69 Co 287/2025-62 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit částku 112 250 Kč s příslušenstvím zamítl (I.), a současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí byla přiznána částka 112 250 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále též jen „posuzované řízení“). Žalovaná uznala, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo, a žalobkyni přiznala a vyplatila částku 87 750 Kč.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil, a který není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu podrobně opakovat. Soud prvního stupně učinil skutkový závěr, že posuzované řízení trvalo od 10. 8. 2016 do 15. 2. 2024, tedy 7 let a 6 měsíců, což představuje nepřiměřenou délku řízení, a že žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku řízení.4. Zjištěný skutkový stav posoudil soud prvního stupně po právní stránce podle ustanovení § 13 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“, nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“). Při stanovení výše zadostiučinění vyšel ze základní částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 Kč za každý další rok, přičemž celkovou částku 97 500 Kč modifikoval snížením o 30 % z důvodu složitosti věci a projednání na všech stupních soudní soustavy a zvýšením o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobkyni. Výsledná částka 87 750 Kč byla již žalovaným vyplacena, a proto soud prvního stupně žalobkyni nepřiznal žádné další plnění. Žalobě tak nebylo vyhověno ani částečně.5. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř., a žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal paušální náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., s tím, že lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Žalobkyně namítala, že soud prvního stupně nesprávně odmítl valorizaci základní částky zadostiučinění s ohledem na kumulovanou inflaci, která od roku 2010 činí přes 50 % a od roku 2016, kdy byla podána žaloba, činí 40 %. Soud se podle žalobkyně opřel o judikaturu Nejvyššího soudu, která je více než 10 let stará a nereflektuje aktuální ekonomickou situaci, zejména vysokou inflaci v první polovině dvacátých let 21. století (např. v roce 2022 činila inflace 15,5 %). Nepřiznání valorizace podle žalobkyně odporuje obecným principům zohlednění poklesu hodnoty peněz v čase, běžně kompenzovaným úrokem z prodlení či valorizačními mechanismy ve veřejném sektoru.7. Dále žalobkyně nesouhlasila se snížením základní částky o 30 % z důvodu složitosti řízení a projednání věci na všech stupních soudní soustavy. Podle ní není zřejmé, proč bylo snížení provedeno právě v tomto rozsahu, když takové procentuální snížení nemá oporu v konstantní judikatuře vyšších soudů. Žalobkyně rovněž poukazuje na to, že postup soudu v původním řízení nebyl příkladný, jak tvrdí soud prvního stupně, neboť došlo k opakovanému rušení jednání a změně rozsudku odvolacím soudem.8. V neposlední řadě žalobkyně namítala, že navýšení základní částky o 20 % podle kritéria významu řízení pro poškozeného bylo nedostatečné. Vzhledem k tomu, že žalobkyně utrpěla vážné poškození zdraví a trpí doživotním traumatem v důsledku dopravní nehody, mělo být navýšení podle tohoto kritéria nejméně o 30 %.9. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě zcela vyhověl.10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.11. Odvolací soud především odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry. V návaznosti na to soud prvního stupně věc i správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud v zásadě nemá, co by k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně doplnil, aniž by opakoval či parafrázoval argumenty již v napadeném rozsudku uvedené. Odvolací soud se proto vyjádří pouze k relevantním námitkám žalovaného uvedeným v odvolání.12. Soud prvního stupně při posouzení žalovaného nároku správně vycházel z § 31a OdpŠk i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu, zejména pak ze Stanoviska. Jak soud prvního stupně uvedl, výše peněžitého zadostiučinění je dle zmíněné judikatury poskytována v rozmezí od 15 000 Kč do 20 000 Kč za každý rok trvání řízení s tím, že za první dva roky řízení náleží zadostiučinění ve výši jedné poloviny těchto částek. Pokud soud prvního stupně základní částku tohoto odškodnění odvodil od částky 15 000 Kč za rok, z tohoto rozmezí nikterak nevybočil, když použití vyšší, než spodní hranice tohoto rozmezí, přichází v úvahu v mimořádných případech, kdy posuzované řízení trvá přes deset let. V této části tedy odvolací soud nemá, co by rozsudku soudu prvního stupně vytkl, a to včetně posouzení stěžejní námitky žalobkyně týkající se znehodnocení měny v důsledku inflačního znehodnocení měny a hospodářského růstu.13. K otázce valorizace částek vyčíslených ve Stanovisku, tedy k možnosti překonání závěrů přijatých ve Stanovisku, se Nejvyšší soud vyjádřil např. v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 903/13) a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 1548/19). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 4059/19). Kromě toho z části VI Stanoviska vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je obecně nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 384/2012, nebo rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 3. 2006, ve věci Apicella proti Itálii , stížnost č. 64890/01, odst. 72). Shodně jako Nejvyšší soud přitom na řešení předmětné otázky nahlíží i Ústavní soud, jak patrno například z bodů 43 až 45 odůvodnění jeho nálezu ze dne 17. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 1303/21.14. Naposledy se k této problematice vyjádřil Ústavní soud shodně i v nálezu ze dne 25. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25. Odvolací soud tudíž nenalézá důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak.15. Odvolací soud rovněž souhlasí se soudem prvního stupně i v hodnocení jednotlivých kritérií, která zákon i zmíněná judikatura Nejvyššího soudu určuje jako rozhodná pro stanovení konečné výše finančního zadostiučinění. Soud prvního stupně správně přistoupil ke snížení základní částky o 30 % z důvodu složitosti řízení, když soud prvního stupně zohlednil rozsah dokazování, počet stupňů soudní soustavy a rovněž množství procesních návrhů o kterých bylo v posuzovaném řízení třeba rozhodovat.16. Navýšení základní částky pro zvýšený význam posuzovaného řízení pro žalobkyni o 20 % bylo rovněž přiměřené a soudem prvního stupně dostatečně zdůvodněné.17. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že žalobkyni žalovanou poskytnutá částka ve výši 87 750 Kč je přiměřeným zadostiučiněním odpovídající konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy. Odvolací soud