58 Co 284/2025-125 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 297 561,49 Kč spolu se zákonným úrokem s prodlením ve výši 12 % ročně z uvedené částky od 23. 1. 2025 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby soud uložil žalované zajistit omluvu ve formě úředního dopisu opatřeného podpisem , funkce, , orgán, s textem specifikovaným ve výroku rozsudku (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 1 200 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala odškodnění majetkové a nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu. Nesprávný úřední postup spatřovala v nepřiměřené délce úschovního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , které trvalo 10 měsíců, za nezákonné rozhodnutí považovala opravné usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 16. 1. 2024, č.j. , spisová značka, , vydané v tomto úschovním řízení. Finanční prostředky z úschovy jí byly vydány až 21. 3. 2024 ve výši 15 535 206,60 Kč a 3. 4. 2024 ve výši 2 404 713,40 Kč. V důsledku nesprávného úředního postupu byla žalobkyně ve velmi špatné finanční situaci, byly proti ní zahájeny dvě exekuce a byla na ni podána žaloba o zaplacení částky 168 816,65 Kč. Žalobkyně požadovala na odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí částku 100 000 Kč a omluvu a náhradu škody představující náklady vynaložené na právní zastoupení v úschovním řízení ve výši 251 825 Kč. Za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce úschovního řízení požadovala částku 85 000 Kč. Vedle toho požadovala náhradu škody v podobě ušlého zisku představující úhradu zákonného úroku (ve výši 14,75 % p. a. z částky 17 939 920 Kč, která jí byla vyplacena z úschovy, od 7. 1. 2024 do 21. 3. 2024, tj. 536 477,33 Kč a zaplacení úroků ve výši 14,75 % p. a. z částky 2 404 713,40 Kč od 22. 3. 2024 do 3. 4. 2024, tj. 11 661,21 Kč) a náhradu škody vzniklé v důsledku exekučních řízení, kdy zaplatila nad vymáhanou pohledávku navíc částku 205 954,10 Kč a 106 643,85 Kč.3. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobkyně tyto nároky předběžně uplatnila, nesouhlasila však s tím, že by v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a vydání nezákonného rozhodnutí. Ohledně délky řízení konstatovala, že v řízení bylo postupováno plynule a koncentrovaně, k prodlevám mezi jednotlivými úkony nedocházelo. Ohledně tvrzeného nezákonného rozhodnutí poukázala na to, že bylo odvolacím soudem změněno, nenabylo tak právní moci, nejednalo se tedy o pravomocné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno.4. Soud I. stupně ohledně průběhu úschovního řízení vycházel z obsahu spisu Obvodního soudu pro , adresa, sp. zn. , spisová značka, , jednotlivé úkony a rozhodnutí podrobně popsal v bodě 5 odůvodnění napadeného rozsudku, žalobkyni byla z úschovy dne 21. 3. 2024 vyplacena částka 15 535 206,60 Kč a dne 3. 4. 2024 částka 2 404 713,40 Kč. Dále činil zjištění ohledně exekučních řízení a v nich vymožených plnění nad rámec vymáhané jistiny.5. Po právní stránce posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“) a v prvé řadě se zabýval naplněním prvého předpokladu odpovědnosti státu, tj. existencí nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí. Ohledně nezákonného rozhodnutí, jímž mělo být opravné usnesení Obvodního soudu pro , adresa, č. j. , spisová značka, , uzavřel, že se nejednalo o nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, neboť nezákonným rozhodnutí dle tohoto zákona je pouze pravomocné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno. V daném případě bylo předmětné rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, změněno rozhodnutím odvolacího soudu a teprve rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci. Vzhledem k tomu, že nebyl naplněn předpoklad existence nezákonného rozhodnutí, nezabýval se již soud I. stupně dalšími předpoklady, tj. vznikem nemajetkové újmy a škody v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím a žalobu ohledně nároků uplatněných v souvislosti s tvrzeným nezákonným rozhodnutím zamítl (omluvu, odškodnění nemajetkové újmy 100 000 Kč a náhradu nákladů právního zastoupení 251 825 Kč).6. Ohledně nesprávného úředního postupu dospěl ke shodnému závěru, že tedy ani tento předpoklad odpovědnosti státu nebyl naplněn. Při posuzování přiměřenosti délky úschovního řízení vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, Evropského soudu pro lidská práva a zejména Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Poukázal na to, že za nesprávný úřední postup ve smyslu ustanovení § 13 OdpŠk lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci. Vycházel přitom z toho, že celková délka řízení trvala od 22. 6. 2023 do 3. 4. 2024, tj. 9 a půl měsíce, předmětem řízení bylo vydání složené jistoty, nejednalo se o řízení skutkově, hmotněprávně či procesně složité, ve věci bylo rozhodováno odvolacím soudem, žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Ohledně postupu orgánů veřejné moci žalobkyně žádné konkrétní průtahy netvrdila, pouze při soudním jednání uvedla, že mělo skončit do 3 měsíců, nad tuto dobu považovala délku řízení za nepřiměřenou. Soud I. stupně posoudil jednotlivé úkony soudu, poukázal na to, že průtahy v řízení lze spatřovat zejména v nečinnosti soudce, která spočívá v neodůvodněných prodlevách v projednání a rozhodnutí ve věci samé. Za nedůvodnou prodlevu lze považovat neprovedení úkonů směřujících k rozhodnutí ve věci samé po dobu delší než 3 měsíce. Taková situace však v posuzovaném řízení nenastala. Ohledně významu řízení pro žalobkyni dospěl k závěru, že řízení mělo pro žalobkyni nikoliv zanedbatelný, avšak nikoliv zvýšený význam, poukázal přitom na to, že se jednalo spor o peněžité plnění. V této souvislosti poukázal na rozhodovací praxi odvolacího soudu a konkrétní rozhodnutí, v nichž byl v případech, kdy se jednalo o předmět sporu v řádech milionů Kč, rovněž shledán standardní význam řízení. V této souvislosti poukázal na to, že úschova byla vydána až na základě výsledku řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , u tohoto řízení mohla být žalobkyně v nejistotě ohledně jeho výsledku a mohlo tak mít pro ni zvýšený význam, nikoliv však řízení o úschově, které bylo svou povahou řízením akcesorickým k řízení sp. zn. , spisová značka, . Po zhodnocení těchto kritérií shledal délku úschovního řízení 9,5 měsíců na dvou stupních soudní soustavy za přiměřenou, žalobu na náhradu nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřeně dlouhého řízení ve výši 85 000 Kč tak zamítl.7. Stejně tak neshledal opodstatněným nárok na náhradu škody spočívající v zákonném úroku z prodlení při vydání úschovy v celkové výši 548 138,54 Kč. Vycházel z toho, že úrok z prodlení je platba, která náleží věřiteli, pokud dlužník nesplnil své povinnosti a včas nesplatil svůj peněžitý závazek, tak jak bylo mezi účastníky dohodnuto, jedná se o institut soukromoprávní, který nelze na vztah mezi žalobkyní a soudem aplikovat. Rovněž v této části tedy žalobu zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud I. stupně poukázal na to, že právní předpis nestanoví lhůtu pro vydání úschovy s tím, že běžně se doložka právní moci vyznačuje s několikadenním zpožděním, aby nebylo pochyb o pravomocném skončení řízení. Konečné rozhodnutí nabylo právní moci 7. 3. 2024, soud I. stupně přitom poukázal na lhůtu k vyplacení svědečného a znalečného 30 dnů, kterou by v daném případě mohlo být analogicky použito. Tato lhůta nebyla v daném případě překročena. Opodstatněným neshledal ani požadavek žalobkyně na náhradu škody odvozené z proběhlých exekučních řízení, poukázal přitom na to, že exekuce byly zahájeny dle tvrzení žalobkyně 8. 11. 2023 a 11. 12. 2023, již z toho je zřejmé, že byly zahájeny před vydáním tvrzeného nezákonného rozhodnutí, jejich příčinou byla platební neschopnost žalobkyně hradit své závazky včas. Obě exekuce byly skončeny vymožením dříve, než byla úschova žalobkyni vyplacena, nebyla tak shledána příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a řízením o soudní úschově.8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“, úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení nezastoupeného účastníka za 4 úkony dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb.9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Vytýkala soudu I. stupně neúplně a nesprávně zjištěný skutkový stav s tím, že nebylo přihlédnuto k jí tvrzeným skutečnostem a důkazům, a dále v