55 Co 160/2025-306 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítnul žalobu na uložení povinnosti žalované převést na žalobce pozemky v k. ú. , adresa, obec , adresa, p. č. , číslo, orná půda, p. č. , číslo, orná půda, vše zapsané na LV č. , číslo, , vedeném u Katastrálního úřadu pro , adresa, , katastrální pracoviště , adresa, (dále také jen „Pozemky 1“) na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 5 991 790 Kč s příslušenstvím za pozemky v Katastru nemovitostí , adresa, , obec , adresa, p. č. , číslo, ostatní plocha, p. č. , číslo, ostatní plocha a p. č. , číslo, zastavěná plocha a nádvoří, všechny zapsané na LV č. , číslo, , vedeném u Katastrálního úřadu pro , adresa, , katastrální pracoviště , adresa, (dále také jen Pozemky 2“) a na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci náklady za zpracování znaleckého posudku na ocenění Pozemku 2 a výrokem II. uložil žalobci zaplatit žalované náklady řízení 552 921,60 Kč a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované 473 932,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právních zástupců.2. Rozhodl tak o žalobě, poté, co soud prvního stupně připustil v průběhu řízení k návrhu žalobce, její změnu, kterou žalobce požadoval jednak vrácení Pozemků 1 a jednak finanční náhradu za Pozemky 2 pro porušení pravidel veřejné podpory žalovanou (když původně žalobou požadoval stejný nárok z titulu porušení smlouvy o bezúplatném převodu uvedených pozemků žalovanou). Žalobce tvrdil, že v případě, kdy tyto Pozemky byly na žalovanou bezúplatně převedeny smlouvou ze dne 7. 7. 2023 (tj. jednalo se o majetek ve vlastnictví státu), jsou tím naplněny znaky poskytovatele veřejné podpory podle čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále také jen „SFEU“) a pokud je žalovaná komerčně využívá, porušila tím povinnosti, resp. opatření zakládající veřejnou podporu. Podle žalobce je třeba za komerční využití tohoto majetku považovat provozování stravování pro veřejnost v prostorách Mateřské a základní školy , adresa, (dále také jen „škola“), které žalovaná nechala na Pozemcích 2 vystavět a kterou provozuje vedlejší účastník, stejně tak pronájem sportovních zařízení (tělocvična) či provozování parkování na části Pozemku 2, který je využíván i jako zázemí pro mateřskou a základní školu (zahrada a parkoviště). Vzhledem k opakovanému vznesení námitky promlčení nároku ze strany žalované a vedlejšího účastníka v případě, kdy žalobní nárok žalobce žádal z důvodu porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy o bezúplatném převodu (v podobě změny územně plánovací dokumentace či změny rozhodnutí o umístění stavby), přistoupil žalobce ke změně žaloby, neboť v případě nároku z titulu porušení pravidel veřejné podpory, námitku promlčení vznést nelze.3. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované nesouhlasili s tím, že by žalovaná měla porušit podmínky bezúplatného převodu. Nad to je nárok žalobce promlčen, resp. došlo k prekluzi nároku žalobce na vrácení pozemků převedených na žalovanou bezúplatně, neboť podle zák. č. 325/2023 Sb., kterým se mění zák. č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále také jen zák. o SPÚ), ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti ke dni 1. 1. 2024, zde byla uvedená 10 letá lhůta zkrácena na lhůtu 5 let a počíná běžet dnem vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch nabyvatele. Tento zákon je retroaktivní a působí tak na smlouvy uzavřené před nabytím novely zákona o SPÚ, tedy i na předmětnou smlouvu. Tato smlouva byla uzavřena dne 7. 7. 2003 a ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí došlo dne 5. 4. 2004. Nárok žalobce proto nemohl vůbec vzniknout, neboť doba podle § 8 odst. 5 zák. o SPÚ uplynula dne 7. 7. 2008, tedy přede dnem podání žaloby 10. 5. 2023, tj. 9 let poté, co byl proveden vklad vlastnického práva k Pozemkům ve prospěch žalované. Podle žalované a vedlejšího účastníka tak došlo k prekluzi nároku žalobce na vrácení Pozemků, kdy povinnost žalobce vracet pozemky zcela zanikla.4. K veřejné podpoře žalovaná a vedlejší účastník sdělili, že mateřská a základní škola a jejich zázemí na Pozemcích 2 je převážně financovaná z veřejných zdrojů a nejedná se tak o opatření zakládající veřejnou podporu (i podle zprávy , orgán, . U Pozemků 1 by mj. muselo být prokázáno narušení vnitřního trhu Evropské unie s členskými státy. Tento pozemek je v návrhovém horizontu územního plánu veden jako zastavitelná plocha VV – veřejné vybavenosti, tedy umožňuje výstavbu jen občanského vybavení, které je nekomerčního charakteru a slouží ve veřejném zájmu jako součást veřejné infrastruktury (plochy jsou určeny pro stavby a zařízení jako např. školy, zdravotní služby, sociální zařízení, kulturní zařízení apod), tedy ani provoz takovýchto zařízení nemůže vnitřní trh EU narušovat. Ani v tomto případě se o veřejnou podporu nejedná.5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 7. 7. 2002 smlouvu o bezúplatném převodu na podkladě které byly Pozemky 1 a Pozemky 2 převedeny bezplatně do vlastnictví žalované, s vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí 5. 4. 2004. Vedlejší účastník má svěřenou správu nemovitostí ve vlastnictví obce. V roce 2022 se žalobce písemně obrátil na žalovanou s žádostí o zpětný bezúplatný převod Pozemků 1, vzhledem k tomu, že změnou územního plánu č. , číslo, schválenou dne 26. 3. 2010 a č. , číslo, schválenou dne 10. 9. 2020 došlo k porušení podmínek bezúplatného převodu pozemků. U Pozemků 2 pak žalobce žádal finanční náhradu ve výši podle cenových předpisů platných ke dni uzavření smlouvy o převodu pozemků, neboť u něj došlo k zastavění stavbami a není proto možné jej vrátit zpět. Žalovaná nejprve žádala o prodloužení lhůty k vyjádření, následně, požadavek žalobce odmítla z důvodu promlčení nároku z důvodu rozporu s dobrými mravy (žalobce se svého požadavku domáhá po 20 letech od uzavření smlouvy). U Pozemků 1 (par. č. , číslo, a par. č. , číslo, ) byly žalovanou schváleny změny územně plánované dokumentace z dosavadního vymezení orná půda na plochy veřejného vybavení (z pozemku par. č. , číslo, byly geometrickým plánem odděleny 3 části – poz. par. č. , číslo, , par. č. , číslo, – zázemí pro MŠ a ZŠ a poz. par. č. , číslo, – budova MŠ a ZŚ). Na těchto vydělených Pozemcích 2 je postavena MŠ a ZŠ , adresa, a pozemek je částečně využit jako zázemí těchto objektů, a to parkoviště a zahrada.6. Soud prvního stupně vzal dále za prokázané, že v objektu Mateřské a základní školy , adresa, se nachází stravovací zařízení, jehož provozovatelem je tato mateřská škola, která byla zřízena jako příspěvková organizace. Cena stravování činí v návaznosti na věk dítěte od 34 Kč do 56 Kč (MŠ a ZŠ) a 40 Kč pro zaměstnance školy. Stravování je pak přístupné pouze zaměstnancům a žákům mateřské a základní školy, veřejnosti přístupné není. Sportovištěm, resp. tělocvičnou Mateřská a základní škola , adresa, nedisponuje (využívá jiné sportovní zázemí). Podle , orgán, (dále také jen , orgán, ), na dotaz žalobkyně, zda v případě bezúplatného převodu pozemků ve prospěch žalované a jejich následného využití pro objekt mateřské a základní školy a zázemí pro tyto objekty (zahrada, parkoviště), se jedná o veřejnou podporu (a měla by být uvedeno do souladu s pravidly veřejné podpory), tento sdělil, že musí být kumulativně naplněny čtyři kritéria, aby se o veřejnou podporu jednalo (viz § 107 odst. 1 SFEU). Z rozhodovací praxe orgánů EU pak vyplývá, že vzdělávání organizované v rámci státního vzdělávacího systému a převážně financované a kontrolované státem představuje nehospodářskou činnost. Podpora mateřské, základní, střední a vysoké školy zřizovaných v souladu se zákonem č. 561/2004 Sb. (školský zákon) veřejnoprávními subjekty, která plyne na jejich hlavní činnost, nepředstavuje veřejnou podporu.7. Právně věc soud prvního stupně posoudil podle § 8 odst. 1, 2, 3, 4 a 5 zák. o SPÚ ve spojení s čl. II. písm. a), b) přechodných ustanovení zák. č. 325/2023 Sb. a dále podle čl. 87 odst. 2, 3 Smlouvy o založení Evropského společenství, resp. č. 107 odst. 2, 3 SFEU.8. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce se nároku na zpětné vydání Pozemků 1 a vyplacení finanční náhrady za Pozemek 2, jež již nelze vydat, nemůže s ohledem na novelu zák. č. 503/2012 Sb. o SPÚ, domáhat, neboť došlo k jeho prekluzi, když předmětná novela dopadá i na smlouvu ze dne 7. 7. 2003 uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou. Ke vkladu vlastnického práva žalované došlo k 5. 4. 2004 a žaloba byla podána až dne 10. 5. 2023, tedy po uplynutí zákonné pětileté lhůty.9. Stran tvrzeného porušení veřejné podpory (tím, že byl pozemek převeden na žalovanou a tato má v objektech MŠ a ZŠ provozovat komerční činnost), soud prvního stupně nejprve obecně vysvětlil principy veřejné podpory a poté posoudil, že se o veřejnou podporu v tomto konkrétním případě nejedná, a to zejména s odkazem na zásady týkající se veřejné podpory uvedené ve stanovisku , orgán, a rovněž na zjištění, že parkoviště školy není komerčně provozováno,