30 Co 185/2025-116 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 67.666,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67.666,49 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 1.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po částečném zpětvzetí a tomu odpovídajícím částečném zastavení řízení co do části příslušenství domáhala zaplacení uvedené částky z titulu náhrady škody vzniklé v důsledku nerovného odměňování. Žalobkyně tvrdila, že pracuje u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 1988 na , adresa, , na pracovní pozici pracovník , název, , typová pozice a tarifní stupeň , číslo, . Mzdovým výměrem ze dne 18. 3. 2020 jí byla určena základní tarifní hrubá měsíční mzda ve výši 23.040 Kč, dále byla žalobkyni v období duben 2021 až březen 2023 určena základní tarifní hrubá měsíční mzda 24.100 Kč a za období duben až srpen 2023 ve výši 24.950 Kč. Srovnatelná zaměstnankyně žalované , jméno FO, , na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, avšak s místem výkonu v Praze, měla dle výplatních pásek za období od října 2020 do března 2021 základní tarifní hrubou měsíční mzdu ve výši 25.770 Kč a od dubna 2021 ve výši 26.790 Kč. Žalobkyni vznikla škoda, kterou vyčíslila jako rozdíl mezi základní tarifní hrubou měsíční mzdou, kterou dosáhla žalobkyně, a tou, kterou dosáhla , jméno FO, , za každý konkrétní měsíc po zohlednění odpracované doby, přičemž tento rozdíl snížila o 26 % odpovídajících dani z příjmů fyzických osob a odvodům na zdravotní a sociální pojištění. Tak dospěla k dílčím nárokům za období od září 2020 do září 2023, které po jednotlivých měsících konkrétně specifikovala; celkem se jednalo o 67.666,49 Kč.3. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná měla již v minulosti problémy s nerovným odměňováním svých zaměstnanců podle medializovaných informací z října listopadu 2021, a to v návaznosti na pravomocná soudní rozhodnutí týkající se mzdové diskriminace u řidičů žalované. Žalovaná navíc v minulosti nezastírala, že při stanovení mzdy svých zaměstnanců zohledňovala socioekonomické podmínky jednotlivých regionů. Žalovaná nezohledňuje, že pracoviště paní , jméno FO, je pracovištěm se specializovanými , název, a zaměstnanec tam vykonává jen tuto specializovanou činnost. Nadto větší provozovny disponují specializovanými pracovníky zajišťujícími výkon vnitřní agendy žalobkyně v rámci zázemí jednotlivých provozoven, obecně se jedná o pracovníky vnitřní služby. Na menších pobočkách žalované je situace odlišná, specializované , název, i specializované pracovní pozice absentují, pracovník , název, musí vykonávat rozmanitou činnost v rámci agendy, i další činnosti specializovaných pracovníků, jedná se tak o práci rozmanitější a složitější. Žalobkyně tvrdila, že pracoviště v , adresa, je provozovnou, na které absentují specializované , název, , ke specializaci v rámci jednoho dne nedochází, žalobkyně provádí rozmanitou činnost v rámci agendy a dále provádí i výkon vnitřní služby (viz podání žalobkyně ze dne 28. 5. 2024 na č. l. 34 spisu).4. Žalovaná se žalobou uplatněným nárokem nesouhlasila. Podle ní mzda žalobkyně byla a je v souladu s právními předpisy a vnitřními předpisy žalované. V rozhodném období platila pro systém odměňování směrnice SM-1/2019, verze 5.0 až 10.0. Základní tarifní mzda je ve vnitřních předpisech stanovena jako mzda minimální, není však vyloučeno přiznání vyšší základní tarifní mzdy. Do výše mzdy se promítají předpoklady a požadavky na výkon práce, podmínky jednotlivých pracovišť, na kterých je práce vykonávána, složitost, odpovědnost a namáhavost práce, a to i když se jedná o zaměstnance na stejných typových pozicích. Podle žalované je u něj žalobkyně v pracovním poměru od 7. 12. 1989, v žalovaném období pracovala na pozici pracovník , název, , typová pozice 421070, tarifní stupeň 7; výše základní tarifní mzdy žalobkyně byla nesporná. K žalobkyní označené srovnatelné zaměstnankyni žalovaná uvedla, že , jméno FO, pracovala na pozici pracovník , název, , typová pozice , číslo, , tarifní stupeň 7, na , místo, , adresa, v období do 28. 2. 2023, poté na , adresa, ulici. Obě , místo, mají delší otevírací dobu než , místo, , na které pracuje žalobkyně; v žalovaném období měly vyšší zatížení, což klade vyšší nároky na odpovědnost, namáhavost a náročnost práce zaměstnanců, zaměstnanci poměrně často využívají cizího jazyka. Práce paní , jméno FO, je složitější, není srovnatelnou s prací žalobkyně. Žalobkyně je v řízení povinna prokázat, že žalovaná nerovně odměňovala žalobkyni oproti označenému srovnatelnému zaměstnanci, což však žalobkyně neprokázala, neboť při porovnávání dvou zaměstnanců je nezbytné hodnotit skutečně vykonávané činnosti a odpovědnost v praxi, nikoliv název pozice nebo mzdové či platové zařazení podle interních pravidel zaměstnavatele. Žalobkyní označená zaměstnankyně , jméno FO, vykazuje výrazně vyšší celkový počet listovních zásilek, včetně hromadně podávaných zásilek, což je časově náročnější úkol, a vyšší počet přijatých balíkových zásilek, což znamená zvýšenou fyzickou námahu spojenou s manipulací se zásilkami oproti žalobkyni. Práce označené zaměstnankyně , jméno FO, proto byla násobně intenzivnější než práce žalobkyně, byla složitější, odpovědnější a namáhavější, a nemůže se jednat o srovnatelného zaměstnance, neboť rozdílnost práce, byť jen v jediném z uvedených kritérií, vylučuje srovnatelnost zaměstnanců a tím i existenci nároku na náhradu škody podle § 265 odst. 2 zákoníku práce. Je nesporné, že žalobkyně vedle práce pracovníka , název, konala i práci v zázemí, která je na velkých , místo, konána specializovanými pracovníky vnitřní služby, kteří jsou hodnoceni nižší mzdou než zaměstnanci na pozici pracovník , název, , neboť se jedná o méně kvalifikovanou práci. Žalobkyně s ohledem na menší počet provedených transakcí mohla činit práci v zázemí spadající pod pracovní činnost pracovníka vnitřní služby jako činnost doplňkovou. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby.5. Soud prvního stupně po skutkové stránce zjistil na základě shodných tvrzení stran a na základě provedeného dokazování, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 1988, v rozhodném období pracovala na pozici pracovník , název, , typová pozice , číslo, , tarifní stupeň 7, s místem výkonu práce na , místo, v , adresa, . Základní tarifní hrubá měsíční mzda žalobkyně v období od září 2020 činila 23.040 Kč, od 1. 4. 2021 činila 24.100 Kč a od 1. 4. 2023 činila 24.950 Kč. Náplň práce žalobkyně spočívala v provádění transakcí pro zákazníky žalované na , název, , místo, (, Anonymizováno, ) a dále ve výkonu práce v zázemí, neboť na pracovišti žalobkyně absentovala pracovní pozice pracovníků vnitřní služby, kteří by práci v zázemí zajišťovali. Označená srovnatelná zaměstnankyně , jméno FO, pracovala u žalované v rozhodném období rovněž na pozici pracovník , název, , typová pozice , číslo, , tarifní stupeň 7. Náplň práce , jméno FO, spočívala v provádění transakcí pro zákazníky žalované na , název, , místo, (, Anonymizováno, ). Mzda označené srovnatelné zaměstnankyně , jméno FO, v rozhodném období od září 2020 do března 2021 činila 25.910 Kč, od dubna 2021 činila 26.940 Kč. Žalobkyně oproti označené srovnatelné zaměstnankyni provedla v rozhodném období méně transakcí. Konkrétně žalobkyně v rozhodném období provedla 14.630 transakcí listovních zásilek vnitrostátních, zatímco zaměstnankyně , jméno FO, 19.399; žalobkyně provedla 8.162 transakcí hromadných podání listovních zásilek, zatímco zaměstnankyně , jméno FO, 26.625; žalobkyně provedla 501 transakcí mezinárodních listovních zásilek, zatímco zaměstnankyně , jméno FO, 4.670; žalobkyně provedla 1.856 transakcí balíkových zásilek vnitrostátních, zatímco zaměstnankyně , jméno FO, 4.486; žalobkyně provedla 38 transakcí mezinárodních balíkových zásilek, zatímco zaměstnankyně , jméno FO, 864; žalobkyně provedla 2.165 transakcí , název, , zatímco zaměstnankyně , jméno FO, 11.074; žalobkyně provedla 143 transakcí , název, , zatímco zaměstnankyně , jméno FO, 139. Dále soud prvního stupně zjistil, že systém odměňování žalované se opírá o zařazení zaměstnanců do typových pozic, v rámci typové pozice jsou zařazeni do tarifního stupně, pro který je stanoveno rozmezí výše minimální a maximální základní tarifní hrubé měsíční mzdy, která jim může být určena. Systém typových pozic je u žalované určován na základě komplexního analytického hodnocení prací dle metodické příručky , název, . Soud prvního stupně dále konkrétně vysvětlil v odstavci 17 odůvodnění napadeného rozsudku, proč neprovedl další navrhované důkazy.6. Po právní stránce byla věc prvostupňovým soudem posouzena podle § 16 odst. 1, § 109 odst. 1, 2 a 4 a § 110 odst. 1 až 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „zákoník práce“). Obvodní soud s