39 Co 182/2025-139 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 10 000 000 Kč (výrok I.). Současně vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.)2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se žalobou ze dne 28. 8. 2023 domáhal po žalované poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 10 000 000 Kč z titulu nemajetkové újmy jemu způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Okresním soudem v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Tvrdil, že se jednalo o řízení ve věcech péče o nezletilé, v němž se matka domáhala svěření nezletilých do své výlučné péče a stanovení výživného otci, tj. jeho osobě. Řízení bylo zahájeno dne 21. 12. 2018 a podle jeho názoru bylo skončeno dne 9. 1. 2023, kdy obdržel vyrozumění od ESLP o nepřijatelnosti stížnosti. Teprve od tohoto počala běžet 6měsíční promlčecí lhůta. Uvedl, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a v souvislosti s tím mu vznikla nemajetková újma. Nárok u žalované předběžně uplatnil dne 6. 2. 2023, přičemž žalovaná nárok žalobce projednala stanoviskem ze dne 25. 5. 2023, v němž namítla promlčení nároku.3. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že žalobce u ní nárok v žalované výši uplatnil dne 6. 2. 2023, přičemž předběžné projednání ukončila stanoviskem ze dne 25. 5. 2023. Po stručné rekapitulaci posuzovaného řízení poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2106/2023, z něhož vyplývá, že do délky řízení se nezapočítává délka řízení před ESLP. Namítla promlčení uplatněného nároku s odůvodněním, že řízení na národní úrovni, za které je odpovědná, skončilo odmítnutím ústavní stížnosti Ústavním soudem dne 16. 6. 2022.4. Soud prvního stupně předně konstatoval, že v souladu se závěry vyjádřenými ve stanovisku bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne, Anonymizováno, 26. 4. 1983, sp. zn. Sc 2/83, publikovaném pod č. 29/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k nimž se aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu nadále hlásí (z recentní judikatury srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3497/2020) je třeba primárně posuzovat důvodnost námitky promlčení, neboť je-li nárok promlčen, nelze žalobci právo přiznat a pozbývá smyslu zabývat se předpoklady odpovědnosti státu za škodu.5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování, nesporných tvrzení účastníků, s odkazem na příslušná zákonná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., vyšel ze zjištění, že posledním rozhodnutím na národní úrovni v posuzovaném řízení bylo usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2022, které bylo žalobci doručeno dne 28. 6. 2022. Nárok u žalované žalobce uplatnil dne 6. 2. 2023. Nárok žalobce žalovaná projednala stanoviskem ze dne 22. 5. 2023, v němž namítla promlčení nároku, pročež jej odmítla. Žaloba soudu došla dne 28. 8. 2023.6. Rozhodnou otázkou pak v posuzované věci bylo, zda je nárok žalobce promlčen, resp. kdy započala běžet 6 měsíční promlčecí lhůta k uplatnění nároku u žalované, potažmo u soudu.7. V tomto kontextu soud prvního stupně uvedl, že judikatura je ustálena v závěru, že co se týče skončení řízení ve smyslu ust. § 32 odst. 3 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (srov. stanovisko NS ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dále rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, sp. zn. 30 Cdo 1508/2011). Do celkové délky řízení však nelze započíst délku řízení před ESLP, neboť tuto nemohou vnitrostátní soudy žádným způsobem ovlivnit, nejedná se o soudní orgán vykonávající státní moc v České republice, ale o orgán mezinárodní (srov. rozsudek NS ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2921/2013, či usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 5389/2015). Konec řízení se určuje dnem právní moci usnesení Ústavního soudu (k určení konce řízení srov. stanovisko NS ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod III. 2 a rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 982/2010 či usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 5389/2015). V nedávném rozhodnutí NS ze dne 3. 10. 2023, sp.zn. 30 Cdo 2106/2023, na které případně odkazovala žalovaná, dovolací soud dospěl k závěru, že řízení před českými soudy je pro účely posouzení přiměřenosti jeho délky podle ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. uzavřeno nejpozději rozhodnutím o odmítnutí nebo zamítnutí ústavní stížnosti vůči rozhodnutí, jímž se toto řízení končí. Pozdější řízení před Evropským soudem pro lidská práva za žádných okolností není jeho součástí. K pokračování řízení před českými soudy dojde jen v případě, že Ústavní soud povolil obnovu řízení o odmítnutí nebo zamítnutí ústavní stížnosti podle ust. § 119 zákona o Ústavním soudu.8. Soud prvního stupně shrnul, že řízení, jehož nepřiměřená délka je namítána, skončilo dne 28. 6. 2022, kdy bylo tehdejšímu zástupci žalobce doručeno usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2022, sp. zn. , spisová značka, , o odmítnutí ústavní stížnosti. Tímto dnem počala běžet 6měsíční promlčecí lhůta k uplatnění nároku u žalované. Poslední den k uplatnění nároku u žalované, potažmo u soudu byl den 28. 12. 2022. Nárok byl podle shodných tvrzení účastníků u žalované uplatněn dne 6. 2. 2023, tedy v době, kdy byl již promlčen a námitka žalované ohledně promlčení nároku žalobce je tak důvodná.9. Současně pak soud prvního stupně neshledal, že by námitka promlčení vznesená žalovanou byla v rozporu s dobrými mravy. Nezpochybnil, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v ust. § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat. Současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci, a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek NS z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení NS z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V tomto směru by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp. zn. I ÚS 2330/2016, či z recentní judikatury srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3429/22).10. S ohledem na uvedené soud prvního stupně dovodil, že o takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Žalobce byl jak v samotném řízení, tak v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem, kterému bylo usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti doručeno. Rozpornou s dobrými mravy by tak mohla být situace, kdy by se poškozený o nabytí právní moci usnesení Ústavního soudu dozvěděl až v době, kdy by již nárok reálně uplatnit nemohl. Žalobci však v rozhodné době nic nebránilo v uplatnění jeho nároku vůči státu u žalované, potažmo u soudu a žalobce tak neměl neotálet s podáním žaloby, resp. s uplatněním nároku u žalované. Nic na tom nemůže změnit případně chybný úsudek žalobce o tom, od kdy počátek promlčecí doby počíná a že se do něj řízení před ESLP nezapočítává, a to ani z hlediska jeho celkové délky ani z hlediska okamžiku jeho skončení pro účely uplatnění nároku z tvrzené nepřiměřené délky. Soud prvního stupně proto neshledal žádný důvod, pro který by vznesená námitka promlčení měla být rozporná s dobrými mravy a jelikož je nárok žalobce v celém rozsahu promlčen, žalobu jako nedůvodnou bez dalšího zamítl, a to včetně požadovaného příslušenství.11. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalovaná byla ve věci zcela úspěšná.12. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Poté, co rekapituloval průběh posuzovaného řízení namítal, že nárok na náh