30 Co 86/2025-122 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 748.120,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 4. 4. 2024 do zaplacení a na nákladech uplatnění pohledávky 1.200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 114.142 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala žalované částky, jakožto odměny za svoji činnost (příprava a podání žádosti) vykonávanou pro žalovanou podle smlouvy ze dne 20. 12. 2022 za účelem získání dotace na projekt „, název, “ (dále jen projekt) poskytované z prostředků strukturálních fondů EU pro programovací období 2021 – 2027 Operační program , název, o něž přijímalo , ústřední orgán, . Požadovala 4,49 % ze schválené výše dotace (13.770.195,10 Kč – doporučeno k financování) včetně DPH. S ohledem na fakturu ze dne 4. 3. 2024 se splatností ke dni 19. 3. 2024, která byla k žádosti žalované prodloužena do 3. 4. 2024, žalobkyně požadovala i zákonný úrok z prodlení od 4. 4. 2024 do zaplacení; uplatnila i nárok na náklady uplatnění pohledávky 1.200 Kč.3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Namítala, že byla uvedena v omyl. Smlouva byla uzavřena jako adhezní, žalovaná návrh smlouvy před schůzkou dne 20. 12. 2022 neobdržela, obsah smlouvy s ní nebyl projednán. Žalovaná smlouvu uzavírala s vědomím, že nárok žalobkyni v žalované výši vznikne až načerpáním dotace, tedy okamžikem právní moci rozhodnutí o přiznání dotace; to se nestalo. Pokud by žalovaná věděla, že žalobkyně provede pouze určité činnosti do podání žádosti, smlouvu by neuzavřela. Žalovaná je sice podnikatelkou, avšak mimo tento obor, proto měla za to, že je slabší stranou smluvního vztahu. Za podání žádosti žalovaná zaplatila sjednanou odměnu 39.000 Kč. Žalobkyně, přestože nic dalšího neučinila, se nyní domáhá procentuální odměny, aniž byla dotace přiznána. Takový postup je podle žalované v rozporu s dobrými mravy.4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně vykonávala pro žalovanou podle smlouvy o poskytování poradenských služeb ze dne 20. 12. 2022 činnost související s přípravou a podáním žádosti o poskytnutí dotace z prostředků výše uvedených strukturálních fondů EU. Za podání žádosti byla sjednána úplata ve výši 39.000 Kč; za schválení žádosti byla sjednána úplata jako procentuální podíl ve výši 4,49 %, nejméně 250.000 Kč, ze schválené výše dotace včetně DPH. Schválenou výší dotace se rozumí částka uvedená v žádosti o dotaci v okamžiku, kdy poskytovatel dotace informuje o jejím schválení. Žalobkyně zaslala dne 7. 2. 2024 žalované fakturu na 47.190 Kč (39.000 Kč + včetně DPH); žalovaná tuto uhradila. Žalované byla 13. 2. 2024 schválena dotace na projekt shora v požadované výši 13.770.195,1 Kč, o čemž byla žalovaná informována dne 26. 2. 2024 zasláním depeše: „žádost o podporu doporučena k financování“. Žalobkyně vystavila dne 4. 3. 2024 žalované fakturu na 748.120,93 Kč (4,49 % z částky 13.770.195,10 = 618.281,76 + 21% DPH ve výši 129.839,17) se splatností 15 dní ode dne vystavení. Žalovaná dne 22. 3. 2024 potvrdila doručení faktury. K žádosti žalované žalobkyně vystavila na tuto částku novou fakturu se splatností 3. 4. 2024. Ani na tuto fakturu žalovaná nic neuhradila, a to ani po výzvě ze dne 16. 4. 2024. Dále bylo zjištěno, že rozhodnutí o poskytnutí dotace nebylo vydáno. Žalovaná nemá partnera projektu (původně jím měla být , ústav, ). Žalovaná pro ztrátu partnera rezignovala na výzvu žalobkyně ze dne 28. 2. 2024 a její urgenci ze dne 12. 3. 2024 k zaslání potřebných příloh nejpozději do 13. 3. 2024. Následně požádala ministerstvo o ukončení projektu.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle příslušných ustanovení z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) o příkazní smlouvě (§ 2430 a násl.) a uzavřel, že žaloba je důvodná. Soud prvního stupně neshledal důvodnou obranu žalované spočívající v tom, že žalobkyni náležela odměna jen v případě přiznání dotace, když smlouva včetně ujednání o odměnách a jejich splatnosti je formulována zcela jednoznačně a srozumitelně. Podle soudu prvního stupně není pravdou, že by žalovaná byla uvedena žalobkyní v omyl stran vzniku nároku na úplatu v žalované výši ani stran toho, co je předmětem smluvního vztahu. Soud prvního stupně neměl žalovanou za slabší smluvní stranou. S ohledem na zjištění ohledně předsmluvní komunikace účastníků nepřisvědčil ani námitce žalované, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, když měl za zjištěné jinak. Soud prvního stupně neshledal ani žádné okolnosti, pro které by byl nárok žalobkyně na úplatu v žalované výši v rozporu s dobrými mravy, když v řízení bylo prokázáno, že vznik nároku na odměnu v žalované výši je zcela srozumitelně a jednoznačně navázán na okamžik schválení žádosti řídícím orgánem , orgán, , který informuje o schválení žádosti zpravidla prostřednictvím internetové aplikace , název, , a to uvedeným stavem „žádost o podporu doporučená k financování“, případně obdobnou formulací (čl. II. odst. 2 Smlouvy), nikoli až na vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo až na načerpání dotace žalovanou, zatímco odměna ve výši 39.000 Kč se vztahovala pouze k podání žádosti o dotaci. Šlo tak o dva samostatné nároky. Soud prvního stupně proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně požadovaného příslušenství – zákonného úroku z prodlení (§ 1970 a násl. o. z.) i nákladů uplatnění pohledávky – zjevně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (1.200 Kč), když v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně své povinnosti ze smlouvy splnila, když beze zbytku naplnila předmět smlouvy. Žádost o dotaci byla doporučena k financování v požadované výši, nastal tak okamžik smlouvou definovaný jako schválení dotace, který byl zároveň okamžikem vzniku nároku žalobkyně na tu úplatu, která byla stanovena podílem ze schválené výše dotace. K žádnému jinému plnění žalobkyně povinna nebyla. Žalobkyně tak zcela v souladu se smlouvou fakturovala žalované požadovanou částku. Žalovaná však tuto částku ani v prodloužené lhůtě splatnosti neuhradila. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. d/, e/ a g/ o. s. ř. Žalovaná trvala na tom, že v daném smluvním vztahu měla postavení slabší strany. Měla za to, že jí odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019 je aplikovatelné i na postavení dvou právnických osob, když závěry tam uvedené jsou obecně použitelné, jedná-li jedna ze stran s ohledem na svoji odbornost jako profesionál, zatímco druhá z těchto právnických osob je v postavení laika. Poukazovala nově i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2351/2021. Za nesprávný měla též závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaná není laik s ohledem na 26 jí čerpaných dotací. Žalovaná čerpala v minulosti pouze 2 dotace, a to za pomoci jiných subjektů. V ostatním šlo o podporu pro zaměstnance nepodléhající dotačním řízení. Sama žalovaná dotační řízení zajišťovala vůbec poprvé, proto si zvolila žalobkyni jako profesionála. Dále odvolatelka namítala, že smlouva byla uzavřena jako adhezní. Opakovaně popírala, že by jí byl dne 16. 12. 2022 doručen návrh smlouvy s tím, že důkazem o tom nemůže být printscreen o zaslání emailu, který odkazuje na takovou přílohu. Návrh smlouvy obdržela až na jednání dne 20. 12. 2022, kdy byla smlouva podepsána. Jako zásadní vnímala otázku, v jakém momentu vznikne žalobkyni nárok na odměnu vyjádřenou procentuálním podílem na dotaci. Podle žalované je znění smlouvy v tomto směru rozporné. Navíc žalovaná byla žalobkyní výslovně vyrozuměna, že ke vzniku nároku dojde až po faktickém načerpání dotace. V opačném případě by žalovaná smlouvu neuzavřela. Žalovaná tak byla žalobkyní uvedena v omyl, že nárok na její odměnu je vázán na faktické obdržení dotace. Dále pak i ujištěním, že žalobkyně provede žalovanou celým dotačním řízením. Žalobkyně měla pro žalovanou konat i další činnosti. To nesplnila, jak vyplynulo z výslechu svědkyně , jméno FO, (dřívější zaměstnankyně žalobkyně) a také z jejího emailu, podle kterého tato počítá s kapacitou pro projekt žalované až do vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace. Uvedené žalovaná hodlala prokazovat výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , případně , jméno FO, , a to i k okolnostem kontraktačního procesu – obsahu vzájemných sdělení a jejich výkladu. Soud prvního stupně však tyto důkazy neprovedl. Žalovaná trvala na tom, že rozhodnutí , orgán, není rozhodnutím o schválení dotace. Žalobkyně zneužila postavení žalované jako slabší strany, pokud ve smlouvě formulovala okamžik schválení dotace jako okamžik schválení žádosti orgánem a způsobem tam uvedeným. Žalovaná v této souvislosti namítala, že příslušný orgán, který rozhoduje o konečném schválení dotace, není vázán rozhodnutím komise. Podle odvolatelky tak nenastal moment, na základě kterého by žalobky