69 Co 266/2025-209 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 535 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 25. 8. 2024 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 405 Kč (výrok II.).2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout přijetím plnění podle neplatné smlouvy o životním pojištění , název, č. , číslo, , uzavřené dne 2. 3. 2006 mezi žalovanou jako pojistitelem a , jméno FO, jako pojistníkem a pojištěným (dále také „pojistné smlouvy“). Požadovaná částka 22 535 Kč představuje rozdíl mezi pojistným, které , jméno FO, celkem zaplatil na pojistném (149 000 Kč), a plněním pojišťovny na, Anonymizováno, tzv. odkupném (126 465 Kč), které bylo vyplaceno poté, co pojistník pojistnou smlouvu dne 24. 4. 2024 vypověděl. , jméno FO, svoji pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení postoupil Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26. 6. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení (dopisem ze dne 21. 7. 2024, doručeným dne 9. 8. 2024), poukázala na neplatnost pojistné smlouvy. Žalovaná plnění odmítla. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy shledává žalobkyně v neurčitých a skrytých ujednáních o poplatcích, o které se snižuje hodnota podílových jednotek, tj. částí pojišťovnou investovaného finančního fondu, a tím i hodnota pojistného plnění smluveného pro případ dožití věku 70 let a smrti pojištěného (pojistné plnění v zásadě představuje tzv. prodejní cenu podílových jednotek na investovaném finančním fondu), dále v netransparentním způsobu, jímž jsou platby provize za uzavření pojistné smlouvy přeneseny na pojistníka, a v tom, že smlouva umožňuje žalované jednostranně měnit smluvní podmínky. Žalobkyně smlouvu hodnotí jako rozpornou se směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále také „Směrnice“).3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Předně namítla, že žalobkyně není aktivně legitimována, neboť postupní smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Jde jen o účelové zneplatňování smluv o investičním životním pojištění za účelem generování zisku. Obchodování žalobkyně je založeno na inzerci na webových stránkách, která vzbuzuje dojem o masovém, nepoctivém a podvodném jednání pojišťoven, přičemž sama žalobkyně jedná se spotřebiteli úmyslně nepoctivě, tj. vyvolá dojem obtížnosti uplatnění pohledávek, následně pohledávky odkoupí za zlomek nominální hodnoty a uplatní je s výrazným ziskem u soudu. Žalovaná dále zastává názor, že pojistná smlouva byla uzavřena platně. Takto k ní ostatně po dobu 19 let přistupoval i pojistník , jméno FO, , který byl o výši a stavu investovaného pojistného pravidelně informován výročními dopisy, případně výpisy z podílového účtu, které si sám v roce 2014 a 2015 vyžádal. , jméno FO, smluvní vztah ukončil výpovědí a po celou dobu nevyjádřil nespokojenost. Žalovaná z procesní opatrnosti vznesla námitku promlčení (minimálně) práva na vrácení těch plateb pojistného, které by byly zaplaceny dříve než 2 roky před podáním žaloby. Pokud , jméno FO, při uzavření pojistné smlouvy subjektivně nenabyl vědomost o tom, že mu není známa přesná výše jednotlivých položek odečítaných od pojistného před investováním (rizikového pojistného a poplatků), je podle žalované zřejmé, že se tak muselo stát nejpozději po přečtení pravidelně doručovaných výročních dopisů (ev. výpisů z podílového účtu, které mu byly zaslány v roce 2014 a 2015). Žalovaná konečně poukázala na to, že po celou dobu trvání pojistné smlouvy poskytovala , jméno FO, pojistnou ochranu (byla připravena poskytnout pojistné plnění), a navrhla (pro případ vzniku povinnosti stran vrátit si, co dle pojistné smlouvy obdržely) ve vypořádání vzájemných plnění zohlednit i částku odpovídající nepeněžitému plnění právě v podobě jí poskytované pojistné ochrany.4. Soud I. stupně (po učinění skutkových zjištění popsaných v odstavcích 7 až 18 odůvodnění rozsudku) shledal předmětnou pojistnou smlouvu absolutně neplatnou pro její neurčitost ve smyslu ust. § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2023 (dále jen „obč. zák.“). Dovodil, že smlouva byla sjednána s nejasnými náklady, o něž se mělo snižovat investované pojistné. Na výši investovaného pojistného přitom záviselo smluvené pojistné plnění v podobě tzv. prodejní hodnoty podílových jednotek finančního fondu, tj. dílů na shromážděných investovaných prostředcích. Soud I. stupně vyzdvihl, že ze smluvní dokumentace, kterou měl pojistník k dispozici při podpisu pojistné smlouvy, nebyla zjistitelná výše a způsob stanovení tzv. rizikového pojistného, přičemž mj. o tzv. rizikové pojistné byla snižována hodnota podílových jednotek v průběhu pojištění. Pojistník byl sice seznámen s Přehledem poplatků, který zmiňuje rizikové pojistné, avšak Přehled odkazuje na Sazebník, který byl podle pojistných podmínek k nahlédnutí v sídle pojišťovny a na jejích internetových stránkách. Se Sazebníkem pojistník prokazatelně nebyl seznámen a ten se tak nemohl stát součástí pojistné smlouvy (soud I. stupně se v tomto bodě opřel o závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019 sp. zn. 31 Cdo 1566/2017). Soud I. stupně s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy nezjišťoval, zda jsou neurčitá ujednání nepřiměřená ve smyslu Směrnice (a dle ust. § 56 odst. 1 obč. zák.), neboť, spočívá-li důvod neplatnosti smlouvy v absenci určitého ujednání, pak soud takové ujednání nepodrobuje přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti, jak plyne např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3351/2022.5. Soud I. stupně proto dovodil vznik tvrzeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 457 obč. zák. (za použití ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen „o. z.“/). Podle ust. § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení , jméno FO, proti žalované příslušel ve výši 22 535 Kč, která odpovídá rozdílu finančních plnění, jež si strany pojistné smlouvy navzájem poskytly. Soud I. stupně neshledal rozumný důvod k tomu, aby za další plnění, které žalovaná poskytla , jméno FO, podle pojistné smlouvy, bylo pokládáno nepeněžité „poskytnutí pojistné ochrany“ (zde pro případ smrti pojištěného nebo pro případ jeho dožití 70 let věku) - v době, kdy strany pojistné smlouvy nepochybovaly o její platnosti. Princip pojistné ochrany spočívá v tom, že až v případě pojistné události je pojistitel povinen pojištěnému vyplatit pojistné plnění. Pokud k pojistné události nedojde, pojistitel žádné plnění neposkytuje.6. Soud I. stupně dále dovodil, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení byl v souladu s ust. § 524 odst. 1 a 2 obč. zák. platně postoupen na žalobkyni, přičemž uzavřenou postupní smlouvu není na místě pokládat za rozpornou s dobrými mravy. Soud I. stupně předně zdůraznil, že v posuzovaném případě zjevně nenastalo, že by žalobkyně vyvinula tlak na spotřebitele a přiměla ho k prodeji jeho pohledávky za extrémně nízkou cenu. , jméno FO, byl poskytnut výsledek právní analýzy (o tom, že předmětná pojistná smlouva je neplatná) dne 12. 3. 2024, dne 10. 5. 2024 , jméno FO, pojistnou smlouvu vypověděl a teprve dne 26. 6. 2024 pohledávku postoupil za cenu ve výši 9 010 Kč, tj. za 40 % nominální hodnoty postupované pohledávky. Mezi jednotlivými kroky, které postupitel učinil, je dostatečná časová prodleva, během které si mohl svůj postup promyslet. Je právem spotřebitele naložit se svojí existentní pohledávkou, jak uzná za vhodné. Záleží na jen něm, zda pohledávku postoupí společnosti, jejíž činnost spočívá ve vymáhání pohledávek (jak je v praxi běžné). Soud I. stupně doplnil, že spolu s postoupenou pohledávkou byla postoupena i „spotřebitelská ochrana jako celek“. I když žalobkyně sama postavení spotřebitele nemá, přísluší jí ochrana spotřebitele plynoucí z národního i evropského práva za stejných podmínek jako , jméno FO, . Soud I. stupně v této souvislosti argumentoval ust. § 524 odst. 2 obč. zák., podle kterého s postoupenou pohledávkou předcházejí její příslušenství a všechna práva s ní spojená, komentářovou literaturou k ust. § 1810 o. z., kde byl vysloven názor, že následná ztráta postavení podnikatele nebo spotřebitele na charakteru smlouvy a závazku nic nemění, a na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie C-755/22 a C-383/18, která vyznívají obdobně.7. Dle soudu I. stupně žalobkyně uplatnila u soudu (žaloba byla podána dne 2. 9. 2024) postoupený nárok na vydání bezdůvodného obohacení (jeho dílčí části založené jednotlivými platbami pojistného) v běžící promlčecí lhůtě dle ust. § 107 obč. zák. Uvedené ustanovení bylo aplikováno v souladu s ust. § 3028 odst. 3 a ust. § 3036 o. z. Podle ust. § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodnéh