53 Co 217/2025-77 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku 510 551,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 2. 4. 2024 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 45 592,80 Kč (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení uvedené částky v souvislosti s modifikací spoluvlastnických podílů na pozemku parc. č. , číslo, (dále jen „, adresa, “), jež je v přídatném spoluvlastnictví k jednotkám v budově č. p. , číslo, (dále jen „Budova“), stojící na pozemku parc. č. , číslo, (dále jen „Pozemek pod budovou“), když oba účastníci jsou vlastníky jednotek v Budově. Žalovaný namítal, že spoluvlastnictví k Zahradě bylo vypořádáno Dohodou ze dne 13. 10. 2015 ex lege podle § 1227 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou došlo ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nebytové jednotce č. , číslo, (dále jen „nebytová jednotka“), a nejde tak o odnětí bez náhrady. Žalovaná vznesla námitku promlčení.3. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 7. až 12.) se skutkovým závěrem obsaženým v bodě 14. až 17. rozsudku. Poté po citaci čl. 11 odst. 4 LZPS a § 1223 odst. 1, § 1226 a § 1227 odst. 2 o. z. a závěrů komentářové literatury k § 1227 o. z. vyšel z toho, že v řízení vedeném před soudem prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, bylo pravomocně rozhodnuto, že Zahrada se nachází v přídatném spoluvlastnictví, a to ex lege s účinností o. z., tj. od 1. 1. 2014. Prvostupňový soud uvedl, že účastníci původně vlastnili Zahradu každý ideální ½. Žalobce namítal, že ze zákona došlo k nucenému odnětí jeho vlastnického práva, když došlo ke zmenšení jeho spoluvlastnického podílu na Zahradě. V této souvislosti prvostupňový soud poukázal na Dohodu, kterou se se účastníci dohodli na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nebytové jednotce společně se spoluvlastnickým podílem v rozsahu ideálních 1747/10000 na společných částech Budovy a Pozemku pod Budovou s tím, že žalobce byl vlastníkem ideálních 47/100 a žalovaná 53/100 této jednotky. Žalovaná se na základě Dohody stala výlučným vlastníkem předmětné nebytové jednotky včetně spoluvlastnického podílu na společných částech Budovy a Pozemku pod Budovou, a to za náhradu ve výši 1 500 000 Kč. Na základě Dohody žalobce vlastní v Budově pouze bytovou jednotku č. , číslo, , s níž je spojen spoluvlastnický podíl 4183/10000 na Zahradě. Žalobci se tak zmenšil spoluvlastnický podíl na Zahradě na velikost 4183/10000. Prvostupňový soud uzavřel, že převod nebytové jednotky Dohodou na žalovanou představoval převod vlastnického práva k věci, k jejímuž využití věc v přídatném spoluvlastnictví slouží s tím, že podle § 1227 odst. 1 věta druhá o. z. se Dohoda vztahuje i na podíl na věci v přídatném spoluvlastnictví. Názor Městského soudu v Praze, vyslovený v bodu 14. rozsudku ze dne 1. 2. 2024, č. j. , spisová značka, , považoval za jednoznačný a zároveň se plně ztotožňuje s tím, že se nejedná o odnětí vlastnického práva bez náhrady. Vzájemné vypořádání spoluvlastníků proběhlo v Dohodě. Vztahuje-li se Dohoda na převod podílu na Zahradě tak, aby spoluvlastnické podíly odpovídaly podílům na společných částech Budovy a Pozemku pod budovou, vztahuje se na převod včetně sjednané náhrady, bez ohledu na to, že v dané době účastníci nevěděli, že Zahrada je v přídatném spoluvlastnictví. Domněnka v § 1227 odst. 1 věta druhá o. z. totiž představuje nevyvratitelnou právní domněnku, kterou by bylo možné vyvrátit jen tak, že by bylo prokázáno, že k uvedené Dohodě nedošlo. Uzavřel proto, že nárok žalobce již byl vypořádán.4. Jde-li o námitku promlčení, žalobce argumentoval tím, že nedošlo k uplynutí subjektivní lhůty. Soud prvního stupně má však za to, že i kdyby nárok žalobce nebyl vypořádán, byl by promlčen. Objektivní promlčecí lhůta podle § 629 odst. 2 o. z. neproběhla, neboť počátek objektivní lhůty je třeba vázat ke dni uzavření Dohody, tj. ke dni, kdy došlo ke změně spoluvlastnického podílu na Zahradě v neprospěch žalobce. Žalobce od 1. 1. 2014 do 13. 10. 2015 vlastnil spoluvlastnický podíl ve výši 5930/10000 (1747/10000 + 4183/10000), zatímco žalovaná měla podíl ve výši 4070/10000. Až převedením nebytové jednotky se podíl žalobce snížil o 1747/10000 na 4183/10000. Otázkou zůstalo, od jakého data určit počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, kdy v tomto směru se prvostupňový soud neztotožnil s argumentací žalobce. Počátek subjektivní lhůty podle § 629 odst. 1 o. z. bylo přitom třeba stanovit s odkazem na § 619 odst. 2 o. z., tedy bylo třeba zjistit, kdy se žalobce dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měl a mohl. Ačkoliv se skutečně jednalo o nezažitý institut, i když ne zas tak nový, když byl zakotven od 1. 1. 2014, prvostupňový soud měl za to, že žalobce zastoupený advokátem se nejpozději z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1216/2019, podle něhož „i zahrada přilehlá k domu s jednotkami a určená ke společnému užívání jejich vlastníky může mít povahu přídatného spoluvlastnictví“, měl a mohl dozvědět o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty. K tomuto období tak bylo třeba vázat počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, kdy žaloba byla podána až dne 28. 5. 2024. Naopak nebylo místě vázat počátek subjektivní promlčecí lhůty na pravomocné rozhodnutí ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, . Prvostupňový soud rovněž neshledal námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, když to byl žalobce, který jako první přišel s argumentací přídatného spoluvlastnictví, tj. sám přispěl k tomu, že spoluvlastnictví mezi účastníky nebylo vypořádáno v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , kde se též řešil důsledek takové skutečnosti, tj. zmenšení spoluvlastnického podílu žalobce na Zahradě. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Předně nesouhlasil s tím, že k vypořádání spoluvlastnického podílu na Zahradě došlo Dohodou, když úmyslem účastníků bylo vypořádat jen podílové spoluvlastnictví k nebytové jednotce. Účastníci byli v dobré víře, že Zahrada není v přídatném spoluvlastnictví. Teprve v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k Zahradě zahájené žalobou ze dne 22. 12. 2015 bylo v řízení sp. zn. 59 C 618/2015 vyřešeno jako otázka předběžná, že Zahrada je v přídatném spoluvlastnictví vlastníků jednotek v Budově. Soudy přitom vycházely z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1216/2019. V dané věci Městský soud v Praze pak ve vztahu k nákladům řízení využil § 150 o. s. ř. s ohledem na to, že se jednalo o nezažitý právní institut, a to i přesto, že účastníci byli zastoupeni advokáty. Následovala žaloba o určení, že Zahrada je v přídatném spoluvlastnictví a o určení velikosti podílů na Zahradě. Žalobce v postavení žalovaného se bránil tím, že by došlo k odnětí jeho vlastnického práva bez náhrady s poukazem na komentářovou literaturu k § 1226 o. z. (C. H. Beck). Městský soud v Praze pak v bodu 14. rozsudku ze dne 1. 2. 2024, č. j. , spisová značka, zcela zjevně vyjádřil, že žalobci náleží za (zákonnou) změnu spoluvlastnických podílů vypořádání, když uvedl „…nemůže jít podle odvolacího soudu ani o odnětí vlastnického práva bez náhrady a o rozpor s citovanými ustanoveními LZPS, poněvadž (zákonné) změně spoluvlastnických podílů musí odpovídat i vzájemné vypořádání spoluvlastníků, ať již dohodou, nebo na základě rozhodnutí soudu.“. Tím chtěl zjevně naznačit, že by mezi účastníky mělo dojít k vypořádání nad rámec Dohody, když je evidentní, že při jejím uzavření ani jeden z účastníků nevycházel a ani legitimně vycházet nemohl, že Zahrada je v přídatném spoluvlastnictví. Opětovně poukázal na rozpor takových závěrů s čl. 11 LZPS a § 2 odst. 1 o. z. Žalobce nenamítá, že k převodu podle § 1227 odst. 1 o. z. došlo, namítá jen, že k němu došlo, aniž byl účastníky předvídán, a žalobce za něj nedostal protiplnění, když protiplnění podle Dohody se týkalo vypořádání spoluvlastnictví k jednotce. Dále obsáhle argumentuje proti závěru o promlčení nároku na vypořádání uplynutím subjektivní promlčecí doby. Soud prvního stupně žádné konkrétní datum, kdy měla počít běžet tato lhůta, neuvádí, když povšechně odkazuje na citovaný rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1216/2019. Ke dni jeho vydání se však s ním nemohl nikdo jakkoli seznámit, takže lze seznámení vztahovat až k jeho relevantní publikaci, tj. ke dni, kdy byl publikován v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS č. 1/2022 (žalobce tímto rozhodnutím argumentoval ve vyjádření z února 2022). Nadto z uvedeného rozhodnutí plyne jen to, že Zahrada by mohla být v přídatném spoluvlastnictví. Teprve v řízení sp. zn. , spisová značka, se řešilo, zda v důsledku změny právní úpravy došlo ke dni 1.1.2014 ze zákona ke změně spoluvlastnických podílů či