36 Co 242/2025-79 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 181 908 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 181 908 Kč od 17. 7. 2021 do zaplacení (výrok I) a dále povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 94 997 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně (výrok II).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalobní částky jakožto výplaty pojistného plnění z havarijního pojištění z pojistné smlouvy č. , číslo, uzavřené mezi , jméno FO, , , adresa, , jako pojistníkem a žalovanou jako pojistitelem, jejímž předmětem bylo havarijní pojištění automobilu tovární značky , název, , RZ: , SPZ, , VIN: , VIN kód, . Dne 27. 3. 2021 došlo k poškození pojištěného vozidla tím, že jeho řidič , jméno FO, se v pravotočivé zatáčce vyhýbal do silnice vyběhnuvšímu divokému praseti, kdy se levou částí vozidla dostal mimo vozovku a narazil levým bokem vozidla do stromu. Pojistná událost byla žalované nahlášena dne, Anonymizováno, 28. 3. 2021, ta nárok žalobkyně neuznala a odvolala se na výluku z pojištění, kdy řidiči vytkla nepřivolání hlídky , právnická osoba, k nehodě. Podle žalované nárazem do stromu a poškozením patníku při dopravní nehodě došlo k poškození majetku třetí osoby, přičemž povinností řidiče je v takovém případě zavolat k nehodě policii. Žalobkyně však dopravní nehodou nezpůsobila třetí osobě žádnou škodu, při nehodě nedošlo ke střetu s jiným vozidlem a nikomu nebylo způsobeno poranění. Žalobkyně byla v době nehody také přesvědčena o tom, že výše nehodou způsobené škody nepřesáhla zákonem stanovenou částku 100 000 Kč, při které by musela být na místo přivolána hlídka policie. Při stanovení výše žalobního nároku vyšla z časové ceny předmětného vozidla 290 000 Kč, od které byla odečtena hodnota zbytků 87 880 Kč s DPH, neboť žalovaná škodu posuzovala jako tzv. škodu totální. Rozdíl mezi časovou cenou vozidla a cenou zbytků představuje částku 202 120 Kč, která měla být podkladem pro výpočet pojistného plnění. S ohledem na podmínky ujednané v pojistné smlouvě žalobkyně od této částky odečetla svou 10% spoluúčast na pojistném plnění, výsledkem je proto žalovaná částka 181 908 Kč.3. Žalovaná v obraně proti žalobě namítla, že k nevyplacení pojistného plnění žalobkyni došlo z důvodu naplnění výluky z pojištění dle tehdy platných Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel č. , číslo, (dále jen „VPPPMV“). Podle zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen „zákon č. 361/2000 Sb.“) při nárazu do jakékoliv překážky je povinností účastníka nehody kontaktovat policii, neboť sám účastník nemůže posuzovat, zda došlo či nedošlo k poškození majetku třetí osoby, navíc na místě nehody zůstal poničený strom, který je rovněž v majetku třetí osoby. Škoda na pojištěném vozidle jednoznačně převýšila 100 000 Kč, neboť bylo po nehodě nepojízdné a bylo nutné jej odtáhnout. Navíc o rozsahu poškození vozidla svědčí skutečnost, že došlo k tzv. totální škodě, proto lze uzavřít, že její výše přesahující 100 000 Kč byla i laickým okem odhadnutelná. Celkové jednání žalobkyně po nehodě, ať už nepřivolání , právnická osoba, , zajištění si vlastního odtahu nebo dodatečného vyjádření , veřejnoprávní korporace, o způsobené škodě je proto ryze účelové. Navíc žalobkyně nevysvětlila, proč bylo rozbité čelní sklo na více místech, tedy nikoliv jen na místě řidiče, a není tak jasné, zda řidič jel ve vozidle sám či se v něm nacházela ještě další osoba.4. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze skutkových zjištění uvedených v bodě 3. až 16. jeho odůvodnění, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje. Tato zjištění, a z nich zejména obsah VPPPMV, poté podrobil právnímu posouzení, kdy za použití ustanovení § 47 zákona č. 361/2000 Sb. dospěl k závěru, že na místo dopravní nehody měla být přivolána , bezpečnostní sbor, , byla tudíž naplněna výluka z pojištění. Uvedl, že v tomto ustanovení se nehovoří o dodatečném řešení a nahlášení, zda došlo či nedošlo k poškození majetku třetí osoby, neboť při nárazu do jakékoliv překážky je povinností účastníka (řidiče) dopravní nehody, kontaktovat policii, protože sám tento účastník nemůže posuzovat, zda došlo či nedošlo k poškození majetku třetí osoby (srov. závěr soudu prvního stupně v bodě 18. odůvodnění napadeného rozsudku).5. Přes tento jednoznačný závěr však soud prvního stupně v bodě 19. napadeného rozhodnutí uzavřel, že žalobkyně postupovala v souladu s pojistnou smlouvou a taktéž v souladu s ustanovením § 47 zákona č. 361/2000 Sb., když k místu dopravní nehody nezavolala hlídku , právnická osoba, , neboť dle subjektivního vyhodnocení osoby řídící vozidlo žalobkyně nešlo o nehodu (zřejmě myšleno se škodou) přesahující částku 100 000 Kč a nevznikla také škoda na majetku třetí osoby. Dospěl proto k závěru, že v posuzovaném případě nedošlo k naplnění výluky podle VPPPMV, konkrétně jejich článku 29 odst. 1 písm. p), v němž se hovoří o tom, že je výlukou z pojištění řízení vozidla osobou, která bez zřetele hodného důvodu opustila místo dopravní nehody nebo jinak znemožnila zjištění skutečné příčiny jejího vzniku či v zákonem stanovených případech neoznámila nehodu policii. Vyšel přitom jednak ze sdělení , funkce, města , název, ze dne 1. 6. 2021, že na majetku obce dopravní nehodou ke škodě nedošlo, a měl rovněž za to, že z dokazování nevyplynulo, že by řidič vozidla vnímal poškození předmětného vozidla tak, že by škoda přesáhla 100 000 Kč. K této rozhodné výši vzniklé škody, kdy je třeba k nehodě volat policii, soud prvního stupně dodal, že ani zkušený pracovník odtahové služby, který vozidlo z místa nehody odvážel, důvody pro přivolání policie neshledal, neboť nevyhodnotil vzniklou škodu na částku vyšší než 100 000 Kč. Poté se zabýval posouzením fotodokumentace poškozeného vozidla „laickým okem“ a uzavřel, že škodu nebylo možné bez dalšího odhadnout jako škodu přesahující 100 000 Kč, navíc za situace, kdy řidič byl po nehodě psychicky otřesen.6. Soud prvního stupně vzal sice v úvahu vyjádření pracovníka odtahové služby k nehodě a při ní vzniklé škodě, usoudil však, že od nehody uplynuly již čtyři roky, proto tuto skutečnost nelze prokazovat jeho výpovědí, navíc poukázal na to, že daný svědek je v současnosti ve výkonu trestu odnětí svobody. Neměl proto za prokázané, že (při nehodě) došlo ke kontaktu vozidla s patníkem.7. Kromě uvedených závěrů soud prvního stupně zamítl jako nadbytečný důkaz znaleckým posudkem k určení ceny předmětného vozidla ke dni dopravní nehody, stejně tak hodnotil se zřetelem k hospodárnosti řízení jako nadbytečné slyšení účastníků řízení; obdobně jako zcela nadbytečný hodnotil důkaz výpovědí svědka , jméno FO, (řidiče vozidla v době nehody).8. Ze všech shora popsaných důvodů soud prvního stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl, plně úspěšné žalobkyni přiznal rovněž náhradu jí vzniklých nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jejichž výši v rozhodnutí vyčíslil.9. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná, která jej navrhla změnit tak, že se žaloba zamítá. Zopakovala důvody, které jí vedly k odmítnutí pojistného plnění s odkazem na článek 29 odst. 1 písm. p) VPPPMV, který definuje výluku z pojištění. Znovu argumentovala tím, že v důsledku předmětné dopravní nehody došlo k poškození zařízení komunikace, což potvrdil starosta obce , název, a rovněž pořízená fotodokumentace. Zákon č. 361/2000 Sb. přitom nehovoří o dodatečném řešení a nahlášení, zda došlo či nedošlo k poškození majetku třetí osoby. Při nárazu do jakékoliv překážky je povinností účastníka (řidiče) dopravní nehody kontaktovat policii, neboť sám účastník nemůže posuzovat, zda došlo či nedošlo k poškození majetku třetí osoby.10. Žalovaná zopakovala, že výše škody způsobené na vozidle byla jednoznačně odhadnutelná i laickým okem, neboť se jednalo o škodu totální. Řidič vozidla si musel být vědom rozsahu jeho poškození, který je patrný rovněž z fotodokumentace, nelze přitom argumentaci postavit jen na tom, že pracovník odtahové služby odhadl výši škody také do 100 000 Kč. Pokud tento pracovník následně formou čestného prohlášení soudu sdělil, že řidič vozidla může být rád, že žije, neboť vozidlo bylo ošklivě nabourané, soud prvního stupně jeho vyjádření bagatelizoval se závěrem, že nehoda se udála před 4 roky, a tento pracovník provedl odtah vozidla, aniž by sám volal , bezpečnostní sbor, . Žalovaná k tomu připomněla, že povinnost volat policii nemá pracovník odtahové služby, ale pouze řidič vozidla jako účastník silničního provozu, navíc uvedla, že se jednalo o řidiče firemního vozidla.11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné. Odvolací soud o odvolání rozhodl, aniž za tímto účelem nařizoval ústní jednání, neboť účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili, případně se k výzvě odvolacího s