69 Co 323/2025-183 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem části pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 2 700 Kč (výrok II.).2. Takto bylo rozhodnuto o žalobním návrhu na určení, že žalobce je vlastníkem části pozemku parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , která je v terénu připlocena k sousednímu pozemku parc. č. , číslo, (rovněž v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, ) v žalobcově vlastnictví a která spolu s pozemkem parc. č. , číslo, fakticky tvoří zahradu kolem žalobcova rodinného domu č. p. , číslo, (dále jen „rozhodný pozemek“). Rozhodný pozemek má podle žalobcem opatřeného geometrického plánu pro rozdělení pozemku přiděleno parcelní číslo , číslo, . Žalovaný je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník celého pozemku parc. č. , číslo, .3. Žalobce tvrdil, že rozhodný pozemek vždy tvořil funkční celek s pozemkem parc. č. , číslo, (i v jeho původní výměře před vydělením pozemku parc. č. , číslo, , na němž je postaven rodinný dům), který byl před vznikem katastru nemovitostí v evidenci nemovitostí veden jako pozemek , číslo, . Rozhodný pozemek držel spolu s pozemkem , číslo, (později parc. č. , číslo, ) žalobcův otec , jméno FO, . Držba žalobcova otce trvala až do převodu pozemku parc. č. , číslo, (v jeho tehdejším tvaru) na žalobce (darovací smlouvou z roku 1993). Od tohoto převodu dosud drží rozhodný pozemek žalobce. Historicky byl rozhodný pozemek součástí parcely PK , číslo, (o výměře 4 920 m²), která byla ve vlastnictví žalobcova otce , jméno FO, . Větší část této parcely byla , jméno FO, v roce 1978 převedena na Československý stát, zastoupený , orgán, v , adresa, . Menší část parcely (cca o výměře 800 m²) , jméno FO, zůstala. Žalobce je přesvědčen, že rozhodný pozemek vydržel již jeho otec, který jej spolu s pozemkem , číslo, (později parc. č. , číslo, ) užíval v dobré víře, že mu i rozhodný pozemek náleží, a že na žalobce bylo kupní smlouvou z roku 1993 (v souladu s vůlí smluvních stran) převedeno vlastnické právo i k rozhodnému pozemku. Pokud tomu tak není, vydržel vlastnické právo k rozhodnému pozemku sám žalobce přinejmenším podle aktuálně účinného ust. § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Uvedené ustanovení upravuje tzv. mimořádné vydržení.4. Soud I. stupně (zjevně) shledal, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce prostřednictvím rozhodnutí v této věci hodlá docílit změny v údajích o vlastnictví rozhodného pozemku v katastru nemovitostí.5. Soud I. stupně učinil následující podstatná zjištění:Žalobcův otec , jméno FO, byl vlastníkem pozemku PK , číslo, v katastrálním území , adresa, . Písemnou smlouvou ze dne 30. 11. 1978 převedl větší část tohoto pozemku na stát, který pozemek dále rozparceloval na menší stavební pozemky a pozemky tvořící komunikace. Ve vlastnictví žalobcova otce zůstal pouze menší pozemek o výměře cca 800 m², který byl geometrickým plánem z roku 1980 očíslován jako , číslo, . V roce 1993 žalobcův otec tento pozemek (po přečíslování na parc. č. , číslo, ) daroval žalobci, který na něm vystavěl rodinný dům. Kolem roku 1994, 1995 či 1996 žalobce k pozemku připlotil rozhodný pozemek o rozloze cca 165 m², nacházející se severně od jeho pozemku. Rozhodný pozemek se tak stal fakticky součástí zahrady obklopující žalobcův rodinný dům. O tvaru darovaného pozemku a jeho hranicích žalobce věděl, neboť rodinný dům stavěl svépomocí podle projektové dokumentace, která tvary pozemků zachycovala. Žalobce sám stavebnímu úřadu tuto dokumentaci (nákres projektanta , tituly před jménem, , jméno FO, , který v souladu s údaji v katastru nemovitostí zachycoval tvar a konstelaci jednotlivých pozemků v místě) předložil. Rozhodný pozemek žalobcův otec držel ještě před převodem pozemku parc. č. , číslo, na žalobce, používal jej jako přístupovou cestu , právnická osoba, (na pozemku parc. č. , číslo, ). V letech 2013, 2021 a 2022 žalobcova rodina opakovaně navrhovala žalovanému (ev. městské části , adresa, ) možnost směny jiných svých pozemků za pozemky žalovaného, přičemž předmětem směny (jako pozemek ve vlastnictví žalovaného) měl být také rozhodný pozemek (směna byla navržena dne 10. 7. 2013 právní zástupkyní žalobcova otce, dne 31. 10. 2021 a dne 14. 10. 2022 právní zástupkyní žalobce a jeho sestry , jméno FO, ); byla navrhována směna za pozemky zastavěné veřejnou komunikací.6. Soud I. stupně v důsledku hodnocení účastnické výpovědi žalobce a výpovědi svědků , jméno FO, (žalobcovy sestry) a , jméno FO, (žalobcova strýce) jako částečně nevěrohodných (s ohledem na zájem uvedených osob na výsledku řízení a emotivní prožívání sporu) nezjistil, že 1) žalobcovu otci bylo v souvislosti s převodem jeho pozemku na stát v 70. letech 20. století řečeno tehdejším předsedou , orgán, , že v jeho vlastnictví zůstane rozhodný pozemek (to si měl žalobcův otec vymínit, aby mu zůstala příjezdová cesta, po které projede traktor a fekální vůz), 2) žalobcův otec byl ubezpečen, že rozhodný pozemek je jeho, i starostou městské části v 90. letech 20. století a 3) již v roce 1985 žalobcův otec postavil provizorní plot, kterým připlotil rozhodný pozemek ke svému pozemku.7. Zjištěné skutečnosti posuzoval soud I. stupně dle ust. § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), ve spojení s ust. § 129 odst. 1 a § 130 odst. 1 obč. zák., dále dle ust. § 1089 odst. 1 o. z. ve spojení s ust. § 1090 odst. 1, § 1091 odst. 2, § 1092, § 992 odst. 1 a § 993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) a dle ust. § 1095 o. z. ve spojení s ust. § 3066 o. z.8. Za využití judikatury Nejvyššího soudu, jíž citoval (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2023 sp. zn. 22 Cdo 3815/2023, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2013 sp. zn. 22 Cdo 3410/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2025 sp. zn. 22 Cdo 2721/2024 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2024 sp. zn. 22 Cdo 1992/2023 a v nich citovaná rozhodnutí) dovodil, že žalobce nevydržel vlastnické právo k rozhodnému pozemku dle ust. § 134 obč. zák. či dle ust. § 1089 odst. 1 o. z., tj. že nebyly splněny podmínky tzv. řádného vydržení. Žalobce nebyl držitelem oprávněným ve smyslu ust. § 130 odst. 1 obč. zák. a držitelem poctivým ve smyslu ust. § 992 odst. 1 o. z. (podle ust. § 130 obč. zák. je-li držitel ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným; podle ust. § 992 odst. 1 o. z., kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží). Žalobce si rozhodný pozemek připlotil v souvislosti se stavbou svého rodinného domu mezi lety 1994-1996 ke svému pozemku p. č. , číslo, a v té době si byl nepochybně vědom toho, že rozhodný pozemek je v katastru nemovitostí veden ve vlastnictví žalovaného. Tvar a konstelace jednotlivých pozemků v terénu pak nedávaly žádný prostor pro rozumné pochybnosti o tom, zda rozhodný pozemek je či není součástí pozemku, který žalobce nabyl darovací smlouvou (severní hranice darovaného pozemku tvoří přímku se severní hranicí dvou sousedních pozemků směrem na západ, určených rovněž pro stavbu rodinných domů). Žalobce vybudoval oplocení kolmo ke skutečné hranici darovaného pozemku. Žalobce tedy již od 90. let 20. století nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu rozhodný pozemek patří, a po 1. 1. 2014 (nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) mu rovněž muselo být z uvedených okolností zjevné, že mu vlastnické právo k rozhodnému pozemku nenáleží.9. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012 sp. zn. 22 Cdo 1484/2011 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2025 sp. zn. 22 Cdo 1156/2025 soud I. stupně uvedl, že otázka případného vydržení vlastnického práva k rozhodnému pozemku žalobcovým otcem není podstatná pro rozhodnutí o určení vlastnického práva žalobce k rozhodnému pozemku. Nabyl-li někdo (zde žalobce) na základě převodní smlouvy vlastnictví k určitému řádně označenému pozemku, nemůže si při uplatňování vydržení pozemku sousedního započítat dobu, po kterou jej měl v držbě jeho právní předchůdce, jestliže již ten sousední pozemek vydržel. Jestliže soudy učiní závěr, že vlastnické právo nabyl vydržením právní předchůdce účastníka, který se určení svého vlastnického práva domáhá, je závěr o vlastnickém právu takového účastníka podmíněn uvedením právní skutečnosti (smlouva, vydržení, nabytí v rámci dědického řízení apod.), na základě které vlastnické právo následně od svého právního předchůdce, který ho vydržel, nabyl. Pokud vlastnické právo k rozhodnému pozemku nabyl žalobcův otec , jméno FO, vydržením,