54 Co 201/2025-135 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 23 220 € a úrok z prodlení z dané částky ve výši 15 % ročně od 8. 2. 2023 do zaplacení (výrok I). O nákladech řízení rozhodl tak, že se žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč (výrok II).2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 23 200 € s příslušenstvím z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Žalovaná škoda jí měla vzniknout v důsledku uhrazení smluvní pokuty za porušení povinnosti dodat sjednané množství surového , Předmět, kupující , stát, společnosti , právnická osoba, Ke vzniku škody vedlo v první řadě zajištění 11 060,4 kg surového , Předmět, , orgán, pro , adresa, při místním šetření dne , datum, v provozovně žalobkyně. Proti zajištění se žalobkyně odvolala, ale neúspěšně. Řízení o zajištěném , Předmět, pak nebylo zahájeno bezprostředně, ale až dne 15. 8. 2016, a jeho výsledkem bylo rozhodnutí o propadnutí zajištěné suroviny. Proti němu žalobkyně taktéž podala odvolání, avšak odvolacím správním orgánem bylo odvolání zamítnuto a propadnutí , Předmět, potvrzeno. Žalobkyně se proto obrátila na správní soud, který následně dvakrát zrušil rozhodnutí odvolacího správního orgánu o potvrzení propadnutí , Předmět, , a až rozhodnutím , orgán, ze dne 5. 3. 2022 byl , Předmět, uvolněn. Již v době, kdy byl , Předmět, zajištěn, na něj měla žalobkyně uzavřenou kupní smlouvu ze dne 2. 7. 2015 se společností , právnická osoba, . s dojednanou smluvní pokutou pro případ prodlení s dodáním. , Předmět, nemohla dodat včas, ani zajistit dodání náhradního zboží, neboť se jednalo o nezaměnitelné zboží, které neměla na skladu a ani jej nemohla opětovně vyrobit s ohledem na zákaz dle § 134zz odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních („ZSPD“) a proto dne 7. 3. 2016 s kupující uzavřela dohodu o narovnání, na základě níž ve prospěch kupující uhradila smluvní pokutu v celkové výši 23 200 EUR.3. Žalovaná nárok odmítla, , Předmět, byl žalobkyni zpět uvolněn, neboť nebylo prokázáno nakládání s , Předmět, v rozporu s § 134zz odst. 1 ZSPD. Navíc je dle žalované nárok promlčen, pokuty byly uhrazeny ve dnech 24. 11. 2015, 10. 12. 2016 a 26. 2. 2016 a nárok u žalované uplatněn 13. 11. 2022. Žalobkyně svůj nárok neodvozuje od rozhodnutí o propadnutí majetku, které bylo pro nezákonnost zrušeno, ale z rozhodnutí o zajištění , Předmět, , které však nebylo označeno za nezákonné. Na délku řízení pak mělo vliv, že , orgán, musely činit mezinárodní dožádání za účelem ověření vlastnictví , Předmět, . Žalovaná rovněž tvrdila, že kupní smlouva ze dne 2. 7. 2015 je neplatná a byla vytvořena až pro účely tohoto řízení, a to s odkazem na trestní řízení a osobu , jméno FO, , který fakticky řídil žalobkyni i společnost , právnická osoba4. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že , orgán, , adresa, rozhodnutím ze dne 11. 8. 2015, č. j. , číslo, rozhodl o zajištění surového , Předmět, nalezeného v provozovně žalobkyně dne , datum, v množství 11 060,40 kg. Odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o zajištění , Předmět, bylo zamítnuto rozhodnutím , orgán, ze dne 15. 2. 2016, č. j. , číslo, Následně , orgán, , adresa, zahájil řízení ve věci zajištění surového , Předmět, dnem 5. 8. 2016, č. j. , číslo, . Rozhodnutím , orgán, pro , adresa, (z důvodu změny sídla žalobkyně) ze dne 15. 3. 2017 č. j. , číslo, bylo rozhodnuto o propadnutí zajištěného , Předmět, , když s , Předmět, mělo být nakládáno v rozporu s § 143zz odst. 2 ZSPD, neboť , Předmět, byl upravován. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo , orgán, dne 25. 7. 2017 zamítnuto. Ke správní žalobě žalobkyně bylo toto rozhodnutí zrušeno rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 24. 10. 2019, č. j. , spisová značka, , kasační stížnost byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2021, č. j. , spisová značka, zamítnuta. V opětovném rozhodnutí , orgán, ze dne 9. 9. 2021. č. j. , číslo, bylo odvolání žalobkyně zamítnuto, k její správní žalobě Krajský soud v , adresa, rozsudkem ze dne 24. 3. 2022, č. j. , spisová značka, rozhodnutí zrušil a následně i , orgán, zrušilo prvostupňové rozhodnutí o propadnutí , Předmět, a rozhodnutím , orgán, pro , adresa, ze dne 5. 5. 2022, č. j. , číslo, bylo rozhodnuto o uvolnění zajištěného , Předmět, žalobkyni, neboť jí nelze prokázat, že s předmětným surovým , Předmět, bylo nakládáno způsobem uvedeným v § 134zz odst. 1 písm. a) ve spojení s § 134zz odst. 2 ZSPD, tedy že tento byl upravován po účinnosti novely zákona tj. po 1. 7. 2015.5. Soud prvního stupně rovněž vyšel z toho, že žalobkyní byla předložena kopie kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako prodávající a společností , právnická osoba, . jako kupující, kdy se žalobkyně zavázala dodat 10 000 Kg surového , Předmět, , a to v kvalitě a složení ujednaného při prohlídce dne 29. 6. 2015. Zboží mělo být dodáno do 30 dnů poté, co kupující obdrží osvědčení prokazující oprávnění obchodovat s , Předmět, surovinou. Zároveň byla ujednána smluvní pokuta v souvislosti s prodlením dodání zboží. Společnosti , právnická osoba, o vydal , orgán, , adresa, dne 28. 7. 2015 povolení na obchodování s , Předmět, surovinou. Žalobkyně uhradila dne 24. 11. 2015 částku 10 339,62 €, dne 10. 12. částku 4 200 €, dne 26. 2. 2016 2krát částku 4 340 €. Ze strany kupující byla žalobkyně urgována o dodání zboží dopisy ze dne 26. 8. 2015 a dne 11. 9. 2015, žalobkyně odpověděla dopisem ze dne 15. 2. 2016, kterým žádala zrušit smlouvu a odmítala nárok na smluvní pokutu. Dohodou o narovnání ze dne 7. 3. 2016 si kupující a prodávající smírně vyřešily spor o smluvní pokutu, která činila k danému datu 23 220 €.6. Po právní stránce se soud prvního stupně nejprve vypořádal se vznesenou námitkou promlčení. Soud prvního stupně stanovil počátek běhu promlčecí lhůty na okamžik prvního zrušujícího rozhodnutí, tj. okamžik, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne 24. 10. 2019 č. j. č. j. , spisová značka, . Již v tuto chvíli byla splněna podmínka oznámení zrušujícího rozhodnutí a žalobkyně již o škodě věděla, neboť smluvní pokuta již byla uhrazena, věděla, kdo za škodu odpovídá, jakož i o nezákonném rozhodnutí či nesprávném úředním postupu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 10. 2019, žaloba byla podána dne 2. 7. 2023, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty podle § 35 odst. 1 OdpŠk. Zároveň soud prvního stupně podotknul, že řízení pokračovalo a ke konečnému rozhodnutí došlo až v květnu 2022. Za této situace tak soud uzavřel, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 190/13, jakož i na odbornou literaturu.7. Důvod pro zamítnutí žaloby shledal nalézací soud v nedostatku příčinné souvislosti mezi jednáním státu a vzniklou škodou, a to z důvodů nemožnosti plnění ze strany žalobkyně. Žalobkyně svůj nárok opřela o skutečnost, že v důsledku jednání státu, který jí zajistil , Předmět, , který byl jedinečným a specifickým zbožím a stejný již v důsledku změny právních předpisů nemohla vyrobit, nemohla splnit svůj obchodní závazek, a to zapříčinilo uhrazení sjednané smluvní pokuty. Soud prvního stupně vyšel z ustanovení § 2006 odst. 1 o. z. V době uzavření kupní smlouvy byla žalobkyně schopna dodat kupujícímu sjednané zboží, následně však došlo k zajištění a poté k propadnutí připraveného , Předmět, a rovněž již nebylo možné identický , Předmět, vyrobit a ani obstarat od jiného subjektu. Žalobkyně tak objektivně nemohla po vzniku závazku splnit svoji povinnost dodat zboží dle kupní smlouvy. Dluh nebyl splnitelný za ztížených podmínek, s většími náklady ani pomocí třetí osoby a ani po určené době. Závazek z kupní smlouvy tak podle § 2006 o. z. zanikl pro následnou nemožnost plnění, což znamenalo, že zanikl i závazek ze smluvní pokuty. Žalobkyně měla povědomí, že není schopna dostát svého závazku i měla pochybnosti o oprávněnosti smluvní pokuty a za takové situace neměla smluvní pokutu vůbec hradit, resp. ji měla požadovat zpět, a nikoliv podepisovat dohodu o narovnání. Tvrzená škoda je tak v příčinné souvislosti s jednáním žalobkyně, nikoliv státu, a proto soud prvního stupně žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.8. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o následné nesplnitelnosti dluhu a tím i závazku, s nímž se pojila smluvní pokuta. Zákazy, které vyplývaly z novely zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních se vztahovaly pouze na území České republiky. Žalobkyně tak uvádí, že předmětný závazek bylo možno splnit pomocí jiné osoby, mimo území ČR, tedy šlo , Předmět, , činnost, za ztížených okolností, s vyššími náklady. Dále v