29 Co 278/2025-77 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví vyhověl žalobě a uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku 43 810 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 43 810 Kč od 26. 12. 2024, Anonymizováno, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalovanému pak ještě uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 24 053 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok II).2. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení toho, co za něj plnila v souvislosti s dopravní nehodou ze dne 4. 3. 2024. V jeho jednání, kdy bez důvodu zřetele hodného opustil místo dopravní nehody, shledala důvod, pro který jí zákon umožňuje požadovat náhradu pojistného plnění vyplaceného poškozené (zákonný regres). Soud I. stupně vyšel z nesporných skutečností, že vozidlo žalovaného značky , název, , RZ , SPZ, bylo pojištěno na základě smlouvy č. , číslo, u žalující pojišťovny povinným pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalovaný jako řidič s tímto vozidlem způsobil dne 4. 3. 2024 dopravní nehodu, bočně se střetl s protijedoucím vozidlem značky , název, RZ , SPZ, , které řídila , jméno FO, (dále jen „poškozená“). Žalovaný porušil dopravní předpisy při nebezpečném předjíždění několika vozidel. Po střetu pokračoval v jízdě. Nepodrobil se zkoušce na přítomnost alkoholu a jiných psychotropních látek v krvi. Za toto jednání byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 47 odst. 2, písm. a), odst. 3, písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro porušení povinnosti neprodleně zastavit vozidlo a oznámit v případech stanovených zákonem nehodu , orgán, , poskytnout zraněné osobě podle svých schopností první pomoc a přivolat ke zraněné osobě záchrannou službu Žalobkyně jako pojistitel vyplatila z titulu pojistné smlouvy za žalovaného náhradu škody způsobené touto nehodou poškozené , jméno FO, v částce 43 810 Kč za opravu jejího poškozeného vozidla.3. Soud I. stupně nepřisvědčil obraně žalovaného spočívající v tvrzení, že zastavení na místě nehody nebylo kvůli provozu možné. Žalovaný se domníval, že si s protijedoucím vozidlem pouze vzájemně urazili boční zrcátka, že se tedy jednalo o škodu do 100 000 Kč, a proto , orgán, nemusel volat. Zastavil asi o 500 m dále. Dojel za ním svědek nehody, sdělil mu, že má nehodu nafilmovanou a že záznam předá , orgán, a poškozené. Z toho žalovaný usoudil, že na záznamu je registrační značka jeho vozu. Žádné další kontakty na sebe svědkovi pro poškozenou nepředal. Svědek jej vyzval, aby se vrátil, ale žalovanému to připadalo riskantní. Namítl, že měl v očích střepy z rozbitého bočního okna svého vozidla. Dojel do první vesnice, tam si za asistence spolujedoucí manželky vypláchl oči. Poté odjel do místa svého bydliště v , adresa, , poškozenou nekontaktoval. Ze svého bydliště poté oznámil nehodu , orgán, .4. Soud I. stupně dospěl k závěru o skutkovém stavu následovně: Žalovaný dne 4. 3. 2024 způsobil svým vozidlem dopravní nehodu, při níž byla způsobena škoda na vozidle poškozené. Bezprostředně po nehodě se z místa nehody vzdálil, poškozenou nekontaktoval, , orgán, nevolal. Při nehodě nebyl zraněn, jeho vozidlo nebylo výrazně poškozeno. Zastavil na místě asi 500 m vzdáleném, kde hovořil se svědky nehody. Ti se se svým vozidlem otočili do protisměru a k místu nehody se vrátili. Žalovaný pokračoval v jízdě do místa bydliště v , adresa, . Na , orgán, vypovídal druhý den. Na případ odpovědnosti vzniklé při provozu vozidla byl žalovaný u žalobkyně pojištěn. Žalobkyně za žalovaného vyplatila poškozené částku 43 810 Kč jako náhradu za škodu způsobenou na jejím vozidle. Žalobkyně žalovaného vyzvala k náhradě této částky.5. Po právní stránce posoudil nárok žalobkyně podle §10 b) a c) zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve znění účinném do 31. 3. 2024 a podle přechodného ustanovení § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobě vyhověl a přiznal úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení.6. Žalovaný podal proti rozsudku včasné odvolání. Namítl, že měl důvod po nehodě nezastavit vozidlo s ohledem na hustý silniční provoz a svůj zdravotní stav. Zastavil až po 500 m a svědkům nehody předal své kontaktní údaje. Vracet se k místu nehody nebylo jeho zákonnou povinností, ani nevěděl, zda tam poškozená dosud je. Měl v očích střepy, byl otřesen. , orgán, kontaktoval až z místa svého bydliště. Soud nepřipustil výslech spolujezdkyně a manželky žalovaného, který měl prokázat, že existovaly zřetele hodné důvody pro nezastavení vozu po nehodě. Namítl rovněž, že žalobkyně plnila škodu ve výši neodpovídající skutečně způsobené škodě. Vyšel z toho, že na jeho autě nebyl ani škrábanec, poškození druhého vozu tomu neodpovídá. Závěrem navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k doplnění dokazování o výslech manželky žalovaného a důkazy o výši škody.7. Žalobkyně podala odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. Domáhala se přiznání odměny za hlavní úkon právní pomoci, spočívající v předžalobní výzvě k plnění, za kterou jí soud I. stupně přiznal pouze poloviční odměnu.8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je nedůvodné a odvolání žalobkyně je opodstatněné.9. Odvolacím důvodem žalovaného je především hodnocení jeho důvodu odjet z místa nehody jako důvodu zřetele hodného ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1, písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. Citované zákonné ustanovení praví, že pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění. Soud I. stupně situaci posoudil na základě náležitých skutkových zjištění a odvolací soud se s jeho skutkovým a právním závěrem zcela ztotožňuje. Žalovaný neprokázal, že existoval objektivní důvod pro to, aby na místě nehody, resp. nejbližším možném místě (byť by to bylo i místo 500 m vzdálené) nesetrval. Pokud ke střetu vozidel dojde za jízdy, je pochopitelné, že přesně na místě nehody často nezůstane ani jedno z dotčených vozidel. Nicméně žalovaný neprokázal důvod pro to, aby jako viník nehody nesetrval na místě, kde byl schopen zastavit, a aby se nepřesvědčil, jaký následek způsobil, a pokud by ani jeden z účastníků nebyl zraněn a nebyl jiný důvod přivolat , orgán, , aby nesepsal s poškozenou na místě protokol o nehodě. Ze skutkové okolnosti, že posléze z místa nehody řídil vozidlo dále do , adresa, , je vyloučeno, že by mu ve výše popsaném jednání zabránil zdravotní stav. Výslech manželky by na tomto nesporném skutkovém závěru nemohl nic změnit. Při jednání odvolacího soudu žalovaný neuvedl žádné specifické tvrzení, které by výpověď jeho manželky mohla prokázat. O následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene byl soudem náležitě poučen.10. Co se týče výše nároku, žalobkyně k důkazu doložila doklad o vyplacení pojistného plnění a zápis o poškození vozidla poškozené, listiny stejně jako fotodokumentace poškozeného vozu byly k důkazu provedeny. Žalovaný proti těmto důkazům neuplatnil žádné konkrétní výhrady kromě svého přesvědčení, že ke zjištěnému rozsahu poškození nemohlo dojít při střetu s jeho vozem. To však žalobkyně při svém šetření nezjistila. Fotodokumentace poškozeného vozu odpovídá závěrům šetření žalobkyně. Ostatně odjetím z místa nehody žalovaný zabránil také tomu, aby poškození obou střetnuvších se vozidel bylo na místě zdokumentováno. Právní posouzení provedené soudem I. stupně odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR, přiléhavě citované v odůvodnění rozsudku.11. K odvolání žalobkyně odvolací soud přezkoumal i výrok o nákladech řízení a dospěl k závěru, že je na místě odvolání vyhovět. Soud I. stupně správně počítal se šesti úkony právní služby. Za předžalobní výzvu však přiznal pouze poloviční odměnu. Podle ust. § 11 odst. 1, písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, náleží mimosmluvní odměna za písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé. Mimosmluvní odměna činí dle § 6 a § 7 tarifu 2 860 Kč. Žalobkyně doložila předžalobní výzvu ze dne 16. 12. 2024, v níž nechybí základní skutkový a právní rozbor nároku, jeho