28 Co 249/2025-67 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 86 875 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a žalobci uložil zaplatit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky jako náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobce tvrdil, že původní řízení bylo zahájeno dne 8. 9. 2017 a skončilo dne 8. 7. 2024, trvalo tedy necelých 7 let. V tomto řízení se žalobce domáhal náhrady újmy na zdraví a náhrady nemajetkové újmy. Žalovaná se v původním řízení žalobce snažila poškodit, uplatnila námitku promlčení a nechtěla vyplatit přiznanou částku, což vedlo k zahájení exekučního řízení. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, potvrdila, že dne 16. 7. 2024 žalobce u ní uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle odškodňovacího zákona. Poukazovala na složitost řízení po stránce skutkové i právní a na vyšší význam původního řízení pro žalobce a upozornila na jeho podíl na délce původního řízení. Žalovaná z tohoto titulu žalobci již vyplatila částku 83 125 Kč jako zadostiučinění.3. Soud prvního stupně z nesporných tvrzení účastníků vzal za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok dne 16. 7. 2024 a ten byl vypořádán stanoviskem žalované ze dne 23. 9. 2024, v němž žalovaná konstatovala existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Okresního soudu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a přiznala žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 83 125 Kč a tato částka byla žalobci vyplacena v zákonné lhůtě.4. Soud prvního stupně provedl dokazování obsahem spisu Okresního soudu , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , které shrnul v odstavci 6. odůvodnění napadeného rozsudku, tato zjištění nebyla sporována a odvolací soud z nich rovněž vychází. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména Stanovisko ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dále na čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“, a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.5. Soud prvního stupně především vymezil rozhodné období, které počalo dne 8. 9. 2017, kdy byla doručena žaloba a skončilo dne 8. 7. 2024, kdy nabylo právní moci rozhodnutí dovolacího soudu a posuzované řízení tak trvalo 6 let a 10 měsíců. Namítané řízení probíhalo opakovaně na všech třech stupních soudní soustavy a rovněž u Ústavního soudu, což samo o sobě prodloužilo délku tohoto řízení. Po hmotněprávní, procesní i skutkové stránce byla věc obtížná, neboť předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy na zdraví. Je všeobecně známou skutečností, že takové spory patří mezi nejsložitější spory projednávané civilními soudy. V namítaném řízení byly vypracovány znalecké posudky a slyšeni znalci, slyšeni svědci a prováděny listinné důkazy. Musela být dána výzva k doplnění žaloby, bylo rozhodováno o nákladech státu a o opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně se zabýval tím, proč byla v namítaném řízení věc projednávána na více stupních soudní soustavy a uzavřel, že v jednom případě došlo k nerespektování ustálené judikatury dovolacího soudu ze strany soudu. Žalobce se na celkové délce původního řízení podílel ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. Na počátku řízení byl průtah 9 měsíců od 5. 12. 2017 do 4. 9. 2018, kdy soud čekal na předložení znaleckého posudku od žalobce, který byl zastoupen advokátem. Soud prvního stupně nezjistil, že by se žalobce snažil řízení urychlit. Význam řízení byl pro žalobce velmi vysoký, neboť šlo o spor o náhradu nemajetkové újmy na zdraví a zvýšený význam se proto presumuje. V namítaném řízení si soudy musely být vědomy nepříznivého zdravotního stavu žalobce, což rovněž svědčí o vyšším významu tohoto řízení pro něho. Žalobce nedotvrdil individuální význam řízení pro něho a z toho vyplývající konkrétní újmu, která by mu vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a umocňovala zásah do jeho života. Soud prvního stupně nepřehlédl, že žalobce v žalobě zdůrazňoval, že řízení zhoršovalo jeho zdravotní stav, ale k tomu nepřihlížel, neboť žalobce tvrdil zhoršení tohoto zdravotního stavu v důsledku samotného vedení původního řízení, ale nikoliv jeho délky. Pokud jde o činnost soudu, v posuzovaném řízení nebyly shledány žádné průtahy, tedy období nečinnosti, s výjimkou drobného průtahu s dodáním znaleckého posudku znalce , jméno FO, , který jej měl dodat do 31. 5. 2021 a dodal ho dne 10. 6. 2021. Soud prvního stupně však přihlédl k postupu soudu odvolacího, který nerespektoval ustálenou judikaturu dovolacího soudu. Soud prvního stupně zdůraznil, že není soudem revizním ve vztahu k namítanému řízení, proto neprováděl dokazování, které se mělo týkat žalobcem tvrzeného zlovolného jednání žalované vůči němu. Soud prvního stupně uzavřel, že v namítaném řízení došlo ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ k nesprávnému úřednímu postupu, a tedy k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobci vznikla nemajetková újma, která se předpokládá. Požadavek žalobce na odškodnění v penězích, je co do základu oprávněný. S odkazem na § 31a odst. 3 OdpŠk shledal soud prvního stupně přiměřeným odškodnit žalobce částkou 61 250 Kč. Za každý rok řízení je přiměřená částka 15 000 Kč, za první dva roky polovina. Vyšší částka za rok řízení nebyla přiznána, neboť namítané řízení nebylo shledáno extrémně dlouhým. Soud prvního stupně nenavyšoval základní částku s ohledem na měnící se hospodářské poměry, jak požadoval žalobce, k tomu neprováděl dokazování a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu k této problematice se vztahující, kterou specifikoval v odstavci 33. odůvodnění napadeného rozsudku.6. Základní částku ve výši 88 500 Kč soud prvního stupně ponížil o 30 % z důvodu složitosti skutkové, hmotněprávní a procesní namítaného řízení a dále jí ponížil o 30 % z důvodu počtu instancí, které se na vyřízení věci podílely. Dále ještě částku ponížil o 5 % z důvodu podílu žalobce na celkové délce řízení a o 5 % jí navýšil z důvodu postupu soudů, které nerespektovaly ustálenou judikaturu a navýšil ji o 30 % z důvodu vysokého významu namítaného řízení pro žalobce. Ve výsledku došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 30 %, tedy na částku 61 250 Kč. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalovaná dobrovolně žalobci plnila z tohoto titulu 83 125 Kč ve lhůtě podle § 15 odst. 1 OdpŠk, a proto žalobu zamítl, přičemž o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.7. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Žalobce akcentoval, že v řízení vedeném u Okresního soudu , adresa, pod sp. zn. 39C 248/2017 Česká republika jako žalovaná vznesla námitku promlčení ve vztahu k nároku na náhradu škody na zdraví, ač tento nárok promlčen nebyl s úmyslem ho poškodit. Česká republika poté, kdy v průběhu řízení ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 9. 6. 2021 věděla, že i při aplikaci vyhlášky č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění by žalobci příslušela náhrada ve výši 144 000 Kč, neodškodnila žalobce částkou alespoň v této výši v mezidobí od výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, soudem prvního stupně do vyhlášení rozsudku dne 10. 8. 2023, ač pro zadržování částky nebyl důvod. Po vyhlášení rozsudku, proti němuž žalovaná nepodala odvolání, se zdráhala žalobci vyplatit částku 144 000 Kč s tím, že jí vyplatí insolvenčnímu správci a měla tak v úmyslu žalobci ublížit. Tuto částku žalobce vymohl až na základě exekuce. Žalovaná v namítaném řízení věděla, že uplatněná námitka promlčení nemůže být úspěšná, přesto ji uplatnila, aby žalobce poškodila a jednala obstrukčně a chovala v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu. To vše se dělo za situace, kdy žalované bylo známo, že žalobce není po psychické stránce zdráv a že ho takové chování poškozuje. Žalobce namítal, že původní řízení nebylo složité, soudy však konaly velice podivně. Žalobce zdůraznil, že Ústavní soud opakovaně rušil rozhodnutí dovolacího senátu , číslo, Nejvyššího soudu, ke krému napadají věci náhrad. Soud prvního stupně nesprávně určil základní výši přiznané částky za rok řízení. Od přijetí Stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 uplynulo 12 let a došlo k významné změně ekonomických poměrů. Je na odvolacím soudu, aby zvážil, jak má být základní částka navýšena, přičemž otázka nezní zda, ale jak. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a