetková újma. Posléze však uzavřel, že žalobce tuto přes poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tuto majetkovou újmu netvrdil a ani nedoložil. Částka, která byla žalobci sražena, a to ve výši 392 239 Kč, mu totiž byla připsána zpět na účet dne 27. 6. 2023.9. Jedná-li se pak o úroky z prodlení z této částky tak, jak je žalobce požadoval, soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce netvrdil, natož aby prokázal, že měl v úmyslu jednotlivé částky uložit na spořicí účet, do podílových fondů či podobně a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu uzavřel, že požaduje-li žalobce jako poškozený ušlé úroky z neoprávněně zadržených peněz, je na něm, aby prokázal, že měl úmysl tyto finanční prostředky skutečně zhodnotit. Odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z peněz by byla totiž dána pouze tehdy, pokud by žalobci v d